„Ještě bych chtěla lidem pomáhat,“ řekla v rozhovoru pro časopis Meduňka v roce 2018 tehdy devadesátiletá Ing. Jarmila Průchová…

V rozhovoru jsem si tehdy povídaly o jejím bohatém životě, o péči o zdraví, energiích, které ovlivňují náš život i celý okolní svět i o principech makrobiotiky, které věnovala velkou část svého života. Paní Jarmila už nějakou dobu není mezi námi, ale rozhovor s ní může být v lecčems inspirativní i v současnosti… Knihu Vesmírné energie, dokonalost v jednoduchosti si můžete objednat na našem e-shopu www.obchodmedunka.cz

Rozhovor s Ing. Jarmilou Průchovou připravila Zuzana Paulusová

Devadesátiletá Ing. Jarmila Průchová je legendou české makrobiotiky, věnuje se jí více než 50 let a své znalosti a zkušenosti předává už několika generacím zájemců o tento způsob stravování. Píše knihy (v edici Knihovnička Meduňky vyšla nedávno její kniha Vesmírné energie, dokonalost v jednoduchosti, další knihu o diagnostice z hlediska vesmírných energií v době tohoto rozhovoru právě dokončovala),spolu se svým synem občas pořádá kurzy makrobiotiky a stále také fyzicky pracuje – na několika zahrádkách pěstuje zeleninu. Sama je důkazem toho, že makrobiotika stojí za pozornost – ve svém věku je v obdivuhodné kondici.
O bohatých peripetiích jejího dosavadního života jsme si povídaly v jejím příjemném pražském bytě, kde chybí televize, zato i v pokoji na skříňkách ležely krásné oranžové dýně, čekající na zpracování… 

Dětství a mládí

Paní Jarmilo, odkud pocházíte a jak vzpomínáte na své dětství?
Pocházím z Podkrkonoší, tento kraj mám ráda, strávila jsem v něm mnoho času, udělala mnoho práce. S těmito místy mám však spojeny i vzpomínky na tragické události, je to totiž takzvané pohraničí. V roce 1938 nám tam příslušníci jednotek SS všechno zabavili, vyhnali nás z bytu, jejich děti na nás přitom házely kamení. Bylo mi deset let a – se stejným vybavením jako babička, maminka a šestiletá sestra – jsme společně s pláčem hledaly, co dál. Na zádech ranečky s teplým oblečením, přes rameno plynová maska, v ruce džbáneček s medem, abychom nezemřely hladem. Po čtyřech dnech bloudění se odněkud snesl dárek hodných Čechů: malý volný byteček v Hradci Králové. Byl sice primitivní, ale znamenal střechu nad hlavou a byla v něm kamna…
Naše rodina byla velmi soudržná, jeden strýček mne učil lyžovat, s druhým jsme chodili sáňkovat, tetička pracovala ve školce a nosila mi ze školní kuchyně dobrůtky – tehdy jsem ještě nevěděla, že mi neprospívají. Členové mojí rodiny se vzájemně podporovali, což bylo na mém životě a poté i na životě mého syna pěkné.

Zajímala se vaše rodina o zdravou stravu?
Vůbec ne, někteří členové rodiny zemřeli na následky nezdravého stravování, jedli maso, vajíčka, mléko… Všem jsem postupně nabízela jiný, zdravější způsob stravování, ale všichni to odmítli. A vidíte – už jsou dávno mrtví a já jsem stále tady, a díky bohu můžu ještě dělat něco pro lidi.  

V mládí jste se hodně věnovala sportu – které discipliny vás bavily?
Vystřídala jsem řadu sportovních odvětví, hrála jsem házenou, věnovala se gymnastice,  badmintonu, sportovnímu potápění a vysokohorské turistice. Nejvyšší úrovně – reprezentační – jsem dosáhla v lyžování, začínala jsem během, pak jsem přešla na sjezd a získala nejvyšší výkonnostní třídu ve sjezdových disciplinách. Působila jsem také jako instruktorka lyžování. Už tehdy jsem jako aktivní sportovkyně začala uvažovat o tom, jak pomocí stravy podpořit sportovní výkony. Odvrácenou stranou sportu jsou úrazy, na lyžích jsem si jich udělala několik, poprvé už v mládí, někdy na konci 40. let, poslední zlomeninu jsem si způsobila na sjezdovce ve Francii, to už mi bylo asi 70 let. 

