Z nového čísla Meduňky: Díky práci s virgulí a napojení na svoji intuici pomohl léčitel Jan Jílek za více než 40 let své praxe tisícům lidí z celého světa…

Z dubnového čísla Meduňky, které právě vyšlo, vybíráme část titulového rozhovoru s léčitelem Janem Jílkem (připravila V. Keilová). Celý rozhovor na vás čeká v dubnové Meduňce. – emedunka.cz

Abych byla upřímná, dobrých „léčitelů“, tedy lidí s darem pomoci druhým, který není možné racionálně vysvětlit, jsem poznala opravdu jen pár. Jedním z nich je Jan Jílek, který lidem pomáhá už více než třicet let. Má svoji vlastní metodu založenou na předávání tzv. tělových programů a v současné době zkoumá také možnosti, jak zpomalit stárnutí organismu, což je hlavní téma tohoto vydání Meduňky.

Z vašeho přízvuku je zřejmé, že pocházíte z Moravy, ale žil jste a pracoval i na mnoha jiných místech. Kde všude?
Do čtyřiceti let jsem žil v Brně a pak jsem byl dvacet pět let v Praze. Mezitím jsem také hodně cestoval. S mojí druhou ženou, Američankou Nonie, jsme žili v Praze a pár měsíců v roce v Bostonu v USA. Potom jsem potkal svoji třetí ženu Barborku, která byla z jižních Čech, takže dnes spolu žijeme právě tady jen kousek od hranic s Rakouskem, kde jsme si postavili dům. Cítím, že v něm jsou velmi dobré energie. Řekl bych, že tam jsou dobří domácí duchové, kteří vytvářejí příjemnou atmosféru a velmi příznivé klima pro práci. Proto se mi doma výborně pracuje. Někdy ale musím pracovat i na zahradě, protože to k životu na vesnici také patří. (směje se – pozn. aut.)

Původním povoláním jste psycholog. Jak se psycholog stane léčitelem?
Jako psycholog jsem kdysi pracoval v transfúzní stanici a také jsem byl psychologem československé reprezentace leteckých akrobatů. Zkušenosti jsem zároveň sbíral i jako poradce pro mezinárodní klientelu podnikatelů, manažerů, právníků, diplomatů a umělců, jednotlivců i celých firem v Praze a jinde v Evropě i v USA. Pomáhal jsem jim zvládnout pracovní problémy i obtíže v osobním životě a využít jejich jedinečné vlohy a schopnosti překonat překážky. Zvítězilo však léčitelství.
Od roku 2003 se čím dál více věnuju práci s bio-energií, čakrami, hara linií, pránou, tan tienem a technikám s tím souvisejícím. Je to práce s energií, mimosmyslovým vnímáním, léčením a využíváním intuice. Zatímco dříve jsem tyto metody kombinoval s psychologií, postupně jsem to ve své práci začal vnímat jako primární. A přitom jsem objevil řadu postupů, které vedou k přirozenému zvyšování hladiny energie v organismu a jsou univerzálním doplňkem k veškeré práci na sobě. A proč by na sobě člověk vlastně měl pracovat? Podle mě proto, aby dosáhl víceméně trvalé „bezdůvodně dobré nálady“.

Při diagnostice vždy používáte virguli, je to tak?
Ano, protože pomocí virgule si vše můžu přeměřit. Od proutkařů jsem se naučil pracovat s virgulí jako s nástrojem kontaktu se svojí intuicí a virgule mi také řekne, když je energetická práce již hotová.
Všiml jsem si však, že když člověku hodně záleží na výsledku, je třeba klást doplňující otázky, aby se dopracoval k co nejobjektivnější odpovědi. Když jde o věci, na kterých mi nezáleží, je to nejlepší, protože pak jsou výsledky nejpřesnější. Virgule je pro mě nejlepší nástroj, jaký znám, ale zároveň platí, že nic není stoprocentní. Často mě ale opravdu překvapí. S jednou ženou z USA jsem například pracoval na hubnutí. Měřil jsem ji na dálku a virgule mi říkala, že je velmi přejedená, tak jsem jí to hned napsal. Moc se podivila, jak jsem to poznal, protože se právě vrátila z nějaké hostiny. Virgule tedy odhalí věci i přes půl planety. Telepatii, telegnozi atd. nedokáže zastavit nic, ani vzdálenost, ani materiály.
Virgule jsou různé a každému vyhovuje něco jiného. Ta moje je vlastně taková smyčka z drátu. Jednou jsem byl na kurzu práce s virgulí v Chomutově, kde doporučovali pracovat se zahnutým, nejtenčím svářecím drátem. Osobně ale potřebuji trochu silnější drát. Je důležité, aby byl pružný, a přitom nekladl moc velký odpor.

Mají všichni lidé schopnost pracovat s virgulí? 
Někdo má tuto schopnost větší, někdo menší a někdo ji nemá vůbec. Je to talent jako každý jiný, třeba zpěv. Někdo zpívá výborně, někdo průměrně a další člověk ze sebe nevyloudí ani tón.
Když ke mně lidé přijdou s nějakým problémem, trvá mi třeba den nebo dva, než ke mně přijde nejvhodnější řešení. Když se ptám dostatečně dlouho, nakonec ale odpověď dostanu a člověk, který mě prosil o pomoc či o radu, mi pak potvrdí, že se to spravilo. Výjimečně se ale stane, že někomu pomoci nedokážu, i když dost věcí se pohne k lepšímu a lidem se uleví.

O léčitelství a léčitelích

Mezi vašimi učiteli byli velmi slavné osobnosti, můžete se o nich aspoň krátce zmínit?
Pro čtenáře Meduňky bude asi zajímavé, že jsem kdysi docházel do Psychoenergetické laboratoře prof. Františka Kahudy v Praze. Nejzajímavější bylo, že jsme tam byli v kontaktu s různými léčiteli a terapeuty, za kterými nás posílal. A také měl zásluhu na tom, že režim tyto lidi přestal pronásledovat. Kromě toho mě ovlivnili Milan Rýzl, Zdeněk Rejdák stejně jako Břetislav Kafka. Nemůžu nevzpomenout na léčitele a jasnovidce Františka Kloudu, který místo virgule používal pružinu a s tou naučil pracovat i mě, protože do té doby jsem používal dřevěnou virguli. Důležité bylo, že mi vysvětlil, jak klást otázky svému podvědomí, abych dostal co nepřesnější odpověď. Mým největším učitelem byl však František Patloka, léčitel a jasnovidec z Brna. Mimo jiné mě také přiměl sbírat léčivé byliny.

Proč si myslíte, že řada léčitelů prodělává těžké choroby a mají složité osudy?
Nerozumím tomu, protože já na sebe dávám pozor a starám se o sebe. A jestli chodím k lékařům? Navštěvuju je pravidelně, protože mě zajímají výsledky nejrůznějších vyšetření.