Z červnové Meduňky: O zdravých a šťastných dětech s MUDr. Annou Urbanovou

Z nového čísla MEDUŇKY vybíráme část rozsáhlého titulového rozhovoru se zkušenou pediatričkou MUDr. Annou Urbanovou z Přeštic na Plzeňsku… Rozhovor připravila redaktorka V. Keilová.

Celý rozhovor + celá červnová MEDUŇKA k dispozici na emedunka.cz

Kdyby prý dostala Bludný balvan, považovala by si ho stejně jako Nobelovy ceny. MUDr. Anna Urbanová, dětská lékařka z Přeštic u Plzně, je jednou z těch, kteří vyzývají k diskusi nad novými tématy a do toho, o čem nejsou přesvědčeni, prostě nejdou. Má za sebou více než 45 let pediatrické praxe, a hned jak vstoupíte do její ordinace, pochopíte, že děti opravdu miluje.   

Kdy jste se rozhodla stát se dětskou lékařkou?
Kam mi paměť sahá, vždycky jsem chtěla být pediatrem, takže asi od čtyř let. Po absolutoriu lékařské fakulty v Praze jsem v r. 1979 nastoupila na dětské oddělení v nemocnici v Sokolově. V roce 1986 jsme se pak ze Sokolova museli s rodinou přestěhovat, aby dcera měla lepší ovzduší, a zakotvili jsme na Plzeňsku, nejdřív v Dobřanech a pak v Přešticích. V okrese Plzeň-Jih potřebovali dorostového lékaře a nabízeli k tomu byt, takže jsem si udělala dorostovou atestaci a nastoupila. Po r. 1989 mi OÚNZ nabídlo obvod v Přešticích a od té doby tu působím jako dětský praktik. Vlastní děti mám už ve věku přes 40 let a nejstaršímu vnukovi je 16 let.

Vzhledem k vaší dlouhé praxi můžete hodně srovnávat a také říct, jak se u nás dětem dařilo dříve, jak se jim daří dnes a jaké jsou nejpalčivější problémy současné pediatrie…
Takzvaná sametová revoluce byla přelomová z mnoha hledisek, ale především se všechno zkomercionalizovalo včetně péče o zdraví. Nechci říkat „zlatý starý časy“, protože vše se vyvíjí a člověk musí vždycky naskočit do jedoucího vlaku. Je ale důležité, aby vlak nebyl na slepé koleji, což nastalo, protože najednou nám chybí zdravý selský rozum, kdy nedokážeme posoudit, co je rozumné a co je na druhé straně tendenční. To, co k nám přišlo ze západu, jsme začali přijímat zcela nekriticky, stejně jako jsme předtím byli nekriticky otočení směrem na východ. Opustili jsme úplně všechno, tedy i to, co bylo dobré a co jsme si měli zachovat. a to je škoda. Prostě jsme s vaničkou vylili i dítě.
Pediatři z mojí generace už odcházejí do penze a nových je nedostatek. Mladí, co v oboru začínají, mají také už úplně jiný pohled na život, a hlavně nemají žádné srovnání. Nad tím, co jim teď naservíruje mainstream, se ani nepozastaví. Možná na to nemají čas, protože doba je opravdu hektická a všichni jsme přetíženi informacemi, administrativou i svými vlastními starostmi, čímž vlastně ztrácíme něco lidského. Nemáme čas na druhé ani na sebe a jenom běžíme, aniž víme kam.

Co považujete za 45 let své praxe ve vašem oboru za největší posun?
Jako mladá lékařka jsem věřila všemu, co mi ve škole nalili do hlavy, ale postupně jsem v moderní medicíně viděla i slabá místa. A když moje dcera začala častěji marodit, začala jsem se zajímat o homeopatii a už v 90. letech jsem absolvovala homeopatický kurz. 
Moderní západní medicína pokročila kupředu např. v technice a laboratorní diagnostice. Máme k dispozici řadu moderních vyšetřovacích metod, které dříve nebyly a jsou velkou pomocí. Má to ale i odvrácenou stránku, protože se o techniku opíráme až příliš, zatímco lidský rozměr se vytrácí. O medicíně se říká, že je to umění, a každé umění vyžaduje lidství. Je předpokladem holistického přístupu, kdy léčíte celého člověka, nikoliv jen jeho jednotlivé potíže. Moderní medicína je rozkouskovaná, takže tu jsou odborníci na jednotlivé části těla, ale unikají jim souvislosti.
Ve své praxi se o celkový pohled snažím, takže když nějaké dítě pořád marodí, zamýšlím se nad tím, proč tomu tak je, a vypozorovala jsem, že to velice souvisí s jeho psychikou, a ta zase souvisí s atmosférou v rodině. Leckdy se od rodičů zpětně dozvím, že se třeba zrovna rozváděli, anebo se rozcházeli, pokud nebyli oddáni. Dítě vždycky spolehlivě vycítí, co se děje, i když si dospělí myslí, jak ho oblafnou. Neoblafnou….