Ze zářijové Meduňky: Bolest zad, dech a držení těla: proč to spolu souvisí víc, než si myslíme

Hlavní téma zářijového čísla Meduňky zní DECH JE ŽIVOT a naše autorky a autoři na téma nahlédli z různých stran a úhlů pohledu a nabídli mnohdy překvapivé souvislosti – např. ergoterapeutka a lektorka hypopresivní metody Bc. Ivana Delmotte Chalupecká, v článku, z něhož je následující ukázka. A článek samozřejmě stojí za přečtení celý, stejně jako i další texty tohoto čísla – čtěte na emedunka.cz

Sedíme víc než kdy dřív. Jezdíme autem, sedíme v práci, sedíme u počítače i u telefonu. A když už se hýbeme, často je to pořád „dopředu“ – v předklonu, se staženým hrudníkem a s pažemi, které se jen málokdy dostanou nad hlavu. Tělo si na takové flekční držení (tedy držení ve „shrbení“ a ohnutí) zvykne rychle. A záda nám to dřív nebo později připomenou.
U žen se tenhle stereotyp často ještě víc zafixuje v těhotenství. Břicho roste, těžiště se mění a mnoho žen začne nevědomky „uhýbat“: hrbit se, vyvalovat břicho dopředu a jakoby zavěsit celé držení do kyčlí. Po porodu to bohužel nebývá lepší – přichází přebalování, kojení nebo krmení ve flexi, houpání, nošení, hraní si na zemi… a to všechno v poloze, ve které se tělo spíš zavírá, než otevírá. Únava tomu nepřidá. A špatný stereotyp se začne zažírat pod kůži.
V tomto článku se proto podíváme na to, proč bolest zad často nesouvisí jen se „slabými zády“, ale s tím, jak spolu v těle funguje dech, tlak v trupu a držení těla. Vysvětlíme si, jakou roli hraje bránice, proč se při dlouhém sezení a stresu může hrudník „zamykat“ a dech se přesouvat buď do břicha, nebo do ramen. A hlavně: na konci najdete pár jemných kroků, které můžete zkusit hned dnes — aby se tělo začalo znovu opírat o vnitřní stabilitu.

Bolest zad
Bolest zad často nevzniká proto, že by byla záda slabá. Často vzniká proto, že tělo ztratilo rovnováhu mezi stabilitou a pohyblivostí.

• Stabilita znamená, že máme uvnitř těla oporu, o kterou se můžeme opřít při běžných pohybech.

• Pohyblivost znamená, že se hrudník, páteř a všechny klouby umějí hýbat v přirozeném rozsah.
  
  Když jeden z těchto pilířů chybí, tělo si začne pomáhat „nouzově“ – a to pak odnáší nejčastěji bedra, krk a oblast mezi lopatkami.

Co s tím má společného dech
Dech není jen výměna vzduchu. Je to akce, která se v těle děje tisíckrát denně – a pokaždé ovlivňuje naši páteř, tlak v břiše a napětí v celém trupu.
Hlavním dýchacím svalem je bránice (latinsky diafragma). Je to sval ve tvaru „deštníku“, který odděluje hrudní dutinu od břišní. Při nádechu klesá dolů a hrudník se může rozšířit. Při výdechu se vrací nahoru a uvolňuje se.
Bránice se mimo jiné upíná i na bederní páteř – konkrétně přes své „pilíře“ na první až třetí bederní obratel (L1–L3, tedy první tři obratle v bedrech). A to je jeden z důvodů, proč má bránice na záda tak velký vliv.
Do toho vstupuje ještě jeden faktor: stres. Když jsme dlouhodobě ve „výkonovém“ režimu (aktivní sympatikus), tělo má tendenci zvyšovat napětí v dýchacích i posturálních svalech, a bránice pak často nepracuje pružně, ale spíš „drží“. A to se na zádech projeví překvapivě rychle.

Dva extrémy, které vídám nejčastěji
1) „Dýchej do břicha“ – a břicho jde dopředu
V poslední době se často doporučuje „dýchat do břicha“. Pokud se ale tento princip provede jen jako vytlačení břicha dopředu, dochází často k narušení přirozeného postavení trupu. Hrudník se může dostat do zvýšeného sklonu dopředu a břišní stěna ztrácí schopnost fungovat jako aktivní opora.
Nitrobřišní tlak se pak nevytváří rovnoměrně do všech směrů (360°), ale spíše dopředu. Tím se oslabuje koordinace hlubokého stabilizačního systému a tělo začne hledat náhradní strategie – nejčastěji v oblasti beder, které přebírají větší zátěž…