Ze zářijové Meduňky: Víte, jak vzniká cukrovka 2. typu?

Z aktuálního čísla MEDUŇKY vybíráme část článku MUDr. Ludmily Elekové o vzniku závažné a velmi rozšířené civilizační choroby. Pokud se tento problém týká i vás nebo někoho z vašeho blízkého okolí, kvalitní infromace se jistě hodí. Celý článek najdete na emedunka.cz

Jak vzniká cukrovka 2. typu – část 1.

V tomto článku se zaměřím na pomyslného slona v místnosti – diabetes
2. typu (DM2). Nemoc postihuje již desetinu celkové populace v rozvinutých zemích, někde i více. Léčba spolkne až 20 % veškerých finančních prostředků vynakládaných na zdravotnictví.

Metabolická porucha
Je to strašlivé číslo, a přitom jde o nemoc, která vlastně ani nemocí v pravém smyslu není. Je to metabolický stav, ke kterému se dopracujeme po desetiletích špatné životosprávy. Nic víc, nic méně. Jistěže někdo má výraznější predispozici k této nemoci a stačí mu méně zátěže než jinému, ale schopnost si vyrobit cukrovku máme v sobě všichni. Jde o evolučně konzervovaný stav, který za určitých okolností slouží k přežití.
Moderní medicína dokáže někdy zázraky, a díky ní by mnoho z nás již nebylo na světě. Všichni, kdo potřebovali odoperovat slepé střevo nebo jiný zánět v břiše. Všechny ženy, které potřebovaly císařský řez, aby měly zdravé dítě nebo dokonce aby ony samy porod přežily. Všichni nemocní s infarktem nebo mrtvicí, kterým byly zprůchodněny ucpané tepny a všichni nemocní s trombózou. Samozřejmě všichni, kteří utrpěli vážný úraz. Diabetici 1. typu, kteří potřebují inzulín – i když těch se následující text bude také trochu týkat. Samozřejmě všichni, jimž antibiotika pomohla přežít vážnou infekci. Toto není kompletní výčet. Uvedené příklady ale mají společné jedno: jde buď o chirurgické zákroky, nebo léčbu akutních stavů.
V léčbě chronických nemocí moderní medicína mnohdy selhává. Diabetes 2. typu je toho odstrašujícím příkladem. Chápání této nemoci v rámci konvenční medicíny je nesprávné, doporučovaná opatření ohledně životosprávy nesmyslná a neudržitelná, a léčba je zaměřená na špatný cíl. DM2 je definován výší hladiny glukózy v krvi a veškeré úsilí je zaměřené na snížení glykemie za každou cenu. Malé špinavé tajemství je, že ani intenzivní léčba zaměřená na udržení co nejnormálnější glykemie nemá zásadní vliv na rozvoj komplikací a přežití. Protože se neřeší skutečná příčina, kterou je zaplavení organismu nemocného glukózou, se kterou si už neví rady. Aby bylo jasno, je žádoucí mít v pořádku glykemii, ale musí to být správným způsobem.

Mentální blok, který brání změně doporučení ohledně diety a léčby cukrovky, vznikl kvůli cholesterolu. Boj proti cholesterolu vyhnal z jídelníčku nasycené a pak i další tuky, což přímo vedlo k doporučení jíst víc sacharidů. Odněkud energii vzít musíme, když ubereme tuky, musíme přidat na sacharidech. Když už chcete tuky, tak rostlinné, nenasycené, protože cholesterol ucpává tepny. Principem nezamýšlených účinků (….„kde udělali soudruzi z NDR chybu“…) se tato oficiální, více než půlstoletí platná výživová doporučení stala perfektním podhoubím pro masivní rozvoj obezity a diabetu v populaci. Ano, čtete správně.
Definice praví, že DM2 je metabolická porucha, při níž organismus není schopen zpracovávat glukózu jako za fyziologických podmínek, protože jsou tkáně na inzulín rezistentní a slinivka neprodukuje dost inzulínu, relativně vůči aktuální potřebě nebo následně i absolutně při vyčerpání buněk slinivky.
Dobře, ale proč vůbec dojde k inzulínové rezistenci (dále IR)? Co se v těle člověka stane, že během života přestane být schopen dostat glukózu do buněk? Souvisí to s nadváhou? Ano, ale ne úplně. Jsou lidé s výraznou nadváhou a bez inzulínové rezistence, a naopak lidé s víceméně normální váhou nebo jen malou nadváhou, kteří již jsou rezistentní na inzulín. A je inzulínová rezistence PŘÍČINOU diabetu? Pokud ano, co je příčinou inzulínové rezistence? Nevznikne jen tak, tělo se jen tak neporouchá.
Když čtete definici diabetu, na tyto otázky odpověď nenajdete. Terapie DM2 léky nebo dalším inzulínem je zaměřená na překonání IR, snaží se za každou cenu glukózu z krve narvat do buněk a snížit glykemii. Některé používané léky uměle zvyšují citlivost na inzulín a samotný inzulín v injekci překoná buňky hrubou silou. Ale protože inzulín sám o sobě vyvolává IR, vytváří se začarovaný kruh. Současná léčba diabetu – kromě posledních léků na bázi analogů GLP-1 – je absurdní a vůbec nerespektuje to, jak se DM rozvinul.

Poučný příběh jednoho Pepy 
Vezměme si modelového jedince Pepu. Pepa vyrostl v době, kdy děti byly až na výjimky hubené. Jako dítě pořád někde běhal, sportoval, mohl sníst, co chtěl a často zažil hlad. Ne že by byli tak chudí, ale jídlo se servírovalo v určenou dobu a porce byly omezené. Svačiny sice byly, ale nic moc. Kapesné měl malé a nemohl si pravidelně kupovat další jídlo, když si chtěl dopřát jiné věci. Pepa nemusel řešit váhu, byl pořád jako lunt. Sportoval ještě na vysoké škole.
Pak nastoupil do práce, ve které převážně seděl a oženil se. Jeho manželka mu podstrojovala, vařila poctivá klasická česká jídla, v práci chodil do závodní jídelny a pak do sousedních restaurací na polední menu. Všechna tato jídla byla připravovaná převážně na rostlinných olejích. Jedl klasické škrobové přílohy a často i moučníky.
Pepa začal tloustnout. Ze začátku si toho moc nevšímal, prostě si koupil větší kalhoty. Po asi dvaceti kilech se rozhodl, že s tím něco udělá. Začal méně jíst a pokoušel se hýbat. Ale v každodenním kolotoči bylo těžké si najít čas nebo přesněji dát do dostatečně vysoko na žebříčku priorit. Manželka pořád dobře vařila, také něco přibrala, brali to jako něco normálního. A taky si s tím moc nevěděli rady.
Jednoho dne jeho váha dosáhla trojciferného čísla. Přišel ke svému lékaři na  preventivní prohlídku, která nedopadla dobře…