Věděli byste si rady? Základy první pomoci pro psy

Při letních výletech a různých hrách a dobrodužstvích se může leccos přihodit nám, lidem, i našim zvířecím přátelům. Uměli byste pomoci svému psu, pokud by se zranil? Článek plný rad připravila před časem pro Meduňku chovatelka zvířat Zdeňka Kudová…

Dobře provedená první pomoc ve správný okamžik je jedním z hlavních předpokladů přežití v případě úrazu, nemoci či náhlé změny zdravotního stavu. Její poskytnutí zraněnému člověku by mělo být naprostou samozřejmostí. Správný postup, jak ostatním můžeme pomoci, se učíme už ve škole nebo nám mohou poradit odborníci přes tísňové volání. Jak se však zachovat v případě, že se do ohrožení života dostane náš čtyřnohý přítel?

Neštěstí nechodí po horách, ale i po psech
Díky své hravé a energické povaze se psi mohou snadno dostat do mnoha potíží. Jejich přirozená zvědavost je nabádá prozkoumávat nejrůznější zákoutí i neznámé věci. K tomu stačí chvilka nepozornosti jejich páníčků a neštěstí je na světě. Během pár vteřin se může váš veselý a zdravý pejsek ocitnout v ohrožení života. Ať už jste doma, na zahradě, na procházce, v parku, v lese nebo na výletě, všude se můžete setkat s nehodou. Proto je dobré být vždy připraven a vědět, co v takové chvíli dělat.

Základ první pomoci: zachovat klid a bezpečí
Přestože to může znít jako klišé, je v první řadě důležité zachovat klid a ujistit se, zda je pro vás poskytnutí první pomoci bezpečné. Zraněnému psovi určitě nepomůže, pokud z vás ucítí strach, nervozitu, hysterický chaos nebo když se dostanete do situace, kdy nakonec budete v ohrožení života i vy. Psa se pokuste uklidnit, mluvte na něj klidným hlasem a vyhněte se panice. Nebuďte však přehnaně citliví, to by mohlo psa ještě víc vyděsit.
Pokud se ujistíte, že je pro vás celá situace bezpečná a nic vám nehrozí, je třeba zamezit dalšímu působení vnějších vlivů způsobujících zranění (např. vypnutí elektrického napětí, v případě zasažení elektrickým proudem, zajištění místa nehody, pokud vašeho psa srazí auto apod.). Po zhodnocení celé situace je důležité zvážit, jestli situaci můžete zvládnout sami, nebo jestli bude třeba přivolat další pomoc v závislosti na závažnosti zranění (např. transport velkého psa do auta, resuscitace atd.).
Pokud pes jeví známky bolesti, agrese, strachu nebo se nejedná o vašeho vlastního psa, je nutné přistupovat k němu s maximální obezřetností a zafixovat mu tlamu. Předejdete tak nepříjemnému pokousání. I hodný pes, který by za normální situace nikdy nikomu neublížil, může kvůli dezorientaci, bolesti nebo stresu kousnout. Zavázání tlamy však není možné v případě, že je zvíře v bezvědomí, hrozí u něj zvracení, má dýchací obtíže, je malátné nebo má křeče, je extrémně teplé počasí nebo se jeho zranění týká přímo tlamy nebo nosu. Psa je také vhodné zajistit vodítkem kvůli možnému útěku. Pokud u sebe zrovna nemáte vodítko či náhubek, je možné použít obvaz, látkový pásek, šálu nebo další věci, které máte po ruce.
Dalším krokem je posouzení celkového stavu zvířete, je důležité zjistit, o jaké zranění se jedná a jak na tom pes v současné chvíli je. Nejprve je nutné určit, jestli je zvíře při vědomí, nebo je v bezvědomí. Poraněného psa tedy nejdříve oslovte, zatleskejte na něj, zlehka jej poplácejte nebo ho jemně štípněte do ucha. V případě, že je zvíře v bezvědomí, ujistěte se, že dýchá. Pokud pes nedýchá, je třeba zahájit resuscitaci. Při první pomoci je vždy nejdůležitější zachování životních funkcí a až poté ošetření zranění od nejzávažnějšího po méně závažná. Zde je třeba mít na paměti, že zástava masivního krvácení má vždy přednost před zahájením resuscitace!

