Dožínky: Oslava úrody, hojnosti, chleba a starých dědků:

Tento článek připravila před několika lety pro Meduňku naše spolupracovnice Judita Peschlová. Smysl dožínek se během toho času nezměnil…–:)

Chléb odedávna – a ještě donedávna – představoval pro většinu lidí symbol dostatku, hojnosti a šance přežít. Zlaté obilné lány, z nichž se svážela drahocenná zrnka, byly leckdy vzácnější nežli jakékoli jiné poklady. Neměli bychom se tedy divit, že jedním z nejvýznamnějších, byť dnes poněkud opomíjených svátků v slovanském Kolovratu, v keltském Kole roku i v dalších ještě starších kalendářích, z nichž většina měla agrární charakter, jsou – po našem – dožínky. Tento výraz pro oslavu konce žní, mnohem víc s předkřesťanským než křesťanským charakterem, vychází podle slovníku lidových výrazů ze základu „sekat srpem“ čili „vyžínat“, z toho také pochází výrazy žeň, žně, ženci atd. 

Oslava a přivolávání hojnosti
Jako svátek první úrody býval někdy označován letní slunovrat, šlo však pouze o býlí a léčivé rostliny. Svátek chleba patřil k prvním obřadům Kolovratu, při němž byli uctívání bohové a bohyně plodnosti, žní, úrody a prosperity. Druhou oslavou s podobným významem byla podzimní rovnodennost, kdy se sbíraly pozdější plodiny a ovoce, třetím Samhain, což je u nás svátek Všech svatých, při němž lidé sbírali z polí, luk, sadů, zahrad i lesů vše, co dozrávalo těsně před příchodem chladných až mrazivých měsíců roku. Tato fáze Kolovratu byla považována za nejvhodnější dobu pro rituály a kouzla související právě s hojností a bohatstvím. Díky práci, kterou měli lidé i celá jejich společenství už za sebou, se  — aspoň do jisté míry — vyplnily jejich tužby a nastal čas oslavit výsledky vynaloženého úsilí i poděkovat božstvům hojnosti za požehnání. V lidové tradici již tehdy platilo, že radost a navenek projevené štěstí z již dosaženého kumuluje energii, která v nastávajících obdobích přitáhne další příležitosti k veselým oslavám.   

Keltská chlebová placka
U Keltů se festival první úrody nazýval Lughnasad po bohu světla Lughovi, který svým kouzelným kopím dovedl zacházet tak mistrně, že pokaždé zvítězil. Připomíná tím slunce s jeho „vítěznými“ paprsky. Oslava žní byla vlastně každoroční pohřební hostinou na počest Lughovy nevlastní matky a kojné Taillty. 
Keltští druidové vybrali z prvních zralých klasů obilí ty nejhezčí a nejsladší, aby z nich pak mohla být upečena na ohni ze dřeva posvátného jeřábu obrovská chlebová placka. Ta pak byla velice slavnostně vynesena na vyvýšené místo, zasvěcena Lughovi, posléze rozdělena mezi všechen přítomný lid a rituálně společně snědena. (Pokud vám to připomíná jistou část křesťanských obřadů, příliš se nemýlíte, Ježíš býval často připodobňován ke Slunci.)
Domy, ženy, dívky se zdobily věnci z obilí, vlčího máku, chrpy, koukolu a heřmánku. Při skutečně bohaté úrodě byla v rámci oslav z posledního snopu vytvořena velká postava připomínající mladou ženu. Pokud byly žně chudší, snop byl také skromnější, navíc vypadal víc jako stařena než jako mladice. Rovněž v našich krajích se poslednímu snopu říká „starý“ nebo „bába“, což je ozvěna původních dožínkových zvyků.
V rámci dva týdny trvajícího Lughnasadu se dodržoval mír a klid zbraní, pořádaly se nejenom hostiny, zpěvy a tance, nýbrž i klání, závody a dostihy. Uzavíraly se sňatky na zkušební dobu, a pokud po roce a dni chtěl pár zůstat nadále pospolu, manželství bylo závazně potvrzeno. Jinak bylo spojení rozvázáno bez jakýchkoli dalších závazků.       

