Knihovnička Meduňky,  Meduňka,  Pro inspiraci,  Psychologie

Z meduňkové knihovničky: O problému deprese…

V posledním roce v souvislosti s epidemií koronaviru bohužel dost výrazně vzrostl počet lidí, kteří se potýkají s problémem deprese a užívají antidepresiva. Pod pojem DEPRESE se však někdy zahrnují i stavy a symptomy, které spadají jinam… Co je to tedy vlastně DEPRESE? Jak vzniká, jak starý tento problém vůbec je a jaké zkušenosti s ní máme u nás v ČR? Tímto tématem se fundovaně zabývá ve své knize Šišinka, okno do božího internetu naše spolupracovnice prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc, jejíž populárně naučné knihy patří mezi bestselery. Tématem funkce šišinky se zabývala v rámci svojí dlouholeté badatelské a pedagogické činnosti na Univerzitě Karlově v Praze. V knize nabízí čtenáři poutavě a srozumitelně mnohá tajemství, která v učebnicích nenajdete…(Připomínáme, že autorka psala knihu ještě před vypuknutím pandemie, proto téma covidu a jeho důsledků v knize není zmíněno.)
Kniha vyšla v roce 2020 v edici Knihovnička Meduňky – www.knihovnickamedunky.cz


Deprese
Poruchy nálady provázené stavy smutku a ztrátou radosti ze života, které přetrvávají a narůstají v čase, jsou označovány jako deprese. Takové chorobné poruchy nálady negativně ovlivňují běžné chování a jednání člověka, včetně jeho každodenních návyků. Deprese snižuje chuť k jídlu i k sexuálnímu životu, narušuje spánek a výrazně ovlivňuje pracovní výkonnost až k jejímu vymizení. Ovlivňuje psychické funkce, jako je vnímání a učení, paměť, soustředění a pozornost. Depresivní člověk ztrácí schopnost radovat se z maličkostí, jeho myšlení je pesimistické a často hypochondrické, objevují se také sklony k sebevražednému jednání. V současné době patří deprese mezi nejčastější psychiatrická onemocnění a udává se, že depresivní poruchou trpí až 25 % populace. V ambulantních a soukromých psychiatrických ordinacích v České republice tvoří podíl pacientů s depresí až 60 % (www.zdn.cz). Ze statistických údajů za posledních pět let vyplývá, že výskyt depresí je u nás ještě častější než v západní Evropě. U mnohých osob přetrvávají poruchy nálady léta. Pokud se jedná o chronickou subdepresivní náladu, je označována jako dystymie.
Už dlouho je prokázané, že deprese způsobuje množství zdravotních problémů, nejčastěji kardiovaskulární onemocnění. Zčásti proto, že deprese může sama vést k fyziologickým změnám, a zčásti proto, že přispívá k nezdravým návykům, jako je špatná strava, nedostatek tělesné aktivity, obezita, kouření a nadměrná konzumace alkoholu. Psychiatři proto upozorňují na důležitost léčby deprese, zejména při jejím opakování. Redukování symptomů deprese zlepšuje kvalitu života a může jej potenciálně prodloužit.

Deprese ve světě
Deprese je celosvětovým problémem. Potvrdil to nejnovější výzkum WHO (World Health Organization), podle něhož tímto duševním onemocněním aktuálně trpí 615 milionů lidí. Výzkum Psychiatrické kliniky 1. LF UK v Praze odhalil, že 31 % české populace se někdy v průběhu života potýkalo s depresí.
Myslíme si, že středověký výklad původu duševních onemocnění vlivem zásahu nadpřirozených, vyšších nebo temných sil se z pohledu současné vědy zdá překonaný. Představy tohoto typu však v myslích lidí přetrvávají, skrytě fungují a způsobují stigmatizaci duševně nemocných a mnohdy i jejich vyřazení na okraj společnosti. Tento problém považuje současná psychiatrie za velmi aktuální.
WHO vytvořila již v roce 1996 globální program Open the Doors (Otevřme dveře), směřující k odstraňování stigmatu duševního onemocnění. Podobně vyhlásily různé programy i jiné rozvinuté země, např. v Austrálii je program Beyond Blue (Za modrou) zaměřen na deprese, v Německu intervenční program Nuremberg Alliance against Depression (Norimberská aliance proti depresím) nebo kampaň v Anglii Time to Change (Čas pro změnu).  Ve Švédsku probíhá intervenční program zaměřený na prevenci úzkosti a deprese u školních dětí nazvaný Friends for Life (Přátelé pro život). Zkušebně jsou do něho zahrnuty děti ve věku 8–11 roků ze sedmnácti škol ve Stockholmu.
Psychiatři v USA jsou znepokojení tím, že téměř 60 % postgraduálních studentů trpí depresí nebo úzkostí.