Jak jste se z Podkrkonoší dostala do Prahy?
Šla jsem studovat vysokou školu. Vybrala a jsem si tehdejší Vysokou školu hospodářských věd, zakončenou titulem inženýr, zároveň jsem jako mimořádný student navštěvovala přednášky a semináře z chemie na Přírodovědecké fakultě. Nějaký čas jsem přitom pracovala jako odborná asistentka a k tomu si na několik semestrů přibrala jako zajímavost studium pražské Filmové fakulty. Po skončení vysokoškolských studií jsem se živila „na volné noze“ překládáním ze čtyř jazyků. Toho si všiml můj bývalý spolužák, tajemník ministra kultury, a během dvou dnů jsem patřila mezi prvních pět zaměstnanců právě vznikající Československé televize. Mojí pracovní náplní zpočátku bylo dělat vše, co bylo právě třeba. Když se mi narodil syn, šla jsem na prodlouženou mateřskou dovolenou a spolupracovala s televizí externě. V letech 1952 –1980 jako autorka i režisérka vytvořila 1520 vědecko-populárních a naučných pořadů, mezi nimi například desetidílný cyklus hodinových pořadů Televizní univerzita o výživěs našimi předními akademiky, dále 160 krátkých pořadů na téma Jak se živit. Externě jsem spolupracovala s Krátkým filmem, nejvýznamnější dokumenty vznikaly ve spolupráci s kameramanem Janem Špátou.

To je dost úctyhodný výčet…
To možná ano, ale také se dostavily následky: totální vyčerpání, kompenzované prášky na spaní, dostávala jsem autovakcíny na ekzémy, každý rok jsem musela jet do lázní. Půl roku jsem byla v pracovní neschopnosti kvůli kruté senné rýmě a můj zdravotní stav byl takový, že jsem ve 40 letech byla navržena na invalidní důchod, což jsem odmítla a začala hledat a zkoušet všechno možné, co by mi mohlo pomoci. Marně. V 50 letech jsem měla úplně zničené zdraví a ztrácela chuť k životu. A pak jednoho dne přišel dar shora: Akademik Dostálek, člověk, který tajně dělal jógu a se kterým jsme občas o těchto tématech hovořili, mi řekl: „Má se jíst jinak.“ Od něj jsem také poprvé slyšela o japonském lektorovi, který učí, jak se má člověk správně stravovat a který přijede do Evropy – do Švýcarska. Tím lektorem byl Michio Kuschi. Do Švýcarska jsem se za ním vydala a bylo to osudové setkání, které mi změnilo život.
Začala jsem si vařit nejjednodušší makrobiotickou stravu a už po třech týdnech na sobě cítila zlepšení – zmizela dlouhodobá úporná zácpa. Půl roku jsem jedla jenom pšenici a kyselé zelí a každý den mi bylo lépe. Ten půlrok mi nikdy nevymizí z paměti. Za svůj život jsem na sobě prakticky vyzkoušela asi dvacet různých výživových systémů, ale moje zdravotní problémy vyřešila až makrobiotika. Sama na sobě jsem se přesvědčila, že makrobiotikou je možné zlepšit zdraví a vyléčit dlouholeté potíže.

Cesta makrobiotiky

Postupně jste se v makrobiotice vzdělávala, získávala jste zkušenosti i v zahraničí. Co všechno jste absolvovala?
Byla jsem na studijních pobytech v mnoha zemích, např. v Německu, Francii, Španělsku, Finsku, Rakousku, Holandsku, v Africe a USA, získala jsem 17 zahraničních diplomů a řadu potvrzení o absolvování kurzů energetické medicíny. Vzdělávala jsem se v různých oborech – např. orientální filozofie a diagnostika, dietetika, klasická čínská akupunktura, masáže Shiatsu, klasická čínská medicína ve zkratce, energie potravin, holistická ekologie, speciální dýchací techniky, reflexologie i v některých dalších. Mám také diplom z akupuntury z Čech a vysvědčení z dálkového studia Střední zdravotní školy v oboru dietní sestra…
Úžasnou možností byl pobyt v Americe, kde jsem mohla půl roku být v blízkosti M. Kushiho, mohla jsem ho každý dosledovat při snídani, i to bylo poučné. Pobyt v tomto zařízení – šlo o jakési vzdělávací centrum, kde probíhaly přednášky, modlitby a meditace  pro účastníky – jsem si musela odpracovat. Kushi mi jednou řekl, že jsem jediná z tamějšího osazenstva, kdo je schopen tvrdě fyzicky pracovat, třeba na zahradě  – a to už mi bylo 70 let a ostatní byli věkově mezi 20 a 30 lety. Podobně jsem si odpracovala i některé další zahraniční studijní pobyty.

