Z červnové Meduňky: „Podstatné je žít naplno každou vteřinu,“ říká v rozhovoru Monika Kunovská…

Z nové Meduňky vybíráme část titulového rozhovoru s terapetkou Image Mediciny, cvičitelkou Qigong a práničkou Monikou Kunovskou…Hovořily jsme nejen o pránické výživě, která není pro každého, ale třeba také o vztahu k jídlu obecně – a to se týká každého. Monika totiž vede i kurzy zaměřené na změnu vztahu k jídlu a říká, že mnohdy jíme nikoli z hladu, ale z nudy, prázdnoty nebo zajídáme různé emoce atd. A práěv s tím také Monika na svých kurzech pracuje – jak se dozvíte v rozhovoru, z něhož nabízíme úvodní ukázku…

S Monikou Kunovskou jsem se během přípravy tohoto rozhovoru sešla třikrát – a všechna tato setkání považuji za zajímavá a velmi inspirativní. Monika řadu let cvičí Qigong, je zkušenou terapeutkou Image Mediciny, vede semináře pránického ladění a také kurzy pro lidi, kteří chtějí změnit svůj vztah k jídlu. Sama je totiž práničkou – už více než deset let místo běžné stravy přijímá jako zdroj energie pránu, životní energii, existující všude kolem nás. Mnoho znalostí a zkušeností získala během svých čtyř studijních pobytů v Číně. Věnuje se i dalším aktivitám, ale všechny její činnosti mají společné téma: pomáhá lidem, aby si uvědomili svou vlastní energii, učili se s ní pracovat, a dostali se tak do harmonie, která jim umožní žít spokojený život.          

Moniko, jak vznikl váš zájem o práci s energiemi a vůbec o svět energií?
Už jako malé dítě jsem vnímala jemnější úrovně – vídala jsem bytosti, které nikdo jiný neviděl, ale bála jsem se jich, a tak jsem toto vnímání sama v sobě uzavřela. V dospívání jsem občas měla pocit, že vlastně nevím, co tady na světě dělám… Jako dospělá jsem se o energie a jejich působení začala zajímat vědomě – hodně jsem četla, od roku 2007 jsem každý den od 4 hodin ráno hodinu meditovala. Zabývala jsem se také energetickým léčením a tantrou, která mi pomohla vnímat energetické toky ve fyzickém těle, a to všechno mě vedlo k vědomé práci s energií. Získávala jsem vlastní zkušenosti, věnovala se seminářům, intenzivně cvičila Qigong.
Práce s energiemi vyvažovala práci s hmotou, kterou s sebou přinášela moje profese. Jsem stavební inženýrka, začínala jsem na magistrátu města Jihlavy, odkud pocházím, v Praze jsem pak pracovala v developerské společnosti. Stavěli jsme velké projekty a já jsem z titulu své funkce procházela procesem stavby od začátku až do konce. Nejraději jsem měla chvíle, kdy jsem mladým rodinám předávala klíče od jejich nových domovů… Ta profese mě moc bavila, ale pořád to byla práce s hrubou hmotou a bylo třeba ji doplnit druhou úrovní – prací s jemnohmotnými energiemi. V životě potřebujeme obě úrovně, protože člověk je vědomí oblečené do fyzického těla.
Často se setkávám s jemnějšími lidmi, kterým chybí uzemnění, a naopak, a vedu je k tomu, že je třeba si umět prožít i užít obě úrovně. V několika svých předchozích životech v Číně jsem jenom meditovala, teď je mým úkolem vědomí a hmotu propojit. Obecně teď nastává doba, kdy je třeba naše duchovní schopnosti propojit s fyzickým světem, máme se naučit žít tady a teď. Moje nejdůležitější zkušenost je, že ani tak nejde o to, co děláme, ale v jakém stavu mysli to děláme a jakou pozornost tomu věnujeme. Často jsem jakožto ředitelka developerské společnosti, rozhodující o stomilionových zakázkách, pomáhala svým rodičům – tatínek pracoval jako správce na sjezdovce, myla jsem nádobí i sociální zařízení. A při tom jsem si uvědomila, že jsou to jenom role a že se nemáme vyhýbat ničemu. I v současné době hraju různé role – stavíme nové centrum na Vysočině, a přitom pracuji fyzicky, uklízím v našem pražském Centru Světla, a zároveň mě Mistr Xu Mintang pověřil zorganizováním a přípravou velké mezinárodní akce – podzimní pražské konference Image Mediciny. Člověk dělá velké i malé věci a nic není lepší, horší nebo méně významné. Podstatné je, abychom každou vteřinu svého života žili naplno.  

O pránické výživě

Před více než třinácti lety jste se rozhodla přejít na pránickou výživu. Co tomuto rozhodnutí předcházelo a jak tento přechod probíhal?     
Vzpomínám si, že jsem v dětství vůbec nechtěla jíst, jako patnáctiletá jsem oznámila mamince, že jídlo považuji za ztrátu času a stačilo by vzít si pilulku. Ona se tomu smála, ale u mě to byly první projevy vědomí. V dospělosti jsem jedla normálně, a to i maso, pak jsem maso začala omezovat, asi půl roku jsem se stravovala jako vitariánka. V té době jsem už při meditacích cítila, jak mi tělem protéká energie, jako bych byla pod proudem. Našla jsem si první informace o lidech, kteří nepotřebují fyzickou stravu, a velmi mě to oslovilo. V roce 2011 jsem na dvoutýdenním lyžařském pobytu v Itálii vůbec nejedla, a cítila se skvěle. Po této zkušenosti jsem se rozhodla, že ke dni 1. 7. 2012 přestanu jíst, inspirací k tomu pro mne byla Jasmuheen, jedna z nejznámějších breathariánek, která v roce 2012 navštívila Prahu. Silně mě tehdy zaujalo její vyzařování a její čisté oči.
Dva a půl roku jsem se zbavovala závislosti na jídle, učila se ovládnout své chutě a jídlo si nevzít, i když mi ho manžel nosil, protože rád vařil. Omezovala jsem množství – a postupně jsem zjišťovala, že jíst nepotřebuju. Cítila jsem se připravená a při týdenním pobytu ve tmě došlo k přechodu na pránickou výživu přirozeně…

Celý rozhovor je na str. 6 – 9 v červnové Meduňce…