Jak změnit svět tady a teď?
Nad tím se zamýšlí ve své stejnojmenné knize naše spolupracovnice a autorka prof. Anna Strunecká.
A nabízí bohatou inspiraci, poukazuje na nečekané souvislosti a nahlíží na dění kolem nás z překvapivých úhlů pohledu. Paní profesorka – vědkyně a badatelka – v této knize v dalších titulech, které vyšly v rámci edice Knihovnička Meduňky – přináší fundované a kvalitní informace a předává je srozumitelným způsobem. Kniha Jak změnit svět tady a teď se těší už několik let trvalému zájmu čtenářů, takže jsme pro vás připravili její DOTISK – a můžete si ji právě teď objednat přes náš e-shop. Přečtete si knihu určenou všem čtenářům, kterým není lhostejný stav našeho světa a chtějí rozvíjet sami sebe a pokročit v pochopení (nejen) skrytých souvislostí… www.obchodmedunka.cz
Z úvodu ke knize:
Veškerá proměna světa začíná u jednotlivce transformací vlastního nitra.
Jan Amos Komenský
Z mnoha stran se ozývají svědectví o tom, že prožíváme zcela mimořádnou dobu velikých přeměn ve vývoji lidského vědomí, že nastává a urychluje se proces psychospirituální transformace lidstva…
I když víra v nesmrtelnou duši patří k základům evropské civilizace a křesťanství, moderní neurovědy v lidském těle žádnou duši nenašly. A právě proto, že lidskou duši dosud nikdo nevyfotografoval, nezměřil ani nezvážil, jsou všechny názory na spirituální jevy odsouvány do oblasti pavědecké. Materialistické pojetí světa neakceptuje existenci duchovní (spirituální) podstaty člověka. Jak by tedy měl člověk transformovat svoje nitro, když učení o duši není součástí učebních osnov ani vysokoškolského studia?
Nevědomost a naprostá netečnost ke kultivaci lidské duše vyvolaly nebývalý infernální pohyb zla ze skrytých hloubek psychiky člověka. Současně s tím můžeme pozorovat trvalý a prohlubující se úpadek mravnosti, morálky, etiky i lidské ohleduplnosti. Před lidstvem se hromadí problémy, které vytvářejí vidinu velikých krizí v blízké budoucnosti. Jak může jednotlivý člověk přispět k nápravě a proměně světa, se kterým není spokojený? Co znamená samotný pojem psychospirituální transformace? Na podobné otázky se pokusíme hledat odpovědi u duchovních učitelů, filozofů a vědců. Mnozí z nich zdůrazňují, že další vývoj naší civilizace bude silně ovlivněn právě tím, jak bude člověk poznávat spirituálně-transcendentní rysy svojí duše. Zdá se, že nastává doba k hledání mostů a porozumění mezi vědou a náboženstvím. Mějme však na paměti, že se účastníme dramatického závodu o čas, který v dějinách lidstva nemá obdoby. V sázce je budoucnost lidstva na této planetě. I dnes je aktuální výzva Komenského: Zamysleme se, prosím, nad stavem světa, který po všech stránkách dospěl až k naprosté zkaženosti a zachvějme se nad ním…Anebo se raději poraďme, jak pomoci, pokud je to možné.
O světle
Člověk je světlem ze Světla a má za úkol toto Světlo učinit viditelným všude, kde působí, jím ozářit cesty své i všech účastníků svého života. Božena Cibulková. Kniha Boží. Logos.
Světlo má nejvyšší symbolickou hodnotu ve všech velkých světových náboženstvích. Světlo vystupuje jako základní myšlenka křesťanství. Podle knihy Genesis bylo světlo prvním stvořitelským činem Boha. Bylo to světlo jako protiklad temnoty. Se symbolem světla je spojováno poznání, zatímco temnota symbolizuje nevědomost.
Po celá staletí hledají lidé světlo a pravdu. Dokladem toho jsou stovky pojednání, knih a učebnic, zákonů a příkazů. Každá civilizace či kultura vytváří určitou myšlenkovou soustavu založenou na pravdách, které považuje za ověřené, správné a rozumné. Vnitřní slovo jako prostředek Božího zjevení dávalo prorokům Starého a Nového zákona světlo a poučení.Pro křesťany je Kristus „Světlem světa“, ztotožněný s láskou. Buddhisté vnímají světlo jako pravdu a osvobození a mají ho ztotožněné s Buddhou a átmanem (nejvyšším principem), hinduisté vnímají světlo jako plodivou sílu, svatost projevenou skrze Kršnu, v taoismu je světlo projevem nejvyšší formy existence a s pojmem neomezeného světla se setkáváme v židovské kabale.