Kontaktujte svého veterinárního lékaře
V případě zranění vždy kontaktujte svého veterinárního lékaře nebo výjezdovou veterinární službu (pokud je ve vaší blízkosti dostupná), ještě před transportem do veterinární ordinace. Včasný telefonát může zajistit mnohem lepší připravenost zvěrolékaře na konkrétní stav raněného psa a poradit vám další postup. Z tohoto důvodu je důležité mít telefonní kontakt na vašeho či nejbližšího (v případě dovolené) veterinárního lékaře neustále u sebe (např. uložený v telefonním seznamu). Během hovoru je nutné sdělit, co a kdy se přesně zvířeti stalo. V jakém stavu se nachází, zda je při vědomí, jaká má viditelné zranění, zda se u něj projevily nějaké změny (např. křeče, nafouklé břicho atd.), popřípadě i další fyziologické hodnoty. 

První pomoc v indiciích a číslech
Pro správné posouzení zdravotního stavu vašeho psa je nutné znát několik fyziologických hodnot, které vám toho o stavu vašeho zvířete mnohé napoví. K nejdůležitějším z nich patří barva sliznic, doba kapilárního návratu, elasticita kůže, teplota a dechová i tepová frekvence.

Barva sliznic
Zjištění barvy sliznic ať už oka (spojivky) nebo na dásních nám toho může o zdraví zvířete hodně prozradit. Sliznice zdravého psa by měly mít růžovou barvu, pokud tomu tak není, je třeba se mít na pozoru. Je-li barva sliznice červená, může se jednat o infekci či otravu oxidem uhelnatým. Modrá barva je příznakem nesprávného okysličení tkáně, ke kterému může dojít následkem onemocnění srdce, plic, dušením nebo zástavou krevního oběhu. Bílá barva sliznic značí onemocnění krve, anémii či krevní ztrátu, při níž může hrozit šok, a žlutá barva poukazuje na žloutenku nebo onemocnění jater. Našedlé zbarvení sliznic je symptomem smrti.

Doba kapilárního návratu
Pomocí této metody můžeme zjistit rychlost návratu krve do kapilárního řečiště. Pomocí jednoho prstu stlačíme na pár vteřin nepigmentované místo sliznice v tlamě (nejlépe nad špičákem). Vlivem tlaku dojde k vytlačení krve z kapilár, čímž vznikne bílé místo na dásních. Našim úkolem je sledovat, za jak dlouhou dobu bílé místo opět zrůžoví. Normální doba je do dvou vteřin. Pokud je doba kapilárního návratu delší, může se jednat o známku dehydratace, poškození krevního oběhu, šoku či velké ztráty krve.

Elasticita kůže
Díky tomuto jednoduchému testu můžeme snadno zjistit, zda je pes dostatečně hydratovaný. Stačí jen vytvořit kožní řasu v oblasti hřbetu nebo krku, „zvednout“ ji a opět pustit. Pokud se kožní řasa okamžitě vyrovná, je zvíře dostatečně hydratováno. V opačném případě se jedná o příznak dehydratace, který může být symptomem nedostatku vody k pití, přehřátí, onemocnění ledvin, průjmu či zvracení.

Teplota
Normální teplota psího těla se pohybuje v rozmezí od 37,5 °C do 39 °C. Příznakem vyšší teploty může být nechutenství, třes, apatie, zježená srst nebo zrychlená dechová frekvence. Teplotu psa měříme zásadně digitálním teploměrem v konečníku u klidného nebo dobře fixovaného zvířete. Nikdy nepoužíváme skleněný rtuťový teploměr. Konec teploměru namažeme olejem či vazelínou a zavedeme zhruba dva centimetry do konečníku. Během měření psa přidržujeme za ocas, který držíme v ose páteře.

Dechová frekvence
Dechovou frekvenci měříme pouze v klidovém stavu psa po dobu 30 vteřin za pomoci pohledu na dýchající pohyby hrudníku nebo položením dlaně na hrudní koš psa a sledováním dýchacích pohybů. Získanou hodnotu vynásobíme dvakrát, čímž dostaneme počet dechů za minutu. Normální dechová frekvence se pohybuje v rozmezí 10 až 40 dechů za minutu v závislosti na plemeni, přičemž jeden dech znamená nádech a výdech. Zrychlené dýchání může být zapříčiněno i termoregulací psa. Je-li zvíře v bezvědomí a nedýchá, je na místě zahájit resuscitaci.

Tepová frekvence
Tepovou frekvenci lze měřit pohmatem na vnitřní straně stehna po dobu 15 vteřin. Získanou hodnotu poté vynásobíme čtyřmi, čímž získáme počet tepů za minutu. Pokud vám však pulz na stehenní tepně nejde nahmatat, nemusí se vždy jednat o zástavu srdce. Může to být způsobeno i přílišnou ztrátu krve, šokovým stavem nebo špatným měřením ve stresové situaci. Normální tepová frekvence se může lišit v závislosti na plemeni, velikosti i věku psa. Obecně lze říct, že malá plemena mají výrazně rychlejší srdeční tep než velká plemena. Tepová frekvence se tak může pohybovat v rozmezí 60 až 120 tepů za minutu.

