Alternativní medicína,  Meduňka,  Zdraví

Z únorové Meduňky: Proč naše mysl degeneruje?

Všichni bychom si přáli dožít se vysokého věku s jasnou a bystrou myslí, ale bohužel ne každému se to podaří, a pokud jste ve svém okolí někdy měli člověka, jemuž postupně kognitivní schopnosti slábly, víte, že je to velmi skličující pohled. Nad tím, proč naše mysl degeneruje, se v únorovém čísle Meduňky zamýšlí známý celostní lékař MUDr. Tomáš Lebenhart. Téma únorové Meduňky jsme věnovali ZDRAVÉMU MOZKU a naši autoři pro vás připravili řadu výborných článků. Chceme-li svůj mozek chránit před poškozením, podporovat ho a pečovat o něj, je nejprve nezbytné vědět, co mu pomáhí a svědčí a co mu škodí. A právě tyto informace – ve vysoké kvalitě, a přitom srozumitelně sdělované – si přečete v únorové Meduňce, která je stále ještě ke koupi na obvyklých prodejních místech nebo na emedunka.cz

Z článku MUDr. Lebenharta:
Senilita, demence a poruchy chování u starších lidí pojmenované dle klasických neurologů, pánů profesorů, jako byli Jakob, Creutzfeldt, Parkinson, Alzheimer a další, jsou v západním světě stále častějšími důvody nonstop péče o lidi v důchodovém věku. Z hlediska biochemie a histochemie mozku i patologické fyziologie, neurologie a psychiatrie jde vcelku o dobře popsané stavy. S jejich léčebným zvládáním je to ovšem mnohem horší, neboť skutečné (psychosomatické) příčiny jsou všem lékařským kapacitám skryty. Méně často se mohou uplatnit (v souběhu s jistými mentálně-emočními vzorci) vzácně vlivy dědičné, tedy geneticky podmíněné nebo ještě vzácněji toxikologické (chronické otravy). Vyloučit ale nemůžeme ani negativní vliv očkování u predisponovaných jedinců, alkoholismus či drogy. Ve zkratce jde o ukládání těžkých kovů do mozkové tkáně a virové či mikroparazitární invaze tamtéž. Mozek je vždy složitý a dosud toho o jeho funkcích víme tuze málo.
Pokud ponecháme stranou zmíněné okrajové příčiny těžkých poruch mentálních funkcí, můžeme jasně prohlásit, že je vhodné podívat se na ně z psychosomatického hlediska. Řekneme si tedy o tom něco víc v rámci prevence, anebo čistě pro zajímavost.
Psychosomatika má svá pevně daná pravidla a jen málokterý učenec zabývající se touto vědou ji ovládá ve svých rozmanitých projevech a mentálních příčinách na 100 %. Mnoho terapeutů pracuje na tomto širém poli spíše intuitivně. Jakoby spatří onu příčinu, když pozorují a poslouchají svého pacienta, přičemž svou mysl nechávají volně plout kolem. Stává se mi to v situacích, kdy s patologickými souvislostmi u daného případu příliš nenadělám. Např. přede mnou sedí dva starší manželé, on s diagnózou pokročilého netypického Parkinsona, a já najednou přímo cítím zvláštní energii jeho ženy. Muž je instinktivně malinko, ale znatelně zkroucen, aby od ní byl odvrácen obličejem, jeho nohy směřují opačným směrem, než sedí jeho žena, která se mile usmívá a neustále něco vysvětluje. Muž se zkrátka neumí smířit, sžít či přijmout její energie směrem k němu, resp. nikdy nesebere odvahu prostě utéci… a tak všelijak. Život je velmi rozmanitý a pestrý a soužití dvou lidí o to víc.

Přikročme ale konečně k tomu podstatnému: CO obecně stojí za těmito mozkovými degenerativními procesy a jejich symptomatikou? Jaké životní návyky a okolnosti s námi takhle zacvičí? A proč jde o tak masový jev? Typicky jde o celoživotní přetěžování hlavy, resp. naší mysli. Stále jsme ještě homo sapiens, a tak chceme vše pochopit, všemu rozumět, ukládat do mozku co nejvíce faktů, spoléhat na logiku a rozum vůbec. Jenže právě to je, přátele zlatí, léčka osudu. Stáváme se učenými, ale nikoliv moudrými. Spíše jsme přemoudřelí, protože se už od školních let učíme myslet a žít technicky a také se zajímat o vše kolem. Na sebe však při tom prakticky zapomínáme.

IQ a EQ
Úporně pěstujeme IQ, přestože pro život a zdraví, štěstí i jednotu lidstva mnohem důležitější EQ (emoční inteligenci) ponecháváme stranou. A tak adepti na Alzheimera a podobné nemoci, jež nás srazí na kolena a udělají z nás žvatlající pitomečky, jsou právě hlavně ti, kteří výrazně preferovali hlavu a rozum, zatímco cit s intuicí u nich těžce zaostávaly. Hlava jela na plno, ale srdce bylo němé a omezilo se pouze na hemodynamiku.
Mezi přednosti zdravě rozvinuté EQ patří např. soucit či hravost, tedy hodnoty, které s vysokou inteligencí vůbec nesouvisejí. Velcí učenci o tom mluví už stovky a tisíce let, a přitom udílejí nejrůznější rady. Podíváme-li se na nám nejbližší křesťanství, v Novém Zákoně si můžeme jasně přečíst Kristovu radu: „Buďte jako děti.“ Jak jednoduše řečeno. Nikdo nemůže namítat, že tomu nerozumí. Ani tenkrát, ani dnes. Další velice blahodárné energie pro dospělé v jakémkoliv věku jsou jednoduchost („Vaše řeč budiž Ano, ano, ne, ne“), bezprostřednost a upřímnost. Nebo, chcete-li, nekomplikovanost, důvěra, bezelstnost, přirozená emotivita, a hlavně věčná HRA ve věčné přítomnosti…

(Celý článek si přečtete v únorové Meduňce.)