Jak funguje mozek?
Vědecké týmy složené z nejlepších mozků planety Země, vyzbrojené moderními a výkonnými aparaturami, dotované vysokými grantovými podporami, se pokoušejí přijít na to, jak funguje lidský mozek. Pokoušejí se odhalit tajemství toho, jak funguje myšlení a vědomí člověka. Na začátku 3. tisíciletí by bylo nesmírně obtížné spočítat všechny publikované práce o tomto tématu nebo sestavit seznam badatelů. V takovém seznamu by nechyběli přední biologové, neurovědci, lékaři, chemici, farmakologové, psychologové, psychiatři a filozofové, i mnoho dalších profesí a osobností, včetně významných nositelů Nobelových cen. Chceme-li vůbec uvažovat o poznávání lidského vědomí, mluvíme o nezbytnosti interdisciplinárního a týmového přístupu.
Podle současné obecně přijímané teorie vzniká mysl v mozku aktivitou nervových buněk – neuronů. Jeden lidský mozek obsahuje (podle odhadů neurohistologů) více než 100 miliard neuronů. Tuto velice stručnou úvahu nechci dále komplikovat tím, že mozek také obsahuje na každý neuron 10–100 gliových buněk, které vytvářejí vhodné mikroprostředí i ochranu pro vývoj a aktivitu neuronů. Z každého neuronu vychází jeden dlouhý výběžek nazývaný axon a několik krátkých výběžků – dendritů, které se dále rozvětvují a kde dochází ke kontaktu s dendrity i axony mnoha jiných neuronů.
Struktury, kde dochází ke kontaktu a k předávání informace, se nazývají synapse. Počet synaptických spojení mezi neurony se odhaduje minimálně na tisíc bilionů. To znamená, že na každé jedné nervové buňce může být předávaná informace současně ovlivněna z několika tisíc jiných míst. Nasynapsích se předává informace nejčastěji v podobě chemické látky – přenašeče nervového vzruchu (neurotransmiteru). Současná věda zná desítky neurotransmiterů, které působí prostřednictvím stovek receptorů, jež jsou kódovány stovkami různých genů a vyvolávají metabolické kaskády chemických reakcí. Na detailním poznávání molekulárně-biologických mechanismů působení neurotransmiterů jsou založeny a umožněny úspěchy neuropsychofarmakologie druhé poloviny 20. století.
Uvolnění neurotransmiteru na synapsi má za následek vznik tzv. postsynaptického potenciálu – elektrické změny v oblasti dendritů a těla neuronů. Neuron zpracovává všechny přicházející informace a z informací na vstupu vzniká nová informace, která se potom šíří v podobě akčních potenciálů (nervových vzruchů) po axonech na další neurony nebo k výkonným orgánům, jako jsou například svaly a žlázy. Informace v kódované formě jako série nervových vzruchů proudí po axonech v celkové délce několika stovek tisíců kilometrů. To vše vytváří složité neuronové sítě. Složitost propojení různých mozkových struktur je ohromující a výkonnost tohoto operačního systému je téměř nekonečná. I když jsou skoro všichni neurobiologové přesvědčeni, že mysl je výsledkem aktivity a vzájemných interakcí mnoha neuronálních obvodů, není jasné, zda biologie bude schopná tuto koncepci vůbec někdy prokázat.