V USA jste dokonce dostala nabídku vést makrobiotickou restauraci, zvažovala jste ji?
Ano, ale nakonec jsem se rozhodla se vrátit, byť do socialistického státu. Dnes jsem ráda, že jsem v USA nezůstala. Je to země příliš zaměřená na hmotu, všude jen samý byznys…

Jak jste své zkušenosti a informace získané v zahraničí zájemcům o makrobiotiku předávala?Začala jsem psát knihy, zatím jsem jich napsala 26 do dalších 9 jsem přeložila do češtiny. Bez obětavé a profesně perfektní spolupráce syna Jaroslava bych to ovšem nikdy nedokázala.

Které ze svých knih si ceníte nejvíce?
Jednak dvanáctého dílu ze série Svět energií. Pod názvem Omyly, na které se doplácí i umírá, ji vydalo nakladatelství Svítání. A také obou knížek, které jsem napsala pro edici Knihovnička Meduňky. Snažili jsme se je vytvořit tak, aby dokázaly zaujmout všechny typy čtenářů. První z nich má název Vesmírné energie, dokonalost v jednoduchosti. Vysvětluje podstatu makrobiotiky tak, aby jejím zákonitostem mohl porozumět každý. Druhou knihu jsem nazvala Poznej sám sebe a poznáš vše, Základy diagnostiky z hlediska vesmírných energií.  

Řadu let jste s vaším synem pořádali také kurzy makrobiotiky, hojně navštěvované zájemci o tento způsob stravování. Jak tyto kurzy probíhaly?
Kurzy jsme začali pořádat v Podkrkonoší, v Horní Branné, vždy v létě, trvaly 4-5 dnů, účastníci získávali teoretické informace a také se učili vařit.
V současné době děláme už jen velmi výběrové kurzy, buď pro instruktory nebo pro pokročilé makrobiotiky nebo kurzy tematicky zaměřené – například když je třeba probrat nejdůležitější změny za několik let, protože i makrobiotika a makrobiotická strava se vyvíjejí. Účastní se jich lidé, kteří se makrobiotice věnují dlouhodobě.
Kurzy jsme omezili proto, že pro mne to bylo velmi náročné, neustále se na mne někdo „vrhal“, na něco se ptal atd. Zájem lidí mne samozřejmě těší, ráda poradím, ale v mém věku je to už pro mne namáhavé.

O makrobiotice

Makrobiotice se věnujete více než 50 let. Můžete prosím stručně vysvětlit podstatu tohoto stravovacího systému čtenářům, kteří se s ní zatím nesetkali?
Makrobiotika se na rozdíl od jiných výživových systémů nezajímá o stravu jen jako o hmotu, nezkoumá jen přítomnost vitaminů, minerálů či naopak škodlivin v potravě, ale zajímá se hlavně o to, jak strava působí na člověka z energetického hlediska – zajímá se tedy vlastně o energetickou nadstavbu hmoty. Každé sousto, které sníme, s námi totiž něco udělá, zapůsobí na tělo i mysl člověka určitou energií. Buď nás stáhne a my jsme vzteklí nebo nás uvolní a my jsme povolení, rozvláční. Energie některých potravin je dostředivá – stahující, naopak energie odstředivá nás roztahuje. Když například dítě odmalička už v mateřském mléce a pak díky matčině stravě konzumuje hodně potravin s odstředivou energií, brzy mu padají zuby, protože vše v jeho těle je roztažené, volné, nepevné. Naopak člověk, který byl jako dítě krmen převážně stahujícími potravinami, je stažený často až do agresivity. Té stahující energie se potřebuje zbavit, dostat ji „ven“, někdo se jí zbaví tím, že bouchá do stolu, jiný „bouchá do druhých“, další se stane vojákem a chce válčit.
Dostředivá je sůl a odstředivý je cukr. Vše solené, přesolené a živočišné je dostředivé, stahující. Naopak dostředivé je vše, co roste nahoru a co je sladké. Hodně prozradí vzhled člověka. Známkou stahující energie u mužů bývá například řídnutí vlasů na temeni hlavy, energie stáhne přísun potravy pro vlas a ten vypadne.

