Z březnové Meduňky: O energetickém metabolismu

Chtěli byste shodit nějaká ta zimní kila, ale přes veškerou snahu se to nedaří? Příčinou možná může být zpomalený metabolismus – jak ve svém článku v aktuálním březnovém čísle Meduňky vysvětluje MUDr. Ludmila Eleková. Paní doktorka vysvětlení bere skutečně historicky – začíná už v pravěku. Zajímavé je, že my, současní lidé, máme výrazně pomalejší metabolismus než naši předkové například před sto lety. Jak je to možné a jaké jsou praktické dopady? Dozvíte se v článku. Už jste si březnovou MEDUŇKU přečetli?
Pokud ne, můžete si ji koupit třeba ve stáncích PNS nebo máme také elektronickou verzi na adrese emedunka.cz

Ukázka z článku:
Něco je zjevně špatně. Jak to, že dnes lidem nefunguje to, co dřív? Ty ženy v mládí dokázaly zhubnout na dietě a sportu, ale postupem času osvědčené postupy nepřinesly žádoucí efekt. Některé jedí velmi nízkokalorickou stravu, hýbou se, a přesto nehubnou. Říká se, že se věkem se zpomaluje metabolismus, bereme to jako fakt, stejně jako vrásky a šedivé vlasy, ale je to opravdu „normální“ ve smyslu správné? A jaká je vůbec úroveň metabolismu dnešních lidí jako celku v porovnání s našimi předky před necelými sto lety?

Zpomalený metabolismus
Dříve lidé nesportovali, neběhali, nechodili do posiloven, možná trochu víc chodili, ale ve městech používali veřejnou dopravu, jezdili výtahy. Fyzicky pracovali jen někteří, jiní seděli v kancelářích. Jedli běžnou stravu, chléb, brambory, maso, mléčné výrobky, zeleninu jen sezonní, dávali si dezerty, pili alkohol. Přesto byli štíhlí, ženy měly vosí pasy. Dobové záznamy ukazují, že běžný kancelářský pracovník zkonzumoval denně více než 4 000kcal, to je více než 16 000kJ. Zadání jeho tělesných parametrů do dnešních tabulek pro výpočet metabolismu poskytne výsledek kolem 2 200kcal, asi 9 200kJ.
Dnešní lidé mnohdy jedí stravu o tak malém množství energie, jaká v 30. letech minulého století vedla k rychlé podvýživě a hubnutí. Minnesotský hladovkový experiment (Minnesota Starvation Experiment), provedený koncem 2. světové války, vystavil mladé mužské dobrovolníky stravě imitující válečnou stravu Evropy. Na talíři převažovaly brambory, chleba, tuřín, zelí, minimální nutné množství bílkovin a tuku. Energetická hodnota jejich stravy byla cca 1 600kJ. Stravu stejné energetické hodnoty dnes mnoho lidí konzumuje nikoli jen pár měsíců, ale roky, aniž by na ni reagovali jako tehdejší dobrovolníci. Mladíci po pouhých několika týdnech trpěli výrazným zpomalením metabolismu, fyzickými a psychickými problémy a zhubli až čtvrtinu své hmotnosti. Po několika málo měsících vypadali jako z koncentračního tábora. Jak je možné, že dnes lidé na podobně energeticky chudé stravě vydrží roky, a nezhubnou ani gram, či dokonce přiberou?
Je zjevné, že metabolismus dnešních lidí, přinejmenším v civilizovaných zemích, se za posledních 80-90 let významně zpomalil, nejméně o třetinu, možná až o polovinu. Jíme méně, hýbeme se více (někteří), přesto jsme tlustí a nehubneme. Mainstreamová obezitologie ani různé výživově poradenské směry se příčinami tohoto jevu nezabývají. Přisuzují to pouze jo-jo efektu opakovaných redukčních diet, ale neberou v úvahu celkové zpomalení metabolismu populace. A už vůbec netuší, kde je příčina. Nehodlám dělat chytrou, otevřeně přiznávám, že jsem to donedávna také nevěděla. Sama jsem obětí, sama mám pomalý metabolismus, sama hledám řešení. Plně si uvědomit souvislosti a příčiny vyžaduje opravdu otevřenou mysl a ochotu doslova o sto osmdesát stupňů obrátit názory na údajně zdravou výživu. Až vám dojde, co již došlo mně, uvědomíte si doslova planetární rozměr tragických změn ve výživě, které nás dovedly do současného stavu.