Slovanský křupavý chleba
U Slovanů, stejně jako u Keltů, se oslavy žní lišily podle oblastí i jednotlivých kmenů a rodů. Svátkem žní, chleba a „Letních Dědků“ začínalo několik dní trvající vzdávání úcty a vděčnosti jak božstvům hojnosti a úrody, tak ochranným bohům kmene. Ctila se Velká Matka Zem, bohyně Mokoš a mateřský princip, také Veles — bůh skotu, stád, kořenů a podsvětí. Svými kompetencemi tak trochu připomíná dvojici Demeter a Persefonu, matku s dcerou, uctívané v antických regionech, jejichž  rituály spadaly do stejného období. Bohyně úrody, plodin, přírody a sběru Demeter darovala lidem obilná zrna, naučila je obdělávat půdu – zasít a sklidit úrodu a sklizeň zpracovat. Mezi symboly této bohyně patřily pluh, srp a snop obilí. Její oltáře se zdobily snopy obilí, vlčími máky a její kultovní sochou. Rituálně se pekl první chléb z nové úrody, pořádala se hostina, při níž hosté konzumovali pokrmy z listů vinné révy, ležíce na čerstvě nasekaném rákosí. Ještě víc však slovanské oslavy „Starých Dědků“ připomínaly Opalie, obřady konané na počest římské bohyně setby, žní, hojnosti, úrodné země, růstu, příležitostí, blahobytu a sklizně Ops. Jejím symbolem bylo obilí a bochník chleba.   
Oproti ženské keltské figuríně vázali Slované z obilného snopu Velesovy vousy, ty pak byly  uchovávány a používány během různých obřadů. Poslední snop, v němž podle víry našich předků byla skryta síla plodnosti, bohatství a růstu, míval však různé „osudy“, vždy podle místních zvyklostí. Buď zůstával venku na důležitém místě, často kultovním, anebo byl spálen v průběhu dožínkových rituálů, případně zaorán do půdy či přidáván do krmiva určeného pro dobytek.
Dalším božstvem, jemuž byla o svátcích chleba věnována velká pozornost, byla bohyně Matka, dárkyně života a plodnosti Živa, která měla mnoho společného s litevskou Žemynou, a to nejenom podle jména. Obě měly dlouhatánské zlaté vlasy barvy zralého obilí, a obě při procházkách po polích svou půvabnou chůzí rozvlňovaly obilné klasy. Na počest obou bohyň se zaplétaly z obilí copy. Živa byla často zobrazována v požehnaném stavu, v rukou držela kromě obilí i jablko a jahody – další symboly plodnosti.

Oslavte tento svátek s příteli
Budete-li si chtít připravit obřadní oltář pro svátek chleba, ozdobte jej trsy obilí, kukuřicí s vlasy, květy zlatých slunečnic, polním kvítím, velkým věncem z obilí a květů, rohem hojnosti, zlatými mincemi i svícemi a symboly příslušných božstev. Upečte sami chléb a společně s velkou číši zlatavého vína, které vypijete k závěru svého dožínkového rituálu, jej rovněž umístěte na svůj oltář. Doprostřed rituálního kruhu nezapomeňte postavit „bábu“ (po starém však „Starého Dědka“) vytvořenou ze snopu obílí, která symbolizuje bohyni hojnosti. Pak už pokračujte, jak je vám libo, určitě se však u toho veselte, slavte, tancujte, zpívejte. A ještě předtím, ráno za svítání, pozdravte slunce a poděkujte mu za jeho dary. Můžete však zvolit jednodušší, modernější postup dožínkového obřadu: napečte kulatý chleba, koláče (od slova kolo, neboť kruhové tvary byly posvátné u starých etnik také u pečiva) a pozvěte k sobě na hostinu hosty. Nebo se naopak nechat někým jiným pozvat na oběd, večeři či na větší piknik v přírodě, který si užijete se svými přáteli.

Judita Katona Peschlová,
lektorka ženských kruhů a staroslovanského hormonálního cvičení pro