Z červencové Meduňky: Život se psem ve městě: jak nastavit společné soužití tak, aby bylo dobře člověku i psovi

V tématu aktuálního červencového čísla MEDUŇKY se věnujeme zvířatům – našim čtyřnohým přátelům a učitelům. Do tématu přispěla článkem o specifikách soužití psa a člověka v prostředí města také chovatelka psů Lucie Dudková. Nabízíme ukázku z tohoto článku, celý článek a také celé červencové číslo Meduňky je k dipozici na emedunka.cz

Město je pro člověka přirozeným prostředím. Pro mnoho psů ale představuje velmi náročný svět plný podnětů, omezení a situací, na které jejich nervový systém není vždy dobře připravený. Zatímco jeden pes zvládá městský ruch téměř bez obtíží, jiný může být přetížený už po krátké procházce kolem frekventovanější silnice. A právě v tom bývá největší problém – od psů často očekáváme stejné bezproblémové chování, přestože každý pes vnímá svět jinak. Když si pořizujeme psa do města, často řešíme praktické věci: kam a kdy jej budeme chodit venčit, jak dlouho bude doma sám nebo jestli bude spokojený v bytě. Mnohem méně už se ale mluví o tom, jak se pes ve městě skutečně cítí. Co je pro něj přirozené a co naopak představuje potenciální zátěž. Pochopení psího pohledu na svět může výrazně ovlivnit kvalitu našeho společného života.

Každý pes je jiný
Často slýcháme rady typu „pes si musí zvyknout“ nebo „když ho budete brát všude, naučí se to“. Realita ale bývá mnohem složitější. Schopnost zvládat městské prostředí není otázkou poslušnosti ani tréninku nejrůznějších dovedností. Velkou roli hraje genetika, osobnost psa, jeho dosavadní zkušenosti, fyzický a emocionální stav. Všechny tyto faktory mají vliv na to, jak se pes cítí, chová a vystupuje směrem ke svému okolí. Pes je stejně jako člověk komplexní bytost se svými emocemi a potřebami. Někteří psi jsou od přírody sociální, odolnější vůči stresu a nové situace je příliš nerozhodí. Jiní jsou citlivější, více vnímají pohyb, zvuky nebo blízkost cizích lidí a psů. To, co jeden pes zvládne bez jakýchkoli problémů, může být pro jiného velmi náročné. Při řešení chování psa často nehledáme příčinu, ale zaměřujeme se na důsledek. Pes tahá na vodítku. Štěká na ostatní psy. Nechce být doma sám. Reaguje na lidi. Často ale zapomínáme, že chování nikdy nevzniká samo o sobě. Pes, který venku reaguje na ostatní psy, nemusí být agresivní. Pes, který doma ničí věci, nemusí být nevychovaný. A pes, který „neposlouchá“, neignoruje člověka schválně. Velmi často jen funguje ve stresu, kdy jeho nervový systém nedokáže situaci zvládnout jinak. Právě proto je důležité dívat se na psa komplexně – neřešit pouze samotné projevy chování, ale jejich příčiny.

Město očima psa
Zkusme si představit běžný den ve městě z pohledu psa. Hluk dopravních prostředků. Lidé přicházející z různých směrů. Psi na krátkých vodítkách míjející se v úzkých ulicích. Velké množství pachových a vizuálních podnětů. Povrchy, které nejsou příjemné pro tlapky. Omezená možnost přirozeného pohybu. Je důležité si uvědomit, že pes ve městě často nemá možnost regulovat vzdálenost od podnětů. V přirozeném prostředí by z nepříjemné situace jednoduše odešel nebo se vzdálil. Ve městě často takovou možnost nemá. Navíc jsou městští psi často nuceni fungovat způsobem, který není jejich biologickým potřebám přirozený. Lidé je často učí přizpůsobit se lidskému tempu, ignorovat podněty a fungovat klidně i v situacích, které jsou pro ně velmi intenzivní. Mnoho městských psů funguje v chronickém stresu, aniž bychom si toho všimli. Pes nemusí štěkat ani být „hyperaktivní“. Někteří psi reagují na přetížení naopak uzavřením se nebo apatií. Takovým psům je potřeba věnovat minimálně stejnou pozornost jako těm, kteří reagují naopak velmi intenzivně. To samozřejmě neznamená, že pes nemůže být ve městě spokojený. Může. Jen je potřeba vnímat jeho individuální potřeby a nesnažit se po něm chtít víc, než je schopen zvládnout.

Proč nefunguje psa „unavit“
Když pes doma neodpočívá nebo venku reaguje intenzivně, bývá častou radou přidat více pohybu a aktivit. Dlouhé procházky, aportování, trénink poslušnosti, triků, psí sporty, divoké hry jako přetahování se o hračku nebo monotónní běh, při kterém člověk určuje tempo. Jenže vysoká fyzická aktivita nevede ke zklidnění, naopak. Důsledkem je zvýšení hladiny stresových hormonů a často ještě větší excitace. Dalším důsledkem takových aktivit je jednostranné zatížení pohybového aparátu, které často vede k potížím na úrovni fyzického těla. Pro psa jsou mnohem přínosnější procházky jeho tempem, zkoumání nejrůznějších pachů, pozorování svého okolí, přirozený pohyb a dostatečná generace. Při čichání pes navíc využívá svůj instinkt a je to jedna z jeho nejdůležitějších potřeb. Pomocí čichu sbírá informace o okolí, vyrovnává se s nejrůznějšími podněty a zároveň se jedná o velmi důležitou mentální stimulaci, která aktivuje a zapojuje jeho mozek. Čichání navíc pomáhá vyrovnat se se stresem a má zklidňující účinek…