Dokážete podle vzhledu člověka určit jeho způsob stravování včetně stravovacích chyb?
Ano, postupně jsem se naučila rozeznávat asi 40 000 diagnostických rysů, 15-20 let svého života jsem trávila tím, že jsem si těchto rysů všímala a denně si je ověřovala při rozhovorech, často i s neznámými lidmi v tramvaji, při čekání na vlak, kdekoli to šlo…Třeba jsem se zeptala pána, jestli měl dnes víc než jedno pivo, on se podivil, jak to poznám, tak jsem mu to vysvětlila, tím jsem se učila diagnostikovat a získávala zkušenosti.
Všechny tyto zkušenosti, nashromážděné za desítky let, jsem shrnula ve své nejnovější, výše zmíněné knize s názvem Poznej sám sebe a poznáš vše, Základy diagnostiky z hlediska vesmírných energií. Na základě těchto informací může každý diagnostikovat sám sebe i lidi ze svého okolí.    

DOKONČENÍ – příští týden

Makrobiotika je systém starý několik tisíciletí, ale vy jste zmínila posun a vývoj. V čem tento posun tkví?        

Rozšiřuje se sortiment zeleniny a vůbec sortiment potravin. Zpočátku jsme nekonzumovali houby, ale po určité době praktikování makrobiotické stravy je organismus už tak pevný, že si člověk může dovolit je jíst jakožto roztahovací potravinu. Podotýkám, že my do hub nedáváme vajíčka, která stahují. Jíme naše tuzemské houby, které najdeme v lese v Krkonoších, můj syn je rád sbírá. On je jangově narozený a něco sbírat nebo shromažďovat je mimochodem typická vlastnost „jangových“ lidí.

Rozlišujete lidi na jinové a jangové?

Je třeba počítat s tím, že žena v těhotenství většinou jí jinovou i jangovou stravu, jen málokdy  někdo konzumuje výhradně stravu jednoho typu. Můžu to dokumentovat na sobě – moje maminka v tomto smyslu “lítala“ sem a tam a já mám od dětství stažené tlusté střevo a plíce. To je dvojice orgánů, které k sobě patří, pokud si nedám pozor, plíce mám tak stažené, že sedím schoulená, tlusté střevo mi dlouhá léta způsobovalo nepříjemné potíže se zácpou, což se podílí na vzniku mnoha zdravotních problémů. Mám jinovou slinivku, slezinu a k nim patřící žaludek, protože maminka vařila pro tatínka domácí pivo, sladké a bez alkoholu, a tak jsem často dostávala napít i já, kromě toho jsem jedla hodně ovoce z naší zahrady, ovoce má velmi jinovou energii.

Znamená to, že různé orgány v těle mohou mít různou polaritu?             

Ano, není to tak, že by člověk byl celý jin nebo celý jang, je to mnohem složitější. Existují některé výjimky, třeba na některých místech v Číně rodiny po několik generací vůbec nezměnily stravu, protože široko daleko není žádná jiná strava dostupná. V takovém případě může být člověk převážně jinový nebo jangový. U nás je ze stravy dostupné vše, lidé jsou proto jinoví i jangoví.    

Podle makrobiotiky by se měl člověk stravovat asi z 50 % celozrnných obilnin, dále ze zeleniny a z luštěnin… 

Zeleniny by mělo být asi 20-40 %, podle toho, zda člověk potřebuje orgány spíš uvolňovat nebo stahovat. Množství zeleniny se může měnit také podle ročního období, v létě se jí zeleniny více, člověk se potřebuje uvolnit. Luštěnin stačí asi 5-10 %.

Má člověk nepoučený o makrobiotice a o působení energií šanci si sám na sobě něco takového uvědomit nebo pocítit, že je příliš uvolněný nebo naopak stažený a že je třeba tyto energie vyrovnat?

Určitě ano, určité signály našeho těla poukazují na stažení nebo naopak přílišné uvolnění. Jedním ze signálů je hlas. Když někdo mluví spíš potichu a příjemně, je z hlediska energií vyrovnaný. Rozvláčná mluva a vysoký hlas poukazují na převahu jinu. Lidé příliš stažení komunikují stručně, stroze, úsečně. „Nech mě být!“ „Buď zticha!“ atd.       

Pomůže člověku s převahou jinové energie, když začne jíst jangové potraviny?

Záleží na tom, v jaké krizi se člověk ocitl. Neznám člověka, který se dal na makrobiotiku, když byl zdravý. Lidé, kteří prodělali kruté zdravotní problémy, ani nepotřebují moc učit, sami cítí, že je jim lépe, když jedí některou potravinu, nebo když naopak některou vynechají.