Úspěchy novodobé vědy vedly k tomu, že současné poznávání světa jde cestou důsledků vědeckých objevů. Zkoumání hmoty bez vztahu k Bohu je ideálem objektivního a vědeckého popisu světa. Může se zdát, že pokroky vědy popírají vysvětlení o základech lidské existence tak, jak jsou podávány v knihách velkých světových náboženství. Může moderní věda dospět k vysvětlení a poznání Boha, otce Světla ? Můžeme doufat, že dojde k rozpuštění tradičních rozporů mezi vědou a náboženstvím? Najde věda nové typy duchovních zákonů našeho vesmíru? Světlo je ve všech kulturách symbolem projeveného božství, pravdy a poznání.
Fyzikální pojetí světla
Viditelné světlo je nejdůležitější složkou slunečního záření, které představuje hlavní zdroj energie na Zemi. Můžeme říci, že světlo přináší do našeho světa energii. Duhové spektrum skryté v bílém světle objevil a popsal Isaac Newton (1642–1727). Na začátku 19. století prokázal jiný anglický fyzik Thomas Young, že viditelné světlo má vlastnosti vlnění. Ve viditelné části má světlo vlnovou délku mezi 380 a 750 nm. Oči a mozek člověka rozlišují různé vlnové délky světla v podobě různých barev: když například dopadne na sítnici lidského oka záření o vlnové délce 380 nm, vnímáme fialovou barvu, vlnová délka mezi 560–590 nm je pro člověka žlutá, červená má vlnovou délku 630–750 nm.
Na samém začátku 20. století vyslovil slavný fyzik a laureát Nobelovy ceny za fyziku Max Planck (1858–1947) hypotézu o tom, že energie světla se nešíří spojitě, ale v malých balíčcích – kvantech. Albert Einstein později tuto jeho teorii potvrdil a pro energetické kvantum světla použil slovo foton. Světlo je proud fotonů.
Fyzici zjistili a prokázali, že nejmenší částice hmoty nebo kvanta se za určitých okolností mohou jevit jako hmotné částice, jindy analogicky jako vlny. Je to tzv. dualismus vlnové částice. Objekty mikrosvěta mají dvě tváře. Fotony se tedy mohou projevovat buď jako bodově hmotné částice, nebo jako cestující vlny v závislosti na tom, zda pozorovatel při experimentu pozoruje jeden nebo druhý z těchto aspektů. Tak například jeden foton může současně procházet různými dráhami, může být na všech místech současně a přitom ho vědec při každém měření může nachytat jen na jedné z drah. Niels H. D. Bohr (1885–1962) napsal, že kvantový svět ponechává mnoho svých vlastností neurčitých a obsahuje tak velké bohatství různých alternativ.
Ne-vědec si alespoň může představovat, že energie v kvantovém stavu se v konkrétních podmínkách může projevovat způsobem, který naše smysly a přístroje hodnotí jako hmotu. Klasická fyzika chápala hmotu a energii jako dvě odlišné kategorie. Nejslavnější rovnice 20. století, kterou formuloval Albert Einstein – E = mc2 – vyjadřuje, že jedna fyzikální kategorie – hmota (m), může být přeměněna na jinou fyzikální kategorii – energii (E) a naopak přes univerzální konstantu c2 (c odpovídá rychlosti světla 3×108 m/s). Hmota a energie se mohou vzájemně přeměňovat. Experimentální důkaz přeměny světelné energie na hmotu podali američtí vědci na konci 20. století. Pomocí urychlovače a pulzního laseru získali elementární hmotné částice – elektrony a pozitrony.
