Ze zářijové Meduňky: Péče o sebe je investicí do vlastní budoucnosti – rozhovor s naturopatem dr. Frankem Navrátilem

Z nového čísla MEDUŇKY, které právě vyšlo, vybíráme první ukázku – tentokrát je z titulního rozhovoru.
Zářijová Meduňka (stejně jako i čísla z předchozích měsíců a let) jsou k dispozici na odkazu emedunka.cz

S články naturopata dr. Franka Navrátila jste se, milí čtenáři, v Meduňce v letošním roce setkali už několikrát. Věnoval se v nich cestě k delšímu zdravému životu (tzv. longevity), Bowenově metodě a jejímu využití pro děti i dospělé, v minulém čísle Meduňky vyšel důležitý článek o metabolickém syndromu. V následujícím rozhovoru autora těchto článků blíže představujeme, popovídali jsme si s ním také o dalších oblastech a metodách, kterým se dlouhodobě věnuje, a o zkušenostech a doporučeních vyplývajících z jeho naturopatické praxe.

Osobní cesta

Pane doktore, máte zajímavý životní příběh, odkud pocházíte a kde všude jste žil? 
Narodil jsem se ve Vancouveru v Kanadě českým rodičům, kteří utekli z Československa v roce 1948, otec odešel jako dvacetiletý mladík, maminka jako teenager se svými rodiči. Plánovali útěk do Austrálie, ale nakonec se usadili v Kanadě. V naší rodině se dodržovaly české tradice, Vánoce i další svátky probíhaly podle českých zvyků. V Kanadě jsem žil do svých třiceti let, pak jsem pět let pobýval v Austrálii, ale pořád mě to táhlo do Evropy a do Čech. V 90. letech vznikl z iniciativy Václava Havla zákon, že děti narozené českým rodičům v zahraničí mohou získat české občanství a já jsem této možnosti využil. V současné době mám české i kanadské občanství a od 90. let žiji trvale v Čechách.   

Kudy vedla vaše cesta k naturopatii? 
Chtěl jsem se stát lékařem, v Kanadě jsem studoval na univerzitě a dosáhl hodnosti bakaláře, ale tyto plány změnila nemoc mojí matky – ve svých padesáti letech onemocněla rakovinou a o osm let později zemřela. Když jsem sledoval, čím musela projít a jak jí klasická medicína nedokázala pomoci, rozhodl jsem se pro studium přírodní medicíny a naturopatie. Studoval jsem v Austrálii, kde má naturopatie vysoký kredit, je respektovaná stejně jako klasická medicína. V Austrálii jsem také nějakou dobu provozoval naturopatickou praxi, při které jsem se seznámil s velmi zajímavou metodou – irisdiagnostikou. Můj kolega naturopat ji používal v každodenní praxi, mě zaujaly její možnosti a začal jsem se ji učit. Existovalo velmi málo pramenů, studium naturopatie se irisdiagnostice věnovalo jen okrajově. Učil jsem se tedy hlavně praxí, a když už jsem získal dostatek zkušeností, připravil jsem kurz této metody v angličtině a poté v češtině. Setkal jsem se s velkým zájmem, později jsem o této metodě napsal i knihu.

Jaké plány jste měl při příchodu do Čech?
Doba 90. let přinášela různé možnosti, ale nevěděl jsem, jestli bych v Čechách mohl praktikovat naturopatii. Zpočátku jsem uvažoval, že budu učit angličtinu, ale pak jsem se v Praze setkal s jedním lékařem, který mne přizval ke spolupráci. Nabídku jsem přijal a začal se plně věnovat irisdiagnostice, což vzbudilo pozornost. Kromě mnoha pacientů se na mě obraceli i novináři, vyšlo několik článků, protože tehdy byl o tato témata mezi novináři i čtenáři značný zájem. Po nějaké době jsem se v Praze osamostatnil a dál praktikoval především irisdiagnostiku, výživové poradenství a Bowenovu techniku.

V současné době působíte na jihu Čech – jak jste se tam ocitl? 
V Praze jsem potkal svou budoucí ženu, která z jižních Čech pochází. Vrátila se tam a já jsem šel s ní.  Máme podobné profesní zájmy, manželka se dlouhodobě věnuje ájurvédě, několikrát jsme spolu byli v Indii.

