Otevíráme novou Meduňku…
…a ani nevíme, který ze zajímavých článků tohoto čísla připomenout dřív… Začněme titulovým rozhovorem s Markétou Vostrou… Nabízíme ukázku z úvodu a z bloku věnovaného tématu předků, ale za inspirativní je celý rozhovor… Tak si nezapomeňte Meduňku opatřit a ať se vám příjemně čte!
Ukázka z rozhovoru:
Náš život ovlivňuje šest generací předků
Markéta Vostrá je inspirativní žena – spisovatelka, astroložka, vykladačka tarotu s bohatou praxí, šéfredaktorka časopisu Rituals a v posledních letech i kreslířka. S Meduňkou před časem spolupracovala jako autorka řady článků a také několika knih, vydaných v meduňkové knižní edici (Znamení v nás, Velká pohádková cesta aneb Co jsme v dětství netušili, Jak rozchodit rozchody). K rozhovoru jsme se sešly den před zimním slunovratem v pravé poledne, a tento výjimečný čas předurčil i některá témata, o kterých jsme si povídaly…
Osobní cesta
Markéto, kdy jste se začala zajímat o „věci mezi nebem a zemí“?
Narodila jsem se zřejmě s určitými dispozicemi a život mi postupně předkládal různé situace, které mě přiměly dané schopnosti rozvíjet. Mnohdy to nebylo snadné ani zvlášť příjemné, ale kdyby měl člověk hnízdo svého dětství měkce vystlané a byl obklopen perfektními vztahy, nic by ho nepobízelo snažit se růst, měnit věci k lepšímu, hledat a nacházet. Dnes jsem vděčná za všechny příležitosti, které mě formovaly a za nástroje, které mi pomáhaly mnohé objevit a pochopit. Jedním z těchto nástrojů byla astrologie.
Vaší učitelkou byla respektovaná pražská astroložka Adina Svobodová Bednářová…
Přišla jsem k ní žádat o radu, velmi mladá a velmi roztřesená z toho, co se mi to děje, ona se mne ujala a začala mě zadarmo učit. Půjčovala mi knihy, některé jsem jí ani nestihla vrátit, protože brzy zemřela. A díky astrologii mi všechno do sebe začalo zapadat a dávat smysl. Další důležitou osobou na mojí cestě byla Dobra, shodou okolností také Bednářová, majitelka proslulého knihkupectví v Celetné ulici. Kdykoli jsem do tohoto knihkupectví přišla pro nějakou astrologickou literaturu, neomylně mi dala knihu, kterou používám dodnes. Věci se často dějí prostřednictvím druhých lidí.
Měla jste v životě vůbec nějaké „civilní“ povolání?
Samozřejmě také, když byl syn malý, ale stejně mě to neustále vedlo k astrologii a tarotu. Mnoho let jsem se i snažila najít a mít „civilní“ profesi, ale život mě chtěl mít na jiné cestě, a tak když jsem se před mnoha lety dostala do situace, kdy se ke mně zaměstnavatel zachoval neférově, dala jsem na radu svého kamaráda, který mi řekl „Tak se už konečně naplno věnuj vykládání tarotu a přestaň ztrácet čas zbytečnými činnostmi.“ A tím mne nasměroval k tomu, čemu se věnuji už víc než 35 let.
Ten kamarád byl možná dalším „mezníkem“ nebo poslem na vaší osobní cestě…
Všichni lidé jsou svým způsobem poslové nebo inspirátoři, ukazují nám, kdy má něco začít, nebo naopak skončit. Důležití na naší cestě jsou i ti, co nám třeba již tak nelehkou situaci zhorší a díky nim si uvědomíme své hranice i svoji sílu, schopnost postavit se za sebe sama. Mým pokrokům většinou předcházely obtížné situace, které jsem musela vyřešit.
K vašim profesím – jste astroložka, vykladačka tarotu, spisovatelka, redaktorka, přibyl další zájem – jak jste pro sebe objevila kresbu?
Kresba mě lákala odjakživa, ale aktivně jsem se jí začala věnovat, až když jsem se nastěhovala do domu U Černého koníčka na Malé Straně, který má krásné barokní domovní znamení. Toto znamení bylo první, které jsem nakreslila jako přání k novému roku a postupně přibývala další a další. S nadsázkou říkám, že mi duch Malé Strany vnukl nakreslit je všechna, a tím k nim přitáhnout pozornost lidí. Každý rok vydávám kalendář s kresbami právě domovních znamení či třeba malostranských Madonek. Kalendář na rok 2025 je zaměřen na pražské Jezulátko na malostranských domovních znameních. Také připravuji knihu, kde budou kresby všech domovních znamení Malé Strany a Hradčan.
Zní skoro neuvěřitelně, že jen na Malé Straně je tolik domů, které mají ve svém domovním znamení motiv Madonky.
V současné době je jich na Malé Straně zachovaných asi 40, a předpokládám, že těch nezachovaných by bylo mnohem víc.
………
Předkové a potomci
Díky své bohaté praxi jste vyslechla stovky nebo spíš tisíce lidských příběhů a osudů. Jak se podle vašich zkušeností lidé v současné době vztahují ke svým předkům – zajímají se o ně, váží si jich, nebo mají tendenci se od nich spíš odříznout?
Nechci hodnotit obecně, ale při konzultacích vedu své klienty k uvědomění, že každý z nás je součástí svého rodového řetězce. V tuto chvíli jsme jeho vtělenou součástí, ale stejně tak do něj patří i naši nevtělení předkové. Pokud se začneme svými předky zabývat, můžeme odhalit a rozpoznat rodová traumata. Někteří v rámci rodu tato traumata ještě zesilují, aby se tématu posléze ujalo potomstvo, které nastaví již zcela nové hodnoty. Součástí rodového traumatu může být například fyzické či psychické týrání dětí, a pokud se do rodiny nenarodí ten, který svou láskou a moudrostí nepovede děti jinak, trauma se kopíruje rodem stále dál.
Znamená to, že díky rodinnému řetězci máme kolem sebe stále duše svých předků, které nám mohou pomáhat nést rodový úděl, nebo ho řešit?
Vnímám to tak, že jde o řetězce, které mají určitý úkol. Naši nevtělení předkové jsou součástí neviditelného týmu, který nám pomáhá, vytváří synchronicity, ukazuje v mnoha symbolikách cestu, prostupuje do snů, připravuje nám „náhody“, abychom se vyvíjeli. Pokud máme oči otevřené, můžeme tyto impulsy přijímat s vděčností a realizovat je ve hmotném světě. Pokud nám někdo pro nás důležitý zemře, neznamená to, že je od nás daleko. Můžeme jej vnímat, a jeho nový, zcela jiný vliv nám může pomoci nejen v našem vlastním bytí, ale i v rámci rodu. Berme to však spíše jako neprokázanou, i když i logickou teorii, ovšem nepotvrzenou, protože z těchto míst se zpět nikdo ještě nevrátil… leda v další inkarnaci, a tím i v zapomnění. Mnoho lidí má svůj „duchařský příběh“. Zjevil se mu některý zemřelý předek atd. Čím je člověk vnímavější, tím je vzájemné spojení zřetelnější…
Celý rozsáhlý rozhovor si přečtete v březnové Meduňce.