Pohled do pravěku
Než se dostaneme k důvodům zpomalení metabolismu, musíme se jako obvykle vrátit do pravěku. Všechny živé bytosti se vyvíjely v divočině. Musí dobře hospodařit s energií, umět přežít dlouhá období bez potravy, samičky musí přivést na svět mláďata a postarat se o ně. Příroda potravu poskytuje stylem „hostina, nebo hlad“, neexistuje spolehlivě zajištěný přísun. Navíc se k získání potravy muselo a musí vynaložit úsilí, energie se nejdřív musí investovat. Energetický zisk musí stát za to. Zvířata neřeší, jestli jedí dost, nepočítají kalorie. Lvice ví, kdy je sytá a opustí nesnědenou kořist. Kráva se na poli neují k smrti, ví, kdy má dost. Každá živá bytost, ví, kdy má dost. Buňky vyšlou signál do mozku, že mají dost energie a zásob, a mozek stopne jedení. Hlad a sytost jsou instinktivní.
Zásadní otázka je, jak zvíře pozná, jestli má ukládat energii do tuku na horší časy, nebo má investovat energii do hledání jídla a k jiné aktivitě. Jak pozná, jestli se může rozmnožit, investovat do mláďat, nebo raději reprodukci pozastavit? Jak pozná, jestli je dostupná potrava? Opravdu se zamyslete, jak to pozná? Regulace příjmu potravy a stavu energie je jeden z nejzákladnějších procesů života, reguluje se na nejnižší úrovni, na úrovni buněk a jejich mitochondrií.
Každý organismus musí neustále vyvažovat mezi dvěma extrémy. Hodně tukových zásob výrazně zvyšuje šance přežít dlouhou tuhou zimu. Naopak štíhlost, rychlost a síla zvyšují šance na úspěšný lov, útěk nebo boj. Tloušťka zajistí zásoby, ale značně sníží šanci na útěk nebo úspěšný lov. Štíhlost zajistí úspěšný lov, boj nebo útěk, ale sníží šanci na přežití delšího hladovění. Kde je optimum? Myslím, že to každý intuitivně ví. Víme, jak vypadá ideálně živené tělo. Ženy potřebují mít víc tuku, protože musí mít zásoby na výživu dítěte během těhotenství a kojení. Muži musí být svalnatější a štíhlejší, aby ulovili. Rozhodnutí mezi tvorbou zásob a schopností akce se do jisté míry vyřešilo rozdíly mezi pohlavími, ale každý jedinec sám o sobě musí najít optimální stav a udržovat energetickou rovnováhu.  

Základní signály: pohyb
,,Jedním ze základních signálů je pohyb. Potravu je třeba nejdřív najít, investovat energii do jejího hledání, abychom nakonec energii získali. Proto pohyb imitující lov nebo hledání potravy je signálem, že se vyplatí do jejího hledání investovat energii. Pohyb před jídlem nebo pravidelný pohyb vůbec znamená, že se hospodaření s energií otočí směrem k spalování zásob a zvýšení obsahu živin v krvi. Metabolismus je na vysokých obrátkách, neukládá se tuk. Pohybujeme-li se, můžeme si dovolit občas „neulovit“, tedy nejíst. Pokud se jindy pořádně najíme, naše tělo se bude udržovat štíhlé a svalnaté, protože se vyplatí vyrážet za jídlem. To ale není zvykem mnoha z nás. Většina lidí si na oběd odskočí od počítače, udělá jen pár kroků a rozhodně za obědem neběží ani o něj nebojuje. Ani jindy se nehýbou tak, aby to stálo za řeč. Boj nebo útěk totiž vyžaduje intenzivní svalovou námahu, proto pohyb, který ho imituje, musí být náročný.  
Druhá možnost je, že se moc nehýbeme a jíme, nebo nejíme. První scénář znamená, že jsme v jeskyni a máme zásoby, není třeba vycházet za potravou a vyplatí se udělat si zásoby přímo v těle, tedy tloustneme. Druhý scénář – nehýbeme se ani nejíme nebo jíme nedostatečně – odpovídá situaci: už ani potravu nehledáme, protože prostě není a nemá to smysl. Snažíme se šetřit energií a nějak přežít, než potrava zase bude. V této situaci se zpomalí metabolismus, sníží tělesná teplota, sníží se potřeba jakékoli aktivity, protože se šetří energií v naději, že se dožijeme zlepšení situace a dostaneme se k potravě.
Pohyb a udržení svalové hmoty je kriticky důležitý signál. Proto se lidé, kteří jen sníží příjem potravy, ale nezačnou se k tomu hýbat, propracují k jo-jo efektu…