Co vlastně bolí, když nás bolí klouby.

Pro tento víkend jsme vybrali část kapitoly z knihy Pavla Klouda Bolesti kloubů, alternativní léčba. Na bolesti kloubů a potíže s tím spojené si stěžuje leckdo – co nás tedy vlastně bolí a jaké mohou být příčiny?

Co na kloubech bolí
Nadpisem kapitoly jsou míněny nejen příčiny bolestí, ale také detailnější popis tkání a míst, v nichž bolest vzniká. O tento bod se přou pacienti s lékaři a občas i lékaři mezi sebou. Je to často způsobeno tím, že pacient subjektivně za zdroj bolesti považuje jinou tkáň než lékař nebo než jiní pacienti nebo než jeho rodinní příslušníci. Tento spor (nebo rozpor) nevzniká v případě, kdy je příčinou (akutních) bolestí zánět. Následuje popis základních situací, kdy kloub nebo klouby bolí. (Popisu standardně medicínských léčebných postupů a léků je věnována samostatná kapitola.)

Bolesti od zánětu
Akutním zánětem postižený kloub vykazuje všechny znaky typické pro zánět, jak si zánět představujeme a jak ho popisujeme. Je to bolest, otok, teplo, zarudnutí – latinsky dolor, tumor, calor, rubor. Lidé s akutně zaníceným červeným, oteklým a bolestivým kloubem nehybně leží a přejí si jen jedno, a to je silná dávka léků proti bolesti anebo jakékoli jiné opatření, které by bolest přerušilo. Zánět může být zbůsoben nějakou infekcí, která se do kloubu dostala. Infekce se do kloubu dostane zvenčí, a to i malou „trhlinou“, třeba na základě přehlédnutého zranění, jako je bodnutí apod. V jiných případech může být příčinou zánětu to, že se do něj mikroby dostanou z krevního oběhu. Mikroby si z nějakého důvodu „vyberou“ kloub, ve kterém se usadí a v něm se pak množí. Přitom produkují toxiny, které dráždí kloubní výstelku, a ta reaguje zánětem. Pak vzniká kloub s typickými projevy, jak jsou popsány shora. Zánět způsobený mikroorganismy se odborně označuje jako mikrobiální, bakteriální nebo infekční. Pokud je příčina mikrobiálního zánětu (tzv. infekční agens) velmi agresivní, může nastat situace, kdy zánět napadne i jinak odolnou chrupavku a začne ji doslova „chroupat“. Jinak hladké okraje kloubních ploch v takovém případě na rentgenovém snímku mohou vypadat jako „rozmazané“ nebo „vykousané“, což je velmi nepříznivé znamení signalizující počínající destrukci kloubu. Pak jsou možné i trvalé následky.
Co všechno může akutní zánět kloubu s popsanými příznaky vyvolat, na co je třeba pomýšlet. V první řadě je to dnavé onemocnění, lidově podagra. Bolestivý zánět nějakého kloubu – typicky u palce nohy nebo kloubů hřbetu nohy – může být prvním příznakem této civilizační nemoci. Podobný náznak platí pro nějaký z mnoha druhů revmatismu, jenž bolestivě postihne a (později opakovaně) jakýkoli kloub. Následuje Bechtěrevova choroba, která nemusí postihovat jen páteř a záda, ale může si „smlsnout“ velmi bolestivě na nějakém velkém kloubu. V kloubech opatřených vazivovými váčky (koleno, loket) se tyto váčky mohou zanítit a začít bolet. K akutním zánětům kloubů může přispět i (případně nerozpoznaná) cukrovka, chemoterapie či stav po nabodnutí kloubu v rámci pokusu o vypuštění hnisu nebo v rámci artroskopického vyšetření.
Popsané bolestivé zánětlivé stavy se léčí léky proti bolesti (analgetiky), léky proti revmatismu (antirevmatiky) nebo i léky proti bakteriím (antibiotiky). Akutně postižené bolestivé klouby a končetiny potřebují absolutní klid a případné intenzivní chlazení ledovými obklady, které mohou značně snížit spotřebu léků. Ty mívají nejeden vedlejší účinek a nemusejí se snášet s těmi léky, které postižení pacienti už i tak dlouhodobě užívají.