Světlo poznání
Zážitek světelné vize, společný mnoha duchovním učitelům a mystikům, je spojován s nevyslovitelným pocitem lásky, nejvyššího porozumění a naprosté harmonie. Systémová analýza této zkušenosti a způsobu jejího vyjádření z pohledu vědců by byla dílem nesmírně rozsáhlým. Podle zvoleného oboru se můžeme obrátit na upanišady, buddhismus, metafyziku, teologii, teozofii a antropozofii, freudovskou psychoanalýzu, Jungovu psychologii náboženské zkušenosti a kolektivního nevědomí, hlubinnou nebo transpersonální psychologii, psychosyntézu, avšak zejména na umění všech etap vývoje lidské civilizace.
Psychiatr Carl Gustav Jung (1875-1961) ve svém komentáři k německému překladu starého čínského textu Tchaj-i ťin-chua cung-č´ (Jung a Wilhelm, 1997) zdůrazňuje, že mnohé slovní obraty z tohoto učení zná i evropský čtenář z učení křesťanského a jako výstižný popis zážitku světla uvádí vyjádření Hildegardy z Bingenu (1098–1179): Od svého dětství vidím stále světlo ve své duši, avšak ne zevníma očima a také ne prostřednictvím myšlenek svého srdce; na tomto vidění se nepodílí ani pět zevních smyslů… Světlo, které vnímám, není na žádném místě, je mnohem jasnější než oblak, který nese Slunce. Nemohu v něm rozlišit žádnou výšku, šíři nebo délku… Co v takovém vidění vidím nebo se učím, to mi zůstává dlouho v paměti. Vidím, slyším a vím současně, a učím se to, co vím, během okamžiku… Nemohu v tomto světle rozeznat vůbec žádnou podobu, avšak spatřuji v něm chvílemi jiné světlo, které mi bylo označeno jako živé světlo… Když se raduji ze zření tohoto světla, zmizí z mé mysli všechen smutek a všechen strach… (Hildegardin list mnichovi Wibertovi z Glembloux o jejích viděních z roku 1171)
Na buddhistických chrámových freskách bývá nevědomost symbolicky znázorňována na začátku cesty životem jako slepá žena. Pod vlivem duchovní slepoty tápe, vytváří si klamný obraz sebe sama i světa. Podle prastarého učení dharmy nás tato duchovní zatemnělost vtahuje do honby za prchavým štěstím a vede mysl člověka k nepravým hodnotám. U nevědomých bytostí ovládaných podvědomými žádostmi a klamy vede nedostatek světla ke zmatku, mentální sklíčenosti, zápasu o vlastnictví klamných věcí a ke strachu ze ztráty toho, co bylo získáno.
K prožitkům spojení se Světlem jako nejvyšším zdrojem veškerého bytí, k prožitkům kosmického vědomí a prožívání jednoty s tvůrčím principem vesmíru, byli v dávných dobách vedeni dlouhou výchovou tzv. zasvěcenci, sdělovali je různí jasnovidci, proroci a média. Z takových prožitků čerpali svoji inspiraci i mnozí vědci, především však umělci.
Stav vědomí, který Siddhártha Gautama-Buddha nazval probuzením (osvícením), je stav dokonalosti, nalezení a obnovení dokonalé duchovní rovnováhy, cíl mnoha hledajících a putujících na cestě duchovního vývoje. Prozření osvícené bytosti je mystériem, které působí za hranicemi času a prostoru. Je to dimenze vědomí, které je nadsmyslovou silou osvícené bytosti. Duchovní učitelé po stovky let vytrvale a trpělivě lidem připomínají poznání, že duchovní vnímání je nadřazeno vnímání smyslovému.
Svědectví o prožitcích života ve Světle, které zakoušeli Buddha, Lao´c, Mojžíš a Kristus, ale i Jan Hus, Jan Amos Komenský, Jakob Lorber a mnozí jiní, změnilo životní filozofii milionů lidí, neboť jsou podstatou všech náboženství, civilizací a kultur. Zážitky setkání se Světlem nejlépe vyjadřují díla umělců všech dob. V současné době se zvyšuje počet lidí, kteří prožívají alespoň záblesky vnitřního světla. V naší moderní vědecko-technokratické společnosti, kde je veškeré vědění a poznávání spojováno s rozumem a hodnocením exaktních faktů, se podobné úvahy jeví jako příčící se zdravému rozumu.
Budeme-li dále uvažovat o existenci stavu osvícení, pak vycházíme i z toho, že je to podle dávného učení stav poznání, který vede k rozvoji nejvyšších ideálů lidskosti. Je to učení o cestě ke štěstí.
