Velikonoce: oslava nového života a naděje

Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který připomíná zmrtvýchvstání Ježíše Krista, symbolizující vítězství nad temnotou, zasvěcení se víře a příslib věčného života.

Oslava příchodu jara
Křesťanské Velikonoce navazují na pohanské a keltské tradice oslav jara. V průběhu staletí se lidové tradice a zvyky spojené s oslavami jara mění a vyvíjejí, dnes Velikonoce představují pestrou směsici rituálů a lidových tradic. V průběhu času k původním pohanským zvykům přibyl křesťanský rozměr oslav zmrtvýchvstání Ježíše Krista, křesťanská tradice, pohanské zvyky a vliv moderní společnosti neustále utvářejí oslavy jara. Ale vývoj je různý nejen v čase, ale také závisí na konkrétním místě a zvyky a tradice se liší i regionálně. Někde obcházejí stavení už na bílou sobotu koledníci s řehtačkami, jinde až na Velikonoční pondělí s pomlázkami. Jisté je, že Velikonoce nejsou jen oslavou zmrtvýchvstání Ježíše, ale jsou to svátky radosti, života a naděje!

Velikonoce
Slovo Velikonoce má staroslovanský původ. Vychází z kořene „veliký“ a „noce“, což by se dalo volně přeložit jako „velká noc“. Tento název odkazuje na radostné probuzení nového života a naději spojené s křesťanskou vírou v Ježíšovo vzkříšení, k němuž došlo o Velké noci, tedy v noci z bílé soboty na nedělní Boží Hod Velikonoční. Datum Velikonoc se každoročně mění, protože je spojeno s lunárním kalendářem. Velikonoční neděle je první nedělí po prvním jarním úplňku, tedy po prvním úplňku, který je po prvním jarním dni 21. 3., což znamená, že může připadnout na datum mezi 22. březnem a 25. dubnem.

Křesťanské oslavy
Velikonoce nejsou jen Velký pátek, Boží hod a Velikonoční pondělí, Velikonoce jsou složeny z několika liturgických dnů, zahrnujících různé události spojené s posledním týdnem Ježíšova života a jeho zmrtvýchvstáním.
Začněme Popeleční středou, zahajující postní období, které trvá 40 dní a připomíná Ježíšovo vzdorování pokušením v poušti. Poslední postní neděle se jmenuje Květná neděle a připomíná Ježíšův triumfální vjezd do Jeruzaléma, kdy ho lidé vítali čerstvými palmovými ratolestmi. Dodnes se zachoval obřad svěcení kočiček, proutků vrby jívy, které lidé za tímto účelem přinášejí do kostela. Po Květné neděli začíná Svatý týden, někdy nazývaný také pašijový nebo velký, který byl zasvěcený úklidu. O Sazometné nebo Škaredé středě bylo potřeba vymést komín. Škaredá se jí říká proto, že se podle pověry Jidáš škaredil na Ježíše, v některých domácnostech se připravuje speciální pečivo, jinde se věří, že ten, kdo se bude v tento den škaredit, tak bude činit každou středu po celý rok. Následuje Zelený čtvrtek, zasvěcený očistě těla a úklidu domácnosti. K jídlu se podávala zelená strava, nejčastěji v podobě špenátu.Na Zelený čtvrtek utichají kostelní zvony, říká se, že „všechny zvony odlétají do Říma“, znovu se rozezní až o Bílé sobotě. Na Velký pátek si křesťané připomínají smrt Ježíše Krista. Den se nese ve znamení smutku, ticha a rozjímání. Podle pověsti Ježíš zemřel ve tři hodiny odpoledne a v tento čas se věřící scházejí ke zvláštní bohoslužbě. Na Velký pátek se údajně otvírá podzemí a vydává své poklady. Až se vydáte poklad hledat, hledejte mihotavé světýlko, podle jiných pověr zářící nebo kvetoucí kapradí, to jsou místa, kde jsou poklad ukrytá. Podle pověsti se na Velký pátek dá vstoupit i do hory Blaník.

Zvony jsou v Římě
Následuje Bílá sobota, den, kdy byl Ježíš pohřben v hrobě. Opět je to den ticha a rozjímání, v tento den se neslaví ani mše svatá. V domácnostech se ještě před východem slunce uklízelo novým koštětem, aby bylo stavení celý rok čisté. O bílé sobotě se pečou mazance a velikonoční beránci, muži pletli pomlázky. Ráno se před kostelem světil oheň vykřesaný z křemene, ten si pak hospodyňky odnášeli domů a zapalovali jím oheň v kamnech. Po západu slunce se slavila liturgická Velikonoční vigílie zapalováním ohňů a pokračovala do brzkých hodin nedělního rána. Velikonoční vigílie je výjimečná svou atmosférou očekávání a radosti. Celý obřad zdůrazňuje naději a radost z Kristova vzkříšení, které představuje vítězství nad smrtí a hříchem. Slavením Velikonoční vigílie křesťané vstupují do radostného období Velikonoc.

