Z lednové Meduňky: Ložiskové infekce

V lednovém čísle Meduňky, které je stále možné si zakoupit na stáncích PNS nebo také číst na emedunka.cz , se věnujeme hlavnímu tématu ZMĚNA JAKO SOUČÁST ŽIVOTA, kromě toho však v tomto čísle najdete i články zaměřené např. na téma podpory zdraví, prevence a péče o zdraví. Vybrali jsme úryvek z článku našeho spolupracovníka, zkušeného lékaře MUDr. Rudolfa Zemka o ložiskových infekcích.

V těle se nachází řada orgánů, které nám – pokud všechny fungují, jak mají – zajišťují zdraví. Omezení jejich funkce způsobuje to, čemu říkáme nemoc. Jestliže se to stane rychle, mluví se o nemocech akutních. Pomalý a plíživý průběh je charakteristický pro nemoci neakutní, respektive chronické s tím, že akutní choroba se může nakonec stát chronickou. Jsou však i choroby, o nichž pacient ani jeho lékař nemusí mít ani ponětí. Jsou jimi skryté, „nenápadné“ a přesto záludné a zdravotně závažné ložiskové infekce.

Tyto infekce se vyznačují tím, že probíhají po dlouhá léta, a přitom téměř bezpříznakově, odborně asymptomaticky. Tzv. běžné infekce vykazují – alespoň v akutních počátečních stádiích – horečku, třesavku a bolesti zaníceného místa. Na rozdíl od nich ložiskové infekce žádný postřehnutelný začátek nemívají. A co je horší – i pokud zaznamenán je, z valné části nebývá standardní medicínou jako vznik ložiskové infekce interpretován. Možná i proto je informací o ložiskových, nebo také fokálních infekcích, jak v učebnicích, tak na internetu k nalezení jen poskrovnu.

O které infekce jde
Nejvíce chronických ložisek se nachází v oblasti hlavy. Nejdůležitější, nejčastější a svým způsobem nejvýznamnější jsou záněty zubů. Mluví se o infekcích dentálních nebo odontogenních. Pak jsou to infekce obličejových dutin, bradavčitého výběžku, středního ucha a krčních mandlí. Mimo oblast hlavy je hlavním, resp. nejčastějším sídlem fokální infekce náš žlučník. Takové infekce mají jednu negativní a léčbu ztěžující společnou vlastnost. Tou je menší dostupnost pro antibiotika. Až na krční mandle tyto infekce probíhají v tělních dutinách, jejichž obsah je o něco hůře nebo jen velmi slabě prokrvován.
V těchto dutinách jsou chorobné mikroorganismy svým způsobem „opouzdřené“. Účinné hladiny antibiotik se v takových zánětlivých kapsách dosahuje hůře nebo vůbec. V dutinách se hromadí sekret, který představuje živnou půdu pro široké spektrum bakterií a leckdy se z něho stává hnis. Z víceméně uzavřeného zánětlivého/hnisavého ložiska se do těla dlouhodobě (byť i v malých dávkách) dostávají nejen vlastní bakterie, ale i jejich rozpadové produkty a toxiny. A tato „jedovatá“ směs pak průběžně negativně ovlivňuje celkový zdravotní stav.

Nebezpečí pro jiné orgány
Fokální infekce zatěžují imunitní systém, a navíc jsou schopné vyvolávat záněty jiných orgánů. V první řadě je to subakutní bakteriální endokarditis, tedy zánět vnitřní výstelky srdce, což je zvláště nebezpečné onemocnění. Může vzniknout po extrakci zaníceného zubu s infekčním ložiskem, kdy se mikroby (viridující streptokoky) vlivem rozsevu krevním oběhem (tzv. bakteriemií) usadí na patologickým procesem již dříve chorobně změněných srdečních chlopních. Následují další nemoci jako choroby očních orgánů (zánět sítnice – retinitis), nervové choroby (záněty nervů – neuritis, paréza lícního nervu), migrény, kožní choroby (akné, ekzémy) a jiná onemocnění, třeba i myokarditidy (zánět srdečního svalu), flebitidy (záněty žil), nefritidy (záněty ledvin), cystitidy (záněty močového měchýře), cholecystitidy (záněty žlučníku), polyartritidy (záněty kloubů). Chronické nerozpoznané/neléčené infekce tedy mají schopnost „nakazit“ i vzdálené orgány, což může velmi snížit kvalitu života.
Nejčastější zdroje jsou v dutině ústní. Jsou to odumřelé zuby s rentgenologicky prokazatelným kořenovým (periapikálním) zánětem. Mohou však být i bez objektivního nálezu, což je činí ještě zákeřnějšími. Následují záněty zubní dřeně – zejména chronické, dále jsou to parodontální choboty, ponechané zubní kořeny, malé cysty, záněty čelistních kostí a záněty dásní. Diagnóza je hlavně rentgenologická, kdy mnohé ukáže panoramatický snímek chrupu. Pokud si pacient přes negativní rentgen stěžuje na bolest, je dobré kompletně prohmátnout dásně prsty a pátrat po bolestivém bodu. Pokud se najde, zánět tam spolehlivě je. Chronické záněty v okolí zubu se nejsnáze odstraní extrakcí zubu v antibiotické cloně. Podle statistik může však vážné zdravotní komplikace někdy způsobit i samotné dobře provedené vytržení „zaníceného“ zubu.
Teď ještě o zánětech hlavových dutin a dutinek. V první řadě tu jde o sinusitidu, což je zánětlivé onemocnění vedlejších dutin dýchacích cest, tzv. paranasálních dutin. Obvykle jde o onemocnění infekčního původu. Protože bývá často doprovázeno rýmou (rhinitis), někdy se hovoří o paranasální rinosinusitidě. Zánět je obvykle způsoben infekcí, která přestoupila do dutiny přímo ze sliznice nosu, ale možný je i přestup infekce z kořenového kanálku (horního) zubu do čelistní (maxilární) dutiny. Jde o tzv. odontogenní způsob přenosu infekce, čímž jsme zase u zubní problematiky, která je jako zdroj problémů nečastější a tudíž nejzávažnější.
Téměř neznámým problémem je skrytý zánět bradavčitého výběžku (procesus mastoideus) spánkové kosti, která se nachází za ušním boltcem. Výběžek je vyplněn menšími dutinkami, tzv. kostními sklípky. Latentní mastoiditida se vyznačuje jako neurčitá bolestivost či spíše pocit tlaku v uchu, tvorba výpotku, vydatný růst tzv. granulační tkáně vyplňující kostní sklípky. Ty se později mohou plnit i hnisem. Přepážky mezi sklípky zbytňují, sklerotizují a infekce se stává ještě hůř dostupnou pro případnou antibiotickou léčbu. Je-li poklep nad těmito „záušními“ kostmi citlivý či bolestivý, je mastoiditis na 90 % jistá. Je-li citlivost poklepu asymetrická, pak je mastoiditis jistá stoprocentně bez ohledu na případný nejasný rentgenový nález…

Celý článek si přečtete v lednové Meduňce.