K první pomoci patří i diagnóza smrti
Bohužel ne vždy je možné ještě zraněnému zvířeti pomoci. Proto je namístě i zjištění, zda je raněný pes ještě stále naživu, nebo už vykazuje známky smrti. Mezi typické příznaky smrti patří posmrtná ztuhlost, zastřené oči, zvětšené zornice, které nereagující na změnu světla, modrý až zelenošedý jazyk, našedlé sliznice, nepřítomnost reflexů (např. při štípnutí na prstech u nohou), žádný dech či srdeční aktivita.

Na hranici mezi životem a smrtí aneb kardiopulmonální resuscitace
Pokud je zraněné zvíře v bezvědomí a nedýchá, je třeba neprodleně zahájit kardiopulmonální resuscitaci. V takovém případě se nikdy nesnažte zjišťovat tep psa, neboť byste (ve stresu) mohli ucítit i svůj vlastní tep a nesprávně jej zaměnit za zvířecí nebo by mohl být pulz následkem šoku nebo velké krevní ztráty nehmatný. Je vhodné řídit se jednoduchým pravidlem: bez dechové aktivity, nemůže být přítomna srdeční činnost.  Kardiopulmonální resuscitaci lze provádět jen tehdy, když zvíře nemá žádnou dechovou aktivitu, a tudíž ani srdeční tep. Nikdy tedy neprovádějte srdeční masáž ani umělé dýchání na živém psovi nebo za přítomnosti slabé dechové frekvence!
Pokud pes následkem úrazu masivně krvácí, je nezbytně nutné zastavit krvácení ještě před zahájením resuscitace! Pokud by k zástavě krvácení nedošlo, krvácející zvíře by následkem nepřímé srdeční masáže ztratilo velké množství krve, a resuscitace by tak byla zcela zbytečná.
Pokud tedy zvíře upadlo do bezvědomí, je nejdříve nutné ověřit si, zda psa nelze přivést k vědomí za pomoci oslovení, štípnutí do ucha či poplácáním. Stejně tak důležité je i zkontrolovat dechovou aktivitu. V případě, že pes stále nereaguje a není u něj přítomná dechová aktivita, zaměříme se nejdříve na zprůchodnění dýchacích cest. Zvíře položíme na pravý bok (levá strana musí být vždy nahoře), otevřeme mu tlamu a vytáhneme jazyk. Poté se pokusíme tlamu vyčistit od možných překážek v dýchacích cestách, jako je například krev či zvratky. Po vyčištění necháme jazyk stále vytažený bokem a tlamu zlehka zavřeme. Následně znovu zkontrolujeme dechovou aktivitu. V tomto případě může díky uvolnění překážek v dýchacích cestách dojít k obnově dýchání.
Pokud však pes stále nedýchá, je třeba přistoupit k umělému dýchání a nepřímé srdeční masáži. V takové chvíli se postaráme o to, aby mělo zvíře nataženou hlavu dopředu tak, aby byly líce napjaté, jazyk vytažený ven a tlama mírně pootevřená. Čenich lehce skloníme tak, aby byl nejnižším bodem hlavy i krku a umožnil případným zvratkům odtéci.
Nepřímou masáž srdce zahájíme dvěma vdechy do čenichu psa. U velkých plemen dýcháme pouze do čenichu, u malých plemen dýcháme do tlamy i do nosu. Pro lepší vdechování obemkneme psí tlamu rukou. Samotnou masáž srdce provádíme u malých plemen dlaní jedné ruky, u velkých psů oběma dlaněmi přes sebe v kombinaci 30 stlačení hrudníku se dvěma vdechy ve frekvenci 100 až 120 kompresí za minutu. Při resuscitaci máme lokty propnuté a celý pohyb vychází z kyčlí. Hrudník stlačujeme zhruba do jedné třetiny a ruce ponecháváme na stejném místě po celou dobu resuscitace. Masáž provádíme v oblasti srdečního hrotu, který se nachází zhruba pět centimetrů za loktem psa ve spodní části hrudníku v okolí 3. až 6. žebra. Tlak masáže přizpůsobíme velikosti zvířete, abychom snížili riziko poranění hrudníku. Během celé resuscitace nepřestáváme průběžně kontrolovat, jestli se neobnovila srdeční nebo dechová činnost. Pokud nedojde ke spontánnímu obnovení dýchání do zhruba deseti minut od zahájení srdeční masáže, nastává smrt. Z tohoto důvodu je dobré si při zahájení srdeční masáže zaznamenat čas.