Bolesti od kostí
Patří sem především řídnutí kostí, odborně osteoporóza. Ta, ač se o tom moc nepíše ani nemluví, sama o sobě bolí. Osteoporóza podle učebnic zapříčiňuje (jen) bolesti páteře, ale podle mě je v nejednom případě zodpovědná i za bolesti velkých kloubů. Řídnutí kostí postihuje více ženy než muže, a to přednostně ty s nedostatkem pohybu, a ty, které nerodily, ale nejčastěji pak ty, které navíc ještě kouří. Ve hře je také úbytek ženských hormonů způsobený přechodem nebo odnětím vaječníků apod. Prvním projevem řídnutí kostí bývá zlomenina po velmi malém úrazu, který by u člověka s normálními kostmi zlomeninu nezpůsobil. Pacienta – častěji ovšem pacientku – to ovšem spontánně nenapadne, už vůbec ne tu mladší. Podezření na tuto souvislost může nebo by měla „napadnout“ pozorně naslouchajícího a rozumně podezřívavého lékaře. Podezření na osteoporózu se vyloučí nebo potvrdí odběry krve a speciálním rentgenovým vyšetřením, tzv. denzitometrií. Léčitelné příčiny se léčí patřičnými léky, samotná osteoporóza se léčí speciálními medikamenty vyvinutými k tomuto účelu. Rozhodující faktor, jímž může dotyčný/dotyčná přispět ke zlepšení stavu a ke zmírnění (chronických) osteoporotických bolestí, je SPORT! Žena s osteoporózou by měla začít provozovat jakýkoli sport, který jí lékař doporučí nebo schválí. Dalším ovlivnitelným krokem je PŘESTAT S KOUŘENÍM! Která žena s osteoporózou nepřestane kouřit, té se nepřestanou „lámat kosti“! Řídnutí kostí může být i projevem (doposud případně nerozpoznané) cukrovky, která je velkou civilizační chorobou napadající prakticky všechny tkáně.
Příčina kloubních bolestí ze strany kostí může být způsobena zánětem sídlícím přímo v kosti. Ten se odborně nazývá osteomyelitis. Je to extrémně řídká příčina, ale existuje. V konci kosti, jenž zasahuje do kloubu, se kromě osteomyleitis může vyskytnout i nádor. Pokud roste pomalu, člověk bolest v kloubu zpočátku ignoruje a pak si na ni svým způsobem i zvyká. Tato příčina bývá odhalena zpravidla, až když je na příčinné léčení pozdě.

Bolesti od poškozených chrupavek
Příčin poškození kloubních chrupavek je více, ale nejhlavnější z nich je artróza. Jde o pomaleji nebo rychleji probíhající degenerativní proces neznámé příčiny, jenž ze všeho nejdříve ničí chrupavky a vzápětí nebo současně i nitrokloubní měkké tkáně. Po částečném nebo úplném „rozpadu“ původně hladkých chrupavek začne i poškození konců kostí, které kloub tvoří. Kloubní plochy ztratí klouzavost, začnou jakoby drhnout a více nebo méně bolet. Když potíže dosáhnou (individuálně) povážlivého stupně, lidé s tím jdou k lékaři, k ortopedovi nebo revmatologovi. Tak či onak se udělají rentgenové snímky, z nichž se artróza (od určitého stadia) téměř vždy spolehlivě pozná. V krvi nemusí být k nalezení vůbec nic. Artróza – nebo také „nemoc z opotřebení kloubů“ – je civilizační nemocí na vzestupu a ve stárnoucí společnosti začíná být malou pohromou.

Překryvný syndrom aneb více diagnóz na jednom kloubu
Odborná literatura na toto téma říká: „K atypiím klinického obrazu lze přiřadit kombinaci dvou nebo i více definovaných revmatických nemocí. Takové prolnutí nemocí se nazývá překryvný syndrom.“ Shora uvedené řádky mohou znít velmi vědecky, zasvěceně a přesvědčivě. Nicméně opak je pravdou. Selskorozumová interpretace citátu je taková, že ony vysoce vědecky znějící řádky o tzv. překryvném syndromu nevyjadřují nic jiného než přiznání oficiální medicíny, že klouby mohou bolet z několika důvodů současně na motto „víme, že moc nevíme, ale říkejme tomu překryvný syndrom“.

Kniha patří do portfolia edice Knihovnička Meduňky – viz náš e-shop obchodmedunka.cz