Vítáme jaro!! Dnes: Jarní rovnodennost

Pro všechny, kteří už nedočkavě vyhlížejí příchod jara, je tu skvělá zpráva: astronomické jaro začíná dnes!

Dnes nastává jarní rovnodennost: co to znamená?
Jarní rovnodennost je okamžik, kdy světlo a tma jsou v rovnováze. Slunce, které se od podzimní rovnodennosti pohybovalo nad jižní polokoulí, se konečně vrací na sever, aby severní polokouli probudilo k životu. Jarní rovnodennost obvykle nastává mezi 20. a 21. březnem, letos nastává 20. března v 15.46 hodin.

Co je jarní rovnodennost?
Z astronomického hlediska je to jeden ze dvou dnů v roce, který má stejnou délku jako noc. Slunce se nachází nad rovníkem a od této chvíle se pohybuje nad severní polokoulí směrem k obratníku Raka. Po tomto okamžiku se dny na severní polokouli začnou prodlužovat, přinášet více slunečního svitu a severní polokoule se připravuje na teplejší období. Tento den symbolizuje znovuzrození, probouzení přírody a postupný přechod ze zimní temnoty ke světlu. Mnoho starých kultur považovalo právě rovnodennost za začátek nového cyklu života.

Keltské oslavy jara – probuzení života
Zatímco my dnes jarní rovnodennost většinou vnímáme jako běžný den roku, naši předkové v ní viděli kouzelný moment. Pro Kelty a Germány měla hluboký duchovní význam. Tento okamžik nebyl jen oslavou znovuzrození přírody, ale také symbolem naděje, že světlo zvítězí nad temnotou.
Keltové slavili jarní rovnodennost jako svátek zvaný Ostara. Oslavy byly plné barev, květin, zpěvu a tanců. Oltáře ozdobené čerstvými květy a zelenými větvemi symbolizovaly obnovu přírody a příchod plodnosti. Nezbytnou součástí oslav byl oheň, symbolizující energii nového života a naději na nadcházející úrodu.
Název Ostara pochází patrně od bohyně jara a úrody Eostre. Její přítomnost byla cítit všude,  kde slunce začalo znovu zahřívat zemi. Lidé ji uctívali tím, že se shromažďovali kolem ohňů a připravovali se na práci na polích, která měla zajistit bohatou úrodu.

Germánská tradice – poselství znovuzrození
Pro Germány jarní rovnodennost znamenala naději a příslib bohatství. V duchu svých předků věřili, že symbolizuje boj světla proti temnotě a slavili ji podobně jako Keltové – ohněm, zpěvy a tanci, které měly zajistit ochranu a plodnost pro celý rok. V ohni a kouři se hledaly také odpovědi na otázky týkající se budoucí úrody a osudu komunity.
Keltové a Germáni věřili, že při jarní rovnodennosti jsou hranice mezi světem živých a světem duchů tenčí, a je to proto doba vhodná pro magické rituály i pro uctívání přírodních bytostí. Malé oběti v podobě pečiva nebo květin byly pokládány na oltáře nebo do polí, aby v následujícím roce zajistily hojnost a ochranu.
V čase kolem jarní rovnodennosti se příroda připravuje na velkolepé představení v podobě intenzivního růstu rostlin, rašení a pučení stromů a rození mláďat. Mnohé z tohoto sice ještě není na povrchu vidět, ale uvnitř se už odehrávají nezastavitelné změny.

Křesťanská a lidová tradice
Velikonoce patří mezi nejvýznamnější křesťanské svátky. Připomínají vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, k němuž podle Bible došlo třetího dne po jeho ukřižování. Tento svátek nemá pevné datum, ale řídí se lunárním kalendářem, Velikonoční neděle se slaví první neděli po prvním jarním úplňku. Křesťanské Velikonoce liturgicky začínají Svatým týdnem, který zahrnuje Zelený čtvrtek připomínající poslední večeři Krista a apoštolů, Velký pátek – den ukřižování, Bílou sobotu považovanou za den ticha a Velikonoční neděli oslavující Kristovo vzkříšení. Symbolika svátku je úzce spjata s novým životem – odtud pochází i používání vajec jako symbolu plodnosti a znovuzrození.
Zajíček, který nosí vejce, je převzat z pohanských tradic. Každý národ má své lidové zvyky spojené s oslavami Velikonoc. V České republice jsou typickými zvyky pomlázka, barvení vajíček a pečení tradičních pokrmů – beránka nebo mazanců. Pomlázka je starobylý zvyk, chlapci při něm šlehají dívky proutky, aby jim zajistili zdraví a krásu. Velikonoce tak spojují křesťanskou víru s dávnými pohanskými tradicemi a přírodním cyklem, oslavujícím návrat světla, tepla a života.

Jarovizace – klíč k probuzení rostlin
Jedním z fascinujících přírodních procesů odehrávajících se během předjaří a časného jara, je jarovizace. Jedná se o dlouhodobé kumulativní vystavení semen rostlin nízkým teplotám, které rostlinám v budoucnu umožní vykvést. Přírodní hodiny říkají rostlině: „Je čas se probudit a růst.“ Tímto procesem, klíčovým pro jejich další vývoj, procházejí rostliny jako např. obilí, mrkev nebo řepka, po zimním období chladu jsou schopné vykvést a vytvořit semena. Klíčit a růst začínají právě kolem jarní rovnodennosti, jako by příroda stiskla tlačítko „start“ a mladé výhonky se začaly drát na světlo.

Probuzení přírody – první známky jara
V této době se příroda doslova mění před očima. Stromy, během zimy zdánlivě mrtvé, se začínají probouzet, pupeny se nalévají, otevírají a objevují se první lístečky.
Ruch nastává i v půdě pod našima nohama – první jarní květiny, jako jsou sněženky, talovíny a krokusy, prorážejí chladnou zem, aby ukázaly, že zima je definitivně pryč. Tato odolná a krásná květena je často prvním vizuálním signálem, že jaro je tady.
A zvířata? Zimní spánek je u konce, lesy, louky i pole se plní pohybem. Ptáci, kteří migrovali na zimu do teplých krajin, se postupně vracejí a jejich zpěv naplňuje vzduch. V únoru přilétají skřivani, špačci a čejky, v březnu čápi, konipasi, drozdi, holubi hřivnáči, strnadi či červenky, v dubnu vlaštovky a jiřičky a na konec se vracejí rorýsi. Na loukách i v chlévech se rodí první mláďata – srny, jelínci, koně, jehňata a kůzlata přicházejí na svět právě v této době. Mláďata velkých savců se rodí ve chvíli, kdy jsou dostupné první zdroje potravy a kdy teploty začínají být příznivé. Obecně hraje světlo v rozmnožování klíčovou roli – prodlužující se dny signalizují zvířatům, že nastává čas rozmnožování. Větší množství světla stimuluje produkci hormonů, které řídí období páření a následný porod mláďat.

                                                              Ing. Markéta Růženka Vopičková, Ph.D.