„Nic cenného nepřichází jen tak,“ říká režisér Viliam Poltikovič v titulovém rozhovoru říjnového čísla Meduňky, které právě vyšlo…

Přečtěte si ukázku z rozhovoru, ve kterém Viliam Poltikovič hovoří o svém novém filmu i o mnoha dalších nadčasových tématech.
Celý rozhovor a všechny další články tohto čísla můžete číst na emedunka.cz

Natáčet „mýdlové opery“ a fabulované snímky s intelektuálními hříčkami režiséra Viliama Poltikoviče nikdy nelákalo, a tak místo toho cestuje po světě a natáčí unikátní dokumenty v místech, kde je svět ještě v pořádku.  Přináší v nich jedinečnou inspiraci s cílem navést nás k jinému než k materialistickému pohledu na svět. Od devadesátých let až dosud natočil cca na 180 dokumentárních filmů vybízejících k celistvějšímu pohledu na svět a tím i k duchovnímu poznání.

V červenci jsi objížděl česká kina se svým zatím posledním dokumentem Dalajlama – Oceán moudrosti a po projekci jsi s diváky v sálech besedoval. Jak na film reagovali?
Odezva byla hezká, protože jenom v červenci na film do jednosálových kin v Česku přišlo přes deset tisíc diváků a besed se konalo víc než dvacet. Kina budou tento snímek nabízet ještě i nyní a během podzimu. V létě byly sály většinou vyprodané a lidé se ptali poměrně zasvěceně, což pro mě bylo znamení, že přibývá těch, kteří si uvědomují povrchnost současné doby, která je daná hlavně tím, že nám chybí vědomí přesahu. Celá společnost je tím deformovaná a dá se říct, že je svým způsobem i zvrácená. Místo hodnot jako je milující laskavost, soucítění a nenásilí se totiž stalo normou něco jiného a podle mě začíná být zřejmé, že řada lidí už chce nějakou změnu.

To jsme si mysleli už v 90. letech minulého století, kdy si mnozí z nás říkali, že brzy bude všechno jinak, ale ono pořád nic…
Je pravda, že jádro národa se ještě nechává vléci oficiálním trendem a žije čistě materialistickým způsobem života. Setrvačnost je opravdu veliká, ale přesto se něco děje. Uvedu příklad. Už za minulého režimu jsem byl jedním ze zakládajících členů Přátel přírodní výživy, kde se pracovalo s poznatky o tom, jak nám škodí tzv. rychlý cukr, a teď se to po letech konečně dostává i do mainstreamových médií. Nějaký malý posun tu tedy je a týká se to třeba i přístupu k porodům. Může nás to naplnit optimismem, protože je jen otázka času, kdy se to projeví ještě víc.
Jde o jakési revolučně-evoluční skoky a můžeme očekávat, že se to v dosažitelném časovém horizontu změní i vně už radikálněji. Je ale otázka, jak vše proběhne, a přitom záleží na každém z nás, k čemu se přikloní. Jestli se nechá převálcovat mainstreamem, nebo si uvědomí svoji zodpovědnost za to, jak žije sám a jak se žije ostatním, což však vyžaduje přiložit ruku k dílu a zároveň vyvinout určité úsilí a pevnost. Nic cenného nikdy nepřichází jen tak a tady je to stejné. Každá bytost má tedy na to, co je bezprostředně před námi a co se přesně stane, přímý vliv. Je důležité, jak se rozhoduje a jestli své okolí harmonizuje a stabilizuje anebo naopak.

Dovol mi velmi konkrétní dotaz: Milující laskavost určitě neznamená říci například zloději, že nás klidně může okrást, je to tak? Jak žít milující laskavost a zároveň zdravě pracovat se svými hranicemi?
Opravdu každý si může vyzkoušet, co všechno se změní, když bude k sobě i ke svému okolí laskavý, milý, nápomocný a vstřícný. Určitě znáš pohádku Byl jednou král, kde se pyšný král potká v lese s kouzelnou babičkou, v jejíž přítomnosti každý roztaje, a proto jí říká: „Ty jsi krásná babička…“ A to je přesně ono. Když budeme do okolí vyzařovat něco, co harmonizuje, začne se měnit. Je samozřejmé, že to je proces.
..Také himalájská orákula, která zprostředkovávají věštby a léčení a o nichž jsem natočil dokument, nás vyzývají hlavně k tomu, abychom se nenechali strhnout negativitou doby, nepodíleli se na nepravdách, lžích, nepřejícnosti atd. Žijeme v extrémně materialisticky zaměřeném světě, kde je takové chování normou, ale může se to změnit ze dne na den. Buď nám to prostě dojde, nebo přijde tak zvaná psychospirituální krize, o které jsem natočil film Z temnoty duše… světlo. Zažil ji například spisovatel Josef Formánek a moc hezky o tom vypráví. Po silném spirituálním zážitku, který ho přivedl na samotku do blázince, se rozhodl, že bude ke všem lidem programově laskavý. Sám byl pak překvapený, jak se změnilo chování lidí v jeho okolí, v rodině i v práci. Můžou se tak pohnout i věci, s kterými dosud hnout vůbec nešlo…