Máj letem světem

Z nové květnové Meduňky vybíráme – vzheledm k dnešnímu datu – ukázku z článku Judity Peschlové o různých rituálech a způsobech oslav měsíce května. Přejeme všem krásný začátek nového rozkvetlého měsíce! Celý článek i celá skvělá květnová Meduňka je k dispozcii na emedunka.cz

„Mezi měnícími se měsíci vyniká květen, nejsladší a v nejkrásnějších barvách oděný.“
James Thomson
Květen nebyl pouze měsícem lásky, jak jej dnes máme nejčastěji zafixovaný. Téměř každá kultura na naší planetě slavila během tohoto měsíce mnoho svátků, dnes už často zapomenutých. A proč tolik oslav? Protože od nejstarších dob je máj vnímán jako zcela výjimečný měsíc.

Starověký Egypt, žádná květnová sláva
„Květen je obdobím, kdy se svět hemží životem a láska je ve vzduchu.“
                                                                                                      Susan Polis Schutz
Egypt se řídil svébytným kalendářním systémem založeným na rytmu Nilu a jeho záplav, nikoli na pravidelném cyklu ročních období. Rok byl rozdělen na tři sezony: Achet (záplavy), Peret (setí) a Shemu (sklizeň).
Květen většinou spadal do období Shemu, kdy se před příchodem největších veder sklízely obilniny, především ječmen a pšenice. Nešlo o měsíc velkých slavností, jaké známe z jiných končin světa. Konaly se však rituály spojené s uctíváním boha slunce Ra. A také Osirida a bohyně Isis, manželského páru s pohnutým příběhem lásky a znovuzrození.
Ke konci sklizně byl zvláště uctíván Min, bůh plodnosti a regenerace. Festivaly konané na jeho počest zahrnovaly procesí, tanec a rituální sexuální symboly, což připomíná i některé evropské květnové oslavy.

Mezopotámský Nový rok
„Květen je plný příslibů, možností a naděje na obnovené sny.“
                                                                                                               Ruth Stout
V kolébce civilizace mezi řekami Eufrat a Tigris se nejdůležitější svátek jara jmenoval Akitu. Často připadl právě na duben a květen.Šlo o oslavy Nového roku, které trvaly dvanáct dní a byly zasvěceny hlavnímu bohu Mardukovi. Zahrnovaly dramatickou rekonstrukci stvoření světa podle epopeje Enúma Eliš.Začínaly procesím od Mardukova chrámu Esagila do zvláštního rituálního domu mimo město. Babylonský král sehrával ústřední roli. Byl rituálně ponížen před Mardukovou sochou, velekněz ho políčkoval, tahal za uši. Vládce musel složit i své vladařské insignie.
Degradace krále měla každý rok připomínat, že jeho moc pochází od bohů a že bez nich je jen obyčejným člověkem. Šlo však také o obnovení světového řádu a potvrzení smlouvy mezi bohy a lidmi. Obřady zahrnovaly i recitaci mýtu o stvoření, při níž kněží dramaticky předváděli boj Marduka s dračí bohyní Tiamat, jeho vítězství a stvoření světa z Tiamatina těla. Tento rituál měl zajistit a potvrdit porážku chaosu a obnovu světa.
Součástí květnových oslav bylo posvátné spojení, hieros gamos, rituální sňatek krále a velekněžky. Tento akt měl zajistit plodnost země a prosperitu království. Opět tak narážíme na květnové aspekty lásky, které se objevují i v našich tradicích.

Persie a uctívání přírody
„Květen je voňavé slovo… Znamená mládí, lásku, píseň; a vše, co je v životě krásné.“
                                                                                                Henry Wadsworth Longfellow 
Během května probíhaly v Persii oslavy přírody, růstu a rozkvětu. Tento měsíc byl považován za požehnaný čas, kdy se příroda už definitivně probouzí, a pole slibují bohatou úrodu.
Slavnosti doprovázelo obětování květin, mléka a vína, zpěv i tanec. Znovu tu vidíme podobnost s tím, jak oslavovali květen naši předkové.  

Římská Floralia a Lemuria
„Květinový měsíc květen přináší mír a radost.“
                                                                                                William Shakespeare
Římský květen byl plný kontrastů. Na první den měsíce připadaly Ambarvalia, rituály očisty polí. Kněží bratrstva Fratres Arvales obcházeli pole s obětními zvířaty – prasaty, ovcemi a býky a obětovali je Jasné bohyni Dea Dia, ochránkyni úrody.
Nad všemi ostatními svátky dominovaly Floralia a Lemuria. Floralia byla šestidenní slavnost bohyně Flóry, patronky květin, jara, plodnosti a mládí. Oslavy byly plné radosti, smíchu, svobody a nespoutanosti. Lidé se oblékali do pestrobarevných šatů, krášlili se květinami a vesele se bavili v ulicích, chrámech, amfiteátrech i ve slavnostních průvodech v cirku.
Ústředním symbolem byly opět květiny, zejména růže. Zdobily se jimi sochy bohyň a bohů, zaplétaly se do věnců a rozhazovaly všude kolem…