Alternativní medicína,  Meduňka,  Péče o tělo,  Rozhovory,  Zdraví

„Prohlížet oční sítnici je jako hledět do zrcadla vesmíru“…

říká v titulním rozhovoru nové červencové Meduňky oční lékařka MUDr. Martina Závorková. Povídal si s ní Miloš Matula a probrali spolu spoustu zajímavých témat, které souovisejí s očima a zrakem vůbec. Nabízíme část tohoto rozsáhlého rozhovoru a je to první ukázka, kterou z nového čísla Meduňky vybíráme. červencovou Meduňku zakoupíte v PNS a v obchodech a k dispozici je také na emedunka.cz

Oči jsou zrcadlem duše

MUDr. Martina Závorková absolvovala Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v roce 1994, od té doby pracuje na oční klinice Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Specializuje se na léčbu onemocnění oční sítnice. Dlouhodobě se zajímá a principy celostní, psychosomatické a takzvaně alternativní medicíny a jejím cílem je všechny  možnosti léčby propojovat.

Osobní příběh  

Martino, co tě přivedlo ke studiu medicíny?
Ve škole mě nejvíce bavila matematika, fyzika a biologie. Medicína byla pro mě logickým spojením a praktickým využitím vědy. Uzdravování mi připadalo jako alchymie až tajemné kouzlo.

Proč zrovna oční specializace?
Byla to náhoda. Vždycky jsem toužila po chirurgii, specificky po plastické chirurgii. Fascinovalo mě, jak dokážou chirurgové opravit jizvy a navrátit lidem možnost normálního života. Během letní praxe po pátém ročníku na gynekologii mi tamější primář řekl: „Máš jemné ruce, jdi na oční.“ Za rok jsem se šla na oční zeptat na místo a nastupovala tam ihned po poslední státnici. Vůbec jsem netušila, jak mě tenhle obor bude bavit a kam mě zavede.

Máš skutečně jemné ruce, jak ti bylo řečeno?
Myslím, že ano. Mojí specializací v očním lékařství se nyní stala onemocnění sítnice a to hlavně jejich chirurgická a laserová léčba. Tady jde skutečně o milimetry a důležitá je jemnost a přesnost, nikoli síla, kterou při své konstituci příliš neoplývám.

Dá se tedy říci, že tě obor začal bavit?
Patřím mezi ty šťastlivce, kteří jsou placeni za rozvíjení svého koníčka. Jednou se mě pacientka ptala, jestli není únavné celý den koukat lidem do očí. Vůbec ne, naopak! Prohlížet sítnici je jako hledět do zrcadla vesmíru.

Slovy egyptského boha Thovta „Jak nahoře, tak i dole“?
Sítnice sama o sobě je velmi krásná, má díky odrazu vyšetřovacího světla oranžovou barvu, podobně jako zapadající slunce. Když si uvědomíme, že každý vizuální obraz vnějšího světa se na sítnici odráží, je to skutečná nádhera. Občas je to – s nadsázkou řečeno – jako jít do kina na sci-fi film ve 3D.

Kam tě obor dovedl?
Sledováním obrazu sítnice mě obor dovedl k náhledu na minulost člověka, která je v jejím stavu jakoby zapsána. Někdy sítnice vypráví šťastný příběh, když třeba u člověka starého podle data narození vidím sítnici mnohem mladší, jindy je to naopak. Začala jsem se na příběhy vyptávat a zjistila, jak moc životní příběh a přístup člověka k sobě určuje, jaký bude jeho fyzický stav. Tím jsem pro sebe objevila psychosomatickou medicínu.

Život zapsaný v sítnici

Zajímají mě ty vizuální obrazy vnějšího světa, které dokážeš vidět na sítnici. Můžeš to, prosím, pro čtenáře více rozvést?
Ráda se podělím o jeden příběh: Byli u mne dlouholetí manželé. Dá se tedy předpokládat, že mají přibližně stejnou výživu a svůj životní příběh spolu už dlouho sdílejí. Mezi sítnicemi těchto dvou lidí byl ale velký rozdíl. Žena měla úzké cévy, dlouhodobý stres ze sítnice přímo křičel. Naproti tomu sítnice jejího muže byla krásně oranžová a cévy vypadaly mnohem mladší. Žena celý život pracuje s účty a dívá se do namodralého světla počítačů, kdežto její muž je svářeč a hledí přes ochranné sklo do zářivého světla svářečky, tedy v podstatě jako by sledoval slunce. Ten velký rozdíl je v jejich sítnici zapsán, ačkoli k tomu samozřejmě přispívá mnoho dalších vlivů.

Zajímavý příběh, máš takových více?
Mám, například tento: Během pohotovostní služby přišla do ordinace usměvavá žena ve věku okolo čtyřiceti let a stěžovala si na bolest za očima. Oční nález příčinu neodhaloval a paní byla typický příklad k odeslání na rehabilitaci k vyšetření krční páteře. Na sítnici měla výrazně stažené cévy v její periferii, avšak normální krevní tlak. Zeptala jsem se jí, co se jí akutně děje. Za chvíli zmizela usměvavá maska a paní se slzami vyprávěla o nedávném úmrtí v rodině. Myslela si, že už všechno zvládla, a najednou byla velmi ráda, že může znovu pustit potok slz, a tím léčit akutní zranění duše. Sítnice opět nelhala…