Ženské zdraví, pánevní dno a moderní přístup k prevenci

Z aktuální říjnové Meduňky, jejíž hlavní téma jsme nazvali Mozaika ženství a je věnováno ženám a ženskému zdraví, vybíráme pro tento týden ukázku z inspirativního článku Bc. Ivany Delmotte Chalupecké, ergoterapeutky a lektorky tzv. hypopresivní metody. Celé říjnové číslo Meduňky (stejně jako předchozí čísla našeho časopisu), je k dispozici na emedunka.cz

Ukázka z článku:

Mnoho žen si na své tělo zvykne tak, jak právě funguje. Přizpůsobí se drobným omezením, která přicházejí nenápadně. Pro jistotu si před vycházkou odskočí.  Při kýchnutí instinktivně stáhnou nohy k sobě. Večer cítí tlak u poševního vchodu, tíhu v podbřišku nebo mají pocit, že se břicho během dne vyklene víc, než by odpovídalo jídlu či postavě. Jenže i občasná kapka moči při kýchnutí nebo sportu je informace, kterou není vhodné přehlížet. Pocit tlaku v pánvi, bolesti zad nebo vypouklá břišní stěna nejsou náhodné. Nejde o slabost, věk ani selhání jednoho svalu.
Ve většině případů jde o dlouhodobě narušenou souhru tlaku, dechu a spolupráce celého středu těla.
Každý nádech a výdech mění poměry uvnitř těla. Bránice při nádechu klesá dolů, při výdechu se vrací vzhůru. Pokud je dech pružný a držení těla vyvážené, zatížení se rozprostře rovnoměrně – do stran, dozadu i jemně směrem dolů. Orgány mají oporu, páteř stabilitu a pánevní dno reaguje přirozeně. Pokud je však dýchání povrchové, zrychlené, často ústy a pod vlivem stresu, nebo pokud žena trvale zatahuje břicho, začne se zátěž přenášet převážně dolů. A právě pánevní dno bývá místem, kde se tato nerovnováha projeví jako první.

Pánevní dno jako součást celku
Pánevní dno není jen sval, který lze jednoduše posílit opakovaným stahováním. Přibližně 70 % jeho struktury tvoří pojivová tkáň – fascie a vazy, které propojují orgány, svaly i kostru do jednoho funkčního systému. Nejde tedy o izolovanou oblast, ale o součást širšího stabilizačního a tlakového mechanismu těla.
Současné poznatky ukazují, že pánevní dno není plochá síť napnutá mezi kostmi, jak se dříve zjednodušeně popisovalo. Má prostorové a pružné uspořádání, které mu umožňuje reagovat na změny zatížení při dýchání, pohybu i sportu. Díky této pružnosti dokáže tlumit nárazy a chránit orgány i páteř.
Pokud však dlouhodobě dochází k přetížení nebo k narušení tlakové rovnováhy, tato pružná opora ztrácí schopnost reagovat v pravý čas. Orgány nemají dostatečnou podporu a mohou se objevit potíže – inkontinence, sestup pánevních orgánů, bolesti zad nebo chronické napětí v oblasti břicha.
Rizikem není pouze těhotenství či menopauza. Stejně tak může pánevní dno dlouhodobě přetěžovat intenzivní sport s vysokými dopady, chronická zácpa a tlačení, časté zadržování dechu při námaze nebo trvalé zatahování břicha. Pochopení tohoto systému je prvním krokem k nápravě.

Inkontinence není „normální“
Únik moči při běhu, skoku nebo smíchu mnoho žen bagatelizuje. Přitom se týká i mladých sportovkyň, které nikdy nerodily. Vysoké nitrobřišní tlaky při vzpírání, crossfitu nebo dlouhém běhu mohou pánevní dno dlouhodobě přetěžovat, pokud koordinace středu těla není optimální.
Únik moči není daň za výkon ani znak slabosti. Je to informace, že regulace tlaku v těle není v rovnováze.
Stejně tak není vhodné pravidelně přerušovat proud moči jako formu „posilování“, tlačit při vyprazdňování nebo vykonávat potřebu v podřepu nad veřejnou toaletou. Pánevní dno se při močení i stolici potřebuje uvolnit. Proto doporučuji si sedat vždy (po hygienickém zajištění WC). Pokud je nutné zatlačit, je šetrnější využít aktivní výdech proti mírnému odporu – například fouknutí do zavřené pěsti. Pomoci může i jednoduchá stolička pod nohy, která upraví úhel kyčlí a sníží zátěž v oblasti pánve.
I občasná kapka moči při kýchnutí nebo zvednutí těžšího předmětu ukazuje, že pánevní dno nedokáže v daný okamžik pružně reagovat na zvýšení tlaku. Přiznat si problém není selhání. Je to začátek řešení.

Jaká řešení nabízí dnešní medicína
Současná medicína má své pevné místo zejména u pokročilých stavů. U stresové inkontinence se často zavádí páska pod močovou trubici (TVT, TOT). Zákrok bývá krátký a může přinést rychlou úlevu od konkrétního symptomu. Neovlivňuje však celkovou regulaci tlaku ani koordinaci hlubokého stabilizačního systému.
U prolapsu se někdy doporučuje hysterektomie, tedy odstranění dělohy. V onkologických nebo těžkých případech je zákrok nezbytný. Samotné odstranění dělohy však neřeší příčinu změněné tlakové distribuce. Pokud zůstane nezměněn dechový stereotyp a práce hlubokých svalů, může se časem objevit sestup jiných orgánů.
U prvního a druhého stupně prolapsu by měla být vždy první volbou cílená fyzioterapie, práce s dechem a úprava držení těla. U vyšších stupňů může pomoci pesar jako mechanická opora. I zde má funkční terapie své místo.
Právě v této oblasti se otevírá prostor pro přístup, který pracuje s příčinou potíží.

Hypopresivní metoda – šetrná a efektivní práce se středem těla
Hypopresivní metoda vznikla v 80. letech v Belgii, kdy lékař Marcel Caufriez při práci s ženami po porodu pozoroval, že tradiční „silové“ cviky na břicho mohou u některých zhoršovat inkontinenci nebo prolaps. Hledal způsob, jak aktivovat hluboké svaly a zlepšit podporu orgánů, aniž by se zvyšoval tlak v dutině břišní. Postupně vznikl systematický soubor cviků, který se rozšířil zejména ve Španělsku a dnes je součástí fyzioterapeutické i sportovní praxe v celé Evropě…

Více informací o této pozoruhodné metodě se dozvíte v říjnové Meduňce.