Lidové oslavy
Po Velikonoční vigilii se křesťané probouzejí do Velikonoční neděle, dne oslav Ježíšova zmrtvýchvstání. Zmrtvýchvstání symbolizuje vítězství nad smrtí a nabízí naději na věčný život věřícím. Je to nejvýznamnější den v křesťanském kalendáři. Velikonoční pondělí je tradičně vnímáno jako den radosti a oslav, spojený s různými lidovými zvyky a tradicemi. Asi nejrozšířenějším zvykem je zdobení velikonočních vajíček, někdy nazývaných kraslice. Vajíčka slouží nejen jako pěkná dekorace, ale i jako odměna koledníkům, kteří v tento den od rána obcházejí domy s pomlázkou a koledují.
Velikonoční pondělí je den rodinných setkání spojeným s hodováním. Mezi tradiční pokrmy patří beránek, mazanec, jidáše, velikonoční nádivka, speciality z vajec, jako jsou plněná vejce. Na stole by nemělo chybět maso z jehněte jako symbol obětování.

Beránek i mazanec
Motiv beránka má kořeny ve starověkých rituálech a obřadech, kde byl symbolizován obětí, čistotou a novým začátkem. V judaismu je beránek spojen s památkou Paschy, kdy bylo Izraelitůn nařízeno obětovat beránka a jeho krví pomazat dveře, aby je ochránila před smrtícím andělem během exodu z Egypta. Dnes má oběť beránka symbolický význam a mnoho domácností si připomene beránka v podobě sladkého pečiva z třeného nebo jiného těsta. Ženy a dívky určitě na beránka během Velikonoc vzpomenou jistě ještě jednou, podle zvyku by každý člověk na Velikonoční pondělí měl obléknout nové šaty, byť by to mělo být jen něco malého v podobě prádla. To proto, aby ho beránek nepokakal.
Dalším tradičním pečivem je mazanec – bochánek z kynutého těsta s hrozinkami a kandovaným ovocem, sypaný mandlemi, často zdobený křížem na vrcholu, což symbolizuje Ježíšův kříž. Kříž vznikne opatrným naříznutím již vykynutého, vaječným bílkem potřeného mazance připraveného do trouby. Mazanec se tradičně peče na Bílou sobotu.
Dalším kynutým pečivem jsou jidáše, malé kousky vytvořené z kynutého těsta slazeného medem tvarované do stylizované podoby figurky Jidáše Iškariotského. Pekly se před svítáním na Zelený čtvrtek.

Kříž
Symbol kříže má v křesťanské tradici hluboký vztah k Velikonocům, neboť představuje Ježíšovo ukřižování a následné zmrtvýchvstání. Ježíš Kristus byl ukřižován na kříži. Tento akt je základním prvkem křesťanské nauky o vykoupení a odpuštění hříchů. Kříž symbolizuje Boží lásku. Je vidět na oltářích, v kostelích, na sochách, obrazech a dalších liturgických předmětech, ale pronikl třeba i velikonoční mazanec.

Pomlázka
Pomlázka je lidový zvyk, jehož kořeny sahají až do pohanských dob a patří mezi nejvýraznější velikonoční tradice. Pomlázka má přinést zdraví, plodnost a vitalitu. Šlehání pomlázkou – spletenými čerstvými proutky nejčastěji z vrby, má přinést sílu a energii do života a obnovu po zimě. Mašle na pomlázce, která uvazovala „vyšlehaná“ děvčata na pomlázku hochům jako výslužku mají dnes již zapomenutou symboliku. Zelená symbolizovala nový život a jaro, žlutá slunce a radost, modrá odkazovala na naději a červenou stužku vázala dívka svému milému hochovi.

Velikonoční vajíčka
Vajíčko je už od předkřesťanských dob symbolem nového života, ale můžeme se setkat i s jiným významem – v křesťanské symbolice jsou vajíčka často přirovnávaná k hrobu. Skořápka je vnímána jako hrob, zatímco vnitřní obsah zpodobňuje nový život, který vychází ze tmy a temnoty, podobně jako Ježíšovo vzkříšení z hrobu. Vajíčka neodmyslitelně patří k Velikonocům a ta barevná nebo zdobená zvlášť. Zdobení vajíček je milou tradicí stejně tak jako obdarovávání rodiny, přátel a koledníků, kdy darované vajíčko představuje sdílení radosti z nového života. Dnes se vajíčka nejen barví barvami, ale objevují se i různé další, i netradiční způsoby zdobení vajíček. Fantazii se meze nakladou.

Čokoládové vajíčko a velikonoční zajíček
Původ velikonočního zajíčka můžeme hledat v pohanských dobách, kdy byl zajíc symbolem plodnosti a nového života. Mnoho lidových zvyků spojených s velikonočním zajíčkem má kořeny v německé kultuře, časem se „zajíčci“ rozšířili do dalších evropských zemí a odtud do Severní Ameriky, odkud se opět vrátili zpět. Velikonoční zajíček bývá dnes spojován se zvykem nošení čokoládových vajíček, která ukrývá v zahradě, v parku nebo na louce. Dnes se tato tradice se rozšířila z anglosaských zemí i k nám, a tak Velikonoční zajíček schovává malá čokoládová vajíčka dětem v zahradách a děti je pak s košíčky hledají.

                                                               Ing. Markéta Růženka Vopičková, Ph.D.