Děti,  Knihovnička Meduňky

ADHD u dospělých

Pojem ADHD jsme zvyklí slyšet hlavně v souvislosti s dětmi, rodiče dětí potýkajících se s touto poruchou však  samozřejmě zajímá, jestli symptomy zmizí v dospívání nebo přetrvají do dospělosti jejich potomka. Jak se projevuje ADHD u dospělých lidí? Odpověď (a mnoho dalších důležitých a užitečných informací od fundované autorky) najdete ve výborné knize Mileny Králové Děti nového milénia, která vyšla v edici Knihovnička Meduňky a můžete ji získat na našem e-shopu www.obchodmedunka.cz

 

 

ADHD se dlouho považovalo za poruchu postihující výhradně děti. Pravda je, že narůstajícím věkem se její příznaky zmírňují a odeznívají, ale rozhodně s věkem nezmizí všechny. Jejich podstatnou část, uvádí se až šedesát procent, si dítě přenese i do své dospělosti. Zlomové je období puberty, zejména čtrnáctý až patnáctý rok. Odborníci uvádějí, že čím vyšší mají dospívající děti IQ, tím vyšší mají šanci, aby si ADHD symptomy do dospělosti nepřenesli.
Podle výzkumů postihuje ADHD kolem sedmi procent dospělých lidí, a pokud známe ukazatele těchto problému, není těžké dospělé lidi s poruchou pozornosti a hyperaktivitou rozpoznat. Tito dospělí mívají velmi komplikované vztahy, a to jak ty osobní, tak i pracovní. Mívají problémy se studiem a problémy v zaměstnání. Nedokážou správně řešit úkoly, které vyžadují dlouhodobou pozornost, nejsou schopni plného soustředění, nedostatečně ovládají své emoce a nálady. Jsou netolerantní, netrpěliví, výbušní a protivní.
Výzkumy prokázaly, že děti i lidé s ADHD trpí pocitem vnitřního napětí, přetlaku a neklidu. Pocit stresu je provází téměř nepřetržitě. U většiny z nich velmi často přerůstá do depresivních stavů různé intenzity. Tito lidé také téměř bez výjimky trpí pocity úzkosti v dětství i v dospělosti. U dospělých s ADHD, stejně tak jako u hyperaktivních dětí platí, že spouštěčem jejich stresu je jak nuda, tak únava nebo přetížení. Často se totiž dostanou do situace, kdy se na ně navalí mnoho úkolů, protože si je špatně rozvrhli, dlouho je odsouvali, špatně odhadli čas potřebný na jejich splnění. Při plnění úkolů jsou navíc nesoustředění a duchem nepřítomní. Typické pro ně je, že se nakonec pustí do několika úkolů nebo činností najednou, chtějí je dohnat a odevzdat v termínu, ale nakonec bohužel nedokončí ani jednu z nich. Jejich styl práce je navíc z výše uvedených důvodů neefektivní, pomalý a chaotický. I v dospělosti totiž mají stejně jako v dětství jiné vnímání času než běžná populace. Z toho důvodu nejsou schopni správně plánovat, nechodí včas na domluvené schůzky, extrémně často zapomínají, a to i skutečně důležité věci. Je pro ně nesnadné až téměř nemožné si správně zorganizovat každodenní život a běžné činnosti, častěji než druzí ztrácejí věci i přehled o nich.
Také mají problémy s nasloucháním druhým lidem, a to jak svým partnerům a nejbližším, tak i kolegům a nadřízeným a špatně se soustředí na to, co jim druzí sdělují. Neustále jim skáčou do řeči a přerušují je svými poznámkami. Vyvolávají dojem, že je druzí lidé nezajímají, působí jako sebestřední a egoističtí. Vůči druhým bývají rovněž silně kritičtí, a protože mají malou míru tolerance, nešetří nevhodnými nebo velice kritickými poznámkami. Pro jejich časté změny nálad jsou pro ostatní nečitelní a jejich reakce téměř nelze předvídat. Časté jsou u nich výbuchy hněvu.

Vnější a vnitřní chaos
Děti projevovaly svou hyperaktivitu s poruchou pozornosti typickými způsoby navenek, což znamená, že křičely, běhaly, skákaly, lezly po výškách, zkrátka šířily kolem sebe hluk, nepořádek a vnější chaos. Dospělí lidé s hyperaktivitou a poruchou pozornosti ale proměňují vnější nepořádek a chaos v nepořádek a chaos vnitřní. Dospělí s ADHD jsou proto nepokojní a nervózní, nejsou schopni relaxovat a kvalitně odpočívat. Chovají se neposedně a neklidně a své viditelné vnitřní napětí a nepohodu šíří kolem sebe. Z dětství u nich přetrvávají nápadně neklidné ruce i nohy. Proto stále poťukávají nebo bubnují prsty po stole a podupávají nebo potřásají nohama. Dělá jim totiž potíže zůstat nečinně sedět. Většinou hodně a rychle mluví, což jim pomáhá se tělesně uvolnit, ale dlouho nevydrží u jednoho konkrétního tématu. Přeskakují z jednoho tématu na druhý i na třetí, takže pro posluchače je velmi obtížné sledovat nit rozhovoru a udržet souvislosti. Pokud se to posluchačům nedaří, člověk s ADHD se na ně zlobí, uráží se a přestává komunikovat. Velmi dobré je pro lidi s touto poruchou zpracovávat svůj přetlak ve sportovních aktivitách. Většinou to podvědomě velmi dobře cítí a často mají v oblibě zejména extrémní sporty.
Znovu opakuji, že ADHD, a to jak v dětství, tak v dospělosti, se téměř bez výjimek pojí s psychickými problémy, jako je pocit úzkosti nebo deprese. ADHD lidé jsou vlastně pesimističtí, nespokojení a neveselí. Z výše uvedených důvodů mívají problémy při studiu, častěji než ostatní nedokončí střední nebo zejména vysokou školu.
Mnoho dospělých s ADHD studují vysokou školu místo pěti let často i osm let a více. Jejich sebeúcta je nízká, protože ve výsledku jim projevy ADHD vytvářejí pocit vlastní neschopnosti. Jsou si vědomi své nízké pracovní efektivity, způsobené špatným plánováním, zapomínáním, zmatkováním, nedůsledností a nespolehlivostí. Nesnadno až těžce navazují a udržují vztahy, a to jak intimní a přátelské, tak i pracovní, protože budování trvalých vztahů vyžaduje pozornost, starostlivost a empatii. A to jsou přesně vlastnosti, s nimiž mají velké problémy. K těžkostem ve vztazích samozřejmě přispívá i jejich impulzivita a nedostatečné sebeovládání spojené s nepříliš dostačující pozorností vůči ostatním lidem a malou trpělivostí.
Dospělí s ADHD jsou také náchylní k nehodám, což je většinou dáno jejich nepozorností. Nebývají dobrými řidiči, protože se nedokážou věnovat hned několika činnostem najednou (sledovat dopravní značky, chodce, rychlost, okolí ve zpětných zrcátkách apod.). A to, že nehospodaří dobře s penězi, zase souvisí s nedostatečnou dovedností plánovat a také s jejich impulzivitou. A protože jsou nesystematičtí, jsou také nepořádní…