Patofyziologie deprese
Deprese postihovala lidi od nepaměti, a tak je pochopitelné, že spekulací a teorií o jejím původu se v průběhu dějin vyskytovalo velké množství (19). V posledních padesáti letech převažují teorie biologické. Všeobecně přijímaná hypotéza patofyziologie deprese předpokládá poruchu v produkci a metabolismu neurotransmiterů na synapsích v mozku. Podle vývoje našich poznatků o povaze těchto změn byly v druhé polovině 20. století postupně vyvíjené a do klinické praxe zaváděné antidepresivní léky. V souvislosti s tématem této knížky – šišinkou a jejími hormony – je důležité vědět, že antidepresiva I. a II. generace byla cílená na zvýšení koncentrace noradrenalinu, serotoninu a dopaminu v mozku. Antidepresiva III. generace (SSRI) selektivně inhibují zpětné vychytávání serotoninu na synapsích a tím rovněž zvyšují jeho koncentraci. Mají širokou indikační oblast a malé vedlejší účinky. Nejnovější skupinu tvoří léky IV. generace, které bývají označovány jako dvojitě účinkující antidepresiva, neboť vykazují účinky jak na serotonin, tak na noradrenalin. Látky s antidepresivním působením nacházíme i mezi přírodními léčivy, jako je např. třezalka (12). Nová psychofarmaka jsou látky cíleně syntetizované k vyvolání předem stanoveného účinku na molekulární úrovni. Farmakologické firmy celého světa se předstihují ve výzkumu, nabídkách a reklamních kampaních svých antidepresiv. V současné době má u nás lékař možnost výběru z více než padesáti antidepresiv.

Jak léčí deprese občané v ČR?
Přestože specialisté doporučují kombinace psychoterapeutického přístupu a farmakoterapie, v běžné praxi převažuje léčení farmaky. Ačkoli před dvaceti lety patřila Česká republika k zemím, kde se předepisovalo velmi málo antidepresiv, od té doby se situace výrazně změnila. Podle informací Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) se množství antidepresiv dodaných do lékáren za posledních dvacet let více než ztrojnásobilo. V roce 1994 bylo do lékáren a zdravotnických zařízení dodáno 1,87 milionu balení antidepresiv, v roce 2014 jich bylo již přes šest milionů. V současné době předepisují u nás více antidepresiv praktičtí lékaři než psychiatři.
Navzdory intenzivnímu výzkumu a pokroku v léčení deprese psychiatři konstatují, že její léčba zůstává problematická, a přiznávají, že až 40 % pacientů nedosáhne uzdravení ani při dlouhodobé terapii.  Mezi nejčastějšími nežádoucími účinky antidepresiv se objevuje zvýšená únava, ospalost, malátnost, závratě, bolesti hlavy, sucho v ústech, nauzea, neostré vidění, sexuální dysfunkce a zvyšování tělesné hmotnosti.
K tomu, aby se člověk uměl vyrovnávat s každodenním životem, nemusí odmítat dobré léčebné a povzbudivé účinky farmaceutických výrobků, avšak nemůže ani spoléhat pouze na ně. Klinické pozorování účinků různých farmak však také významnou měrou přispívá k pochopení fyziologických projevů chorobných nálad. Pro vysvětlení fyziologických mechanismů vzniku chorobné poruchy je třeba porovnávat nesmírné množství nálezů, výsledků opakovaných měření prováděných různými metodikami za různých experimentálních podmínek a pokoušet se o jejich integraci od molekulárně buněčné úrovně přes tkáň (mozek) na celý organismus.
Přes úspěchy laboratorního i klinického výzkumu vyjadřují mnozí vědci pochybnosti o tom, zdali je vůbec možné, aby člověk dospěl k pochopení toho, jak funguje lidský mozek a lidská mysl. Na příkladu depresí, o kterých nám současná věda přináší velké množství informací, se zamyslíme nad možnými souvislostmi mezi fyziologickými procesy v mozku, odhalovanými vědou, a lidským vědomím. Ukážeme si, jak může pochopení duševních a spirituálních procesů vést ke zlepšení naší nálady. Ale k tomu dojdeme až v poslední kapitole této knížky…