Listujeme březnovou Meduňkou…

Seriál MUDr. Ludmily Elekové o zdraví našeho mozku pokračuje i v tomto čísle Meduňky a autorka se tentokrát věnuje tématu, které se – bohužel – týká většiny z nás. Tento článek rozhodně doporučujeme vaší pozornosti…

Vliv stresu na mozek
Jedna z největších změn ve zdraví lidí v posledních několika desetiletích je extrémní nárůst chronického stresu. I životní situace dříve vnímané jen jako mírně stresující dnes lidé prožívají jako silný stres. Ve stresu jsou i lidé, kteří by objektivně měli být v pohodě: nemají finanční nouzi, nemusí se bát o práci, jsou zdraví, mají zdravé děti, dobré manželství nebo partnerství, děti se jim dobře učí a nezlobí, mohou si dopřát různé radosti atd. Přesto se cítí stresovaní, mají deprese a úzkosti. Člověk o generaci nebo dvě starší by řekl, že je pálí dobré bydlo, že roupama nevědí, co by chtěli a začne vyprávět o tom, jak to on nebo ona měli za svého mládí těžké, a přesto si nestěžovali. Přitom měli objektivní důvody se stresovat mnohem víc než lidé dnes, protože život byl těžký.
Míra vnímaného stresu je dnes tak výrazná a rozšířená, že se to nedá svést na zpovykanost mládí. Naše mozky jsou pod náporem, který naše babičky neznaly. Celkové zrychlení života, potřeba reagovat na mnoho podnětů, informace valící se nepřetržitě ze všech stran a k tomu útoky na mozky na biologické úrovni: nekvalitní strava, toxiny, nedostatek spánku, umělé světlo… Když lidé dříve žili tzv. normálně, obvyklým způsobem jako ostatní, nevedlo to automaticky k nemoci. Jedli skutečné, lokálně vypěstované jídlo, dostatečně spali, pohybovali se, práce byla jasně oddělena od volného času, udržovali skutečné vztahy se skutečnými osobami v reálném světě, měli očekávání přiměřená svým podmínkám. Život nebyl jednoduchý, ale lidé tehdy zažívali stresory, na které byli odjakživa programováni a jejich celkový způsob života jim poskytoval určitou odolnost proti nim.

Rizika chronického stresu
Bohužel nic neničí mozek víc než chronický stres. Způsobuje atrofii a odumírání neuronů, spouští chronický zánět, narušuje funkci mozku a narušuje integritu bariéry mezi krví a mozkem, která je kritická pro zdraví mozku. Stres také narušuje regulaci hormonů, které mají vliv na funkci mozku.
Dnes, když žijete tzv. normálně jako ostatní, je to doslova poukázka na nemoc. Běžně konzumovaná strava není zdravá a vede k nadváze a nemocem. Podlehnutí svodům reklamy, online světa a dalším spolehlivě vede k pocitu neštěstí. Nikdy nebudete dokonalí jako v reklamách, nikdy si nebudete moci dopřát vše, po čem máte možnost toužit. Když si dostatečně neoddělíte práci od volna, ale také když si volno nevyplníte dobře vybranou vědomou tvůrčí a zdravou aktivitou, budete trpět stresem. Je nutné si udržet autonomii: dělat, co potřebujete a chcete vy, ne tlupa vašich online „přátel“. Porovnávat se se sebou, svými možnostmi a tužbami, ne s ostatními, a kromě toho i přes různé svody dodržovat životosprávu, kterou potřebujete. Kdo to nedělá, bude mít nebo už má problém. Děsivé je, že se to týká už i dětí. Ty jsou nejvíc zranitelné vůči tlaku vrstevníků a nemají-li rodiče, kteří  budou tyto tlaky usměrňovat a kompenzovat, nastanou potíže. Současný patologický způsob života se stal tak běžným, že si lidé ani neuvědomují, jak nenormální je. Považují to za normální, protože tak vidí žít všechny kolem sebe.
Kdo je zaručeně ve stresu, i když si myslí, že není, protože jede na adrenalinovém tygrovi a cítí se skvěle, všechno zvládá a má super život? Je to člověk, který má neustále na seznamu nějaké úkoly a povinnosti a nikdy nemá hotovo. Nemá čas na sebe, své potřeby, koníčky a radosti. Někdy ani na to, aby si připravil pořádné jídlo. Nemá dost spánku a celkového odpočinku. Odpočinek je něco, co nastává, teprve když máme padla, vše máme hotovo. Mít hotovo je fakticky naše rozhodnutí, protože se vždy dá vymyslet nějaká nutná činnost. Mít hotovo znamená se rozhodnout, že něco nechám na jindy, protože chci odpočívat. Že odmítnu třeba i na zábavu, protože chci dělat něco svého. Mít hotovo znamená odložit telefon a vzít ho do ruky až další den. 
Riziko stresu je i v tom, že demotivuje od činností, které udržují zdraví: ve stresu kašleme na pořádné jídlo, máme tendenci jíst sladké, tučné, smažené, pít alkohol a případně užívat drogy. Nemáme chuť cvičit. Také málo a špatně spíme. Stresovaný člověk jen reaguje na to, co se na něj valí, není aktivním tvůrcem svého života. Nemyslí na to, co chce, potřebuje a co mu dělá dobře, jen reaguje na to, co nechce, ale přichází mu to do života.
Stresorem pro tělo i mozek je špatná strava, která je chudá na živiny, způsobuje výkyvy glykemie nahoru i dolů nebo obsahuje potraviny, které spouštějí imunitní reakci. Inzulínová rezistence, která narušuje produkci energie v neuronech. Kouření a jiné návykové látky. Také chronické infekce, propustné střevo, autoimunitní onemocnění, chronický zánět z různých příčin atd…

Celý článek si přečtete v březnové Meduňce…