Irisdiagnostika: informace z očí

Irisdiagnostika u nás není příliš rozšířená. Můžete přiblížit, jak probíhá vyšetření? Podívat se někomu do očí asi k určení diagnózy nestačí – nebo ano?
Dříve vyšetření probíhalo skutečně jen pohledem do očí vyšetřovaného člověka, používaly se lupy pro zvětšení detailů atd. Hledal jsem ale jiný způsob a pro tento účel jsem vymyslel speciální fotoaparát. S pomocí jednoho šikovného studenta jsem vytvořit software, který oko skenuje, můžu tak sledovat i detaily, které by byly pouhým okem nezaznamenatelné.
V současnosti si díky digitálním fotoaparátům může oči vyfotografovat každý, ale dříve to nebylo možné. V začátcích své praxe jsem musel klientům oči fotografovat třeba čtyřikrát, dát film vyvolat, na snímek ručně položit mapu oka, a teprve pak mohla proběhnout konzultace. Digitální technologie umožnily velký posun. Dnes je možné během hodiny vyfotografovat oči, provést analýzu a konzultaci včetně doporučení změn ve výživě a životním stylu.

Připomeňme stručně princip irisdiagnostiky – oko představuje jakousi mapu těla, podobně jako třeba ucho je mapou pro akupunkturu, a je možné z něj odhalit zdravotní stav člověka – je to tak?  
Irisdiagnostika je jednou z diagnostických metod, zdravotní stav se zjišťuje prostřednictvím pozorování očí a vyhodnocování souvislostí mezi tím, co je možné v oku pozorovat a jednotlivými orgány v těle. V pravém oku se ukazují orgány umístěné na pravé straně těla a naopak, u párových orgánů, např. u ledvin, můžu stav pravé ledviny sledovat na pravém oku a levé ledviny na levém, některé orgány se ukazují v obou očích. Sleduje se také bělmo a panenka – její velikost, hranice, cévy v ní. Kolem panenky existuje okružní zóna, kde se ukáže stav žaludku, tenkého a tlustého střeva, trávicí zóny atd. Touto metodou se dá zjistit příčina zdravotního problému.

Do jaké míry je tato metoda spolehlivá?  
Samozřejmě není úplně stoprocentní, ale lidé mi často říkají, že jsem s její pomocí dobře určil příčinu a pojmenoval jejich dlouhodobé zdravotní problémy, i když někteří absolvovali různá vyšetření, při kterých se neprokázala jasná příčina potíží, a tedy bylo obtížné nasadit účinnou léčbu.
Iridiagnostika neodhalí specifické nemoci, ale spíš stav orgánů – jejich oslabení, přetížení atd. Vyšetřoval jsem celé rodiny – otce, dědečka, matku atd., a to umožňuje poznat typ genetické zátěže a také určit, ze které rodinné větve zátěž pochází. Tendence k určitým nemocem, např. ke slabosti ledvin nebo i k některým závažným chorobám, je možné sledovat v očích už u dětí. To neznamená, že se nemoc musí projevit, ale je dobré o rizikových dispozicích vědět a věnovat pozornost prevenci. Řekl bych, že irisdiagnostika leží na pomezí vědy a umění. Důležitá je zkušenost, vyšetřil jsem už asi dvacet tisíc párů očí, a to mi umožnilo mnohé souvislosti pochopit.  

Mimochodem, prý existují jen dvě barvy očí – modrá a hnědá. Někdy se ale hovoří třeba o zelených očích… 
Oči, které se na fotografii jeví jako zelené, jsou ve skutečnosti modré a zelený nádech jim dodává žlutá barva, která z pohledu irisdiagnostiky většinou prozrazuje oslabené ledviny nebo překyselený organismus. Děti mají většinou jasné oči, nemocní lidé mívají oči kalné. Když člověk projde nějakým detoxikačním procesem, oči se mu opět zjasní, ale k takové změně dochází pomalu, není to skoková záležitost. Rychle mizí třeba nervové kruhy, duhovka je sval, a když je v napětí, projeví se to kroužky v oku. Lidé s tímto příznakem by si měli hlídat stresovou zátěž – mají citlivý nervový systém a pod tíhou stresu mívají zdravotní problémy. Irisdiagnostika umožňuje poznat i některé psychické stavy.

Cesta k dlouhověkosti: pět pilířů zdravého života  

Ve své praxi se věnujete také tématu prodlužování zdravého života nebo cestě ke zdravému životu, tzv. longevity. Pro Meduňku jste o tom napsal článek (vyšel v č. 4/2026), ve kterém jste kromě jiného zmiňoval také pojmy chronologický a biologický věk. Mohou se tyto dvě hodnoty od sebe hodně lišit? Ano, třeba o dvacet let. Svůj chronologický, tedy kalendářní věk každý zná, k posouzení biologického věku máme k dispozici různé testy – epigenetické, funkční, krevní a kognitivní. Já používám také tzv. MoCA test, Montreal Cognitive Assessment. Na základě vyhodnocení testů pak klientům doporučím zavést do života určité změny – změnit stravu, začít cvičit, hlídat si spánkovou hygienu, snažit se dostat pod kontrolu stres a navýšit životní spokojenost…

Celý rozhovor najdete v zářijové Meduňce.