Knihovnička Meduňky,  Meduňka

Buďme zdraví lékařům navzdory…

nás vyzývá ve svých článcích naše spolupracovnice, zkušená lékařka MUDr. Ludmila Eleková. Výběr z článků, které během několika let postupně připravila pro svůj stejnojemenný seriál v Meduňce, najdete ve dvou knížkách, vydaných edicí Knihovnička Meduňky, druhý z nich je zatím nejnovějším titulem této edice. Nabízíme ukázku z článku vybraného z prvního dílu knihy, za pozornost stojí rozhodně oba díly. Dozvíte se v nich mnoho užitečných informací, podaných srozumitelně a věcně, a díky tomu můžete lépe porozumět, co je důležité pro zdraví duše i těla a jak o své zdraví lépe pečovat…
Obě knihy můžete získat přes náš e-shop www.obchodmedunka.cz

 

Zdraví nemocní
„Jste v pořádku, nic vám není.“ Právě jste vyslechli tuto nebo podobnou větu z úst vašeho lékaře. Na jednu stranu je to dobrá zpráva, ale proč se tedy cítíte tak zatraceně špatně?

Těžké dny…
Začne to už ráno, z postele vstáváte jako z hrobu, unavení a bez nálady. Náladu vám na chvíli zvedne snídaně, celý den se ploužíte, moc vám to nemyslí, všechno vás rozčilí nebo rozlítostní. Během dne vás začne bolet hlava a záda. Jídlo je útěchou jen částečně, chvíli po něm přijde těžký útlum. Proložíte to kafem, abyste se dobili, ale moc to nefunguje. Večer po večeři u televize usínáte, zjistíte, že spíte oblečení na gauči. Přesunete se do postele (sex – co to je?), ale najednou spát nemůžete, a když konečně zaberete, zazvoní budík. O víkendech je to lepší, ale ani tehdy nemáte pocit, že jste si odpočinuli. Možná máte konkrétní příznaky bolesti různě po těle, zažívací potíže, vyrážky, menstruační potíže… Ráno na sebe zíráte do zrcadla s pocitem, že jste o dvacet let starší. Bledý obličej, kruhy pod očima, pupínky, i když puberta je dávno pryč. Vlasy bez lesku. V ústech jak v polepšovně. Tak jak to, že vám doktor říká, že jste v pořádku? Copak nevidí, jak nemocně vypadáte?
Někdo to na tomto místě vzdá. Dneska je unavený každý, slyšíte to i od kolegů. Je normální brát léky. Někdo to nevzdá, usoudí, že jeho doktor neví dost, a začne hledat jinde. Když dostatečně vytrvá, konečně se něco najde. Jak se říká, nejsou zdraví lidé, jen nedostatečně vyšetření. Uleví se vám, konečně vám někdo potvrdil, že si to nevymýšlíte. Ale po chvilce úlevy přijde zklamání – co s tím? Někdy nic, prostě se s tím naučte žít. Jindy přijdou ke slovu léky potlačující některé příznaky, ale neřešící příčinu, začnete je brát v naději, že vám pomohou.

Normální je být zdravý!
Může se stát, že lékař při vyšetřeních nenajde žádný problém na úrovni těla, anebo usoudí, že vaše potíže jsou psychosomatické, což v představách některých lékařů znamená nereálné, existující pouze ve vaší hlavě. Než se nadějete, jste na psychiatrii a odnášíte si předpis na antidepresiva. Co na tom, že jste depresi na začátku neměli a dostali jste ji až po marném obíhání lékařů?
Další část nemocných časem začne obcházet alternativní terapeuty a léčitele. Tito pacienti mají obvykle větší šanci na uzdravení. Najdou totiž konečně někoho, kdo se aspoň přiblíží ke skutečným příčinám jejich potíží. Někoho, koho zajímá, jak a co jíte, jak žijete, jaké máte stresy a problémy. Někoho, kdo ví, že nemoci nepadají z nebes a jsou vysvětlitelné.
Výchozí stav nastavení lidského organismu je zdraví. Je-li člověk dobře živený, může odpočívat a žije ve vhodném prostředí, bude zdravý. Kdybychom si museli shánět potravu lovem nebo se často bránit nepřátelům, asi bychom dlouho nepřežili, kdybychom na tom byli, jak jsem popsala. Kořist by nám utekla, nepřítel by nás zabil nebo by nás dostala nějaká nemoc.
Tak jak to, že to považujeme za normální? Je to normální stejně, jako bylo ve středověku normální mít vši, zkažené zuby a trpět epidemiemi. Tehdejší lidé trpěli epidemiemi, protože neznali příčinu těchto nemocí. S poznatky o hygieně se situace lidstva plošně zlepšila. Kdybychom se přestali mýt, čistit si zuby a odpadky vyhazovali na ulici, kde by se to hemžilo krysami, brzy bychom na tom byli stejně jako ve středověku. Ovšem člověk v minulosti za předpokladu, že nehladověl a měl slušné životní podmínky, na tom byl často zdravotně mnohem lépe než dnes. Musel mít dobrou imunitu, protože výsledek nemoci záležel čistě na ní, a také dobrou fyzičku, protože na ní záviselo jeho přežití.
Co se to s námi stalo? Proč je tolik lidí unavených a podivně nemocných? Neustále slyšíme, jak se naše lékařská péče zlepšuje. Vyspělost země se posuzuje mimo jiné podle procenta hrubého domácího produktu věnovaného na zdravotnictví. Jenže výsledky tomu jaksi neodpovídají. Neplatí, že země investující mnoho peněz do zdravotnictví mají zdravější obyvatelstvo. Možná to platí dokonce naopak: čím víc peněz se dává do zdravotnictví, tím nemocnější je její obyva­telstvo.

Hledání příčin
Vraťme se k našemu pacientovi. Co mu je? Proč na něm jeho lékař svými prostředky nic nenašel a proč ho tedy poslal na psychiatrii? Pro běžného lékaře je takový pacient pískem v soukolí hladce běžícího systému. Zdržuje a frustruje. Je drahý, musí se hodně vyšetřovat. Výsledkem nákladného kolečka je často velká nula. Proto se v určité fázi celého procesu lékař rozhodne zbavit se ho odesláním na jiné pracoviště. Ať si užijí i kolegové.
Tito pacienti však mohou být velmi zajímaví – pokud má lékař ty správné vědomosti a na své pacienty dostatek času. Pro mne je zajímavé rozplétat klubko jejich života – co a kdy začalo být špatně, kde se začal rozvíjet problém. Bohužel většina lékařů neví, kde hledat příčinu. Někteří vědí, ale protože zabere čas to vysvětlit a nedá se na to nic předepsat, neudělají to.
„Zdraví nemocní“, kteří žijí běžný život jako ostatní kolem nich, kterým nic není, jsou ti nejcitlivější z nás. Jsou jakýmisi „kanárky v dole“ citliví na nižší hladiny škodlivin nebo reagující silněji na stejnou zátěž, jakou mají ostatní. Jste-li jedním z nich, máte prostě smůlu na geny, které vám neumožňují bez následků vést konzumní způsob života.
Jste-li jedním z „kanárků“, jistě je rozumné se nechat vyšetřit běžným lékařem. Je možné, že máte zjevnou nemoc, například chudokrevnost, poruchu štítné žlázy nebo imunity, poruchu metabolismu glukózy nebo cholesterolu. Eventuální nález by vás měl směrovat k nápravě příčin, nejen k užívání léků. Odkud začít? Poradím vám pár základních věcí, jak si pomoci. Budou vám připadat možná elementární. Ale ruku na srdce – kdo se jimi řídí?…