Naše žákyně Anička strávila půl roku v nemocnici na JIP s komplikovanou diagnózou, neměla v pořádku srdce, ledviny přestávaly fungovat, nezlepšovala se, a tak byla propuštěna domů, v podstatě zemřít. Její sousedka Helenka, která se pomocí makrobiotiky vyléčila z rakoviny tlustého střeva, se rozhodla Aničce jakožto matce tří nedospělých dětí pomoci. Přinesla jí jáhly a další potraviny a vlastně převedla Aničku na makrobiotiku, její manžel se rychle naučil vařit podle zásad makrobiotiky a Anička se postupně vzpamatovala. Za rok si už nasadila na zahrádce svoje vlastní dýně. Ortelu smrti unikl i právník z Jihlavy, který onemocněl rakovinou ledvin s velmi špatnou prognózou, o makrobiotice se dozvěděl od své sekretářky, začali ji praktikovat a už dvacet let od nich každý rok dostáváme lístky s pozdravy.  

Jak je možné, že makrobiotická strava zastavila nebo zvrátila proces, který by jinak  vedl  ke smrti?

Makrobiotická strava nedodává buňkám potraviny, které podporují jejich množení, a to je hlavně cukr.  

Životní styl

Jste ve velmi dobré kondici, jak vypadá váš denní režim?

Každé ráno minimálně hodinu cvičím protahovací cviky, abych procvičila každou část těla, začínám u prstů na nohou a rukou, proberu postupně celé tělo, a dělám sama sobě jakousi masáž na těch částech těla, kam dosáhnu, abych podpořila lymfatické cesty – třeba pod paží atd. Pak pracuji a také chodím každý den na procházky.

A jaký je váš rytmus roku?

Od jara do podzimu pobýváme se synem na chalupě v Podkrkonoší, někdy se musíme přizpůsobit okolnostem, třeba loňské velmi horké léto jsem snášela špatně, vyschla nám studna, byl horký vítr, takže jsem se vrátila do Prahy. Na chalupě zůstal syn, který musel hodně pracovat, aby zachránil všechnu zeleninu, zasazenou na třech našich zahrádkách. Pěstujeme dýně, mrkev, tuřín, pórek, zelí, cibuli, česnek, zeleninu si zavařujeme, nebo sušíme. Když nemrzne, máme zeleninu na balkoně, když začne mrznout, přesuneme ji dovnitř. Na chalupě sušíme zeleninu nakrájenou na kostičky na sítech, v Praze na roštech na radiátorech.                

Zmínila jste, že na každou z vašich tří zahrádek dopadá z kosmu jiná energie. Jak je to možné?

Jedna zahrádka je za chalupou, jedna před ní a jedna nad ní. Na každém místě je svah jinak příkrý, zemská energie má jiné vyzařování, vane odlišný vítr, část větru pohltí keře, je tam jiná energie, protože slunce tím pádem víc zahřívá zeminu, a mění tak její kvalitu. Na další zahrádce je vítr pořád, takže tam nepěstujeme mrkev, ale česnek, který hodně vydrží (a když ho jíme, tak také hodně vydržíme).

Záleží také na tom, pod jakým úhlem dopadá slunce na zem, my nemáme východní slunce, které dodává jinou kvalitu vzduchu. Východ je otevřenější, má víc této energie, západ je uzavřenější, slunce zapadá, je slabší, zelenina zasazená na východní straně vyroste jinak než zelenina pěstovaná na západní straně.

Co bychom poradili těm, kdo chtějí udělat aspoň první krok ke zdraví. Čím začít?

Omezit sůl, protože ta přitahuje k cukru. Jsou to dva bílé jedy. Přitažlivost mezi jejich rozdílnými energiemi je tak silná, že kdo si ji neuvědomí, nezvládne ji a bude mít pocit, že jeho tělo to vyžaduje – když má kuchař v hospodě přesolený guláš, je jasné, že to chlapy přitáhne k pivu a ženy k dortu.
Dalším krokem ke zdraví je omezovat živočišné potraviny a postupně přidávat zeleninu.

Jak se dívá makrobiotika na pitný režim?

Doporučuje pít, když má člověk žízeň. Optimální je proplachovat tělo tak, abychom močili
3-4x denně. Moč by měla mít barvu jako světlé pivo, když je tmavší, je tekutin málo, když je světlejší, pijeme moc.

Na zdi v pokoji máte pověšený křížek – považujete se za věřícího člověka?

Podle toho, co přesně rozumíte výrazem věřící. Prošla jsem makrobiotickou cestou od absolutního bezvěrectví až k uctívání celé křesťanské filozofie. Jsem přesvědčená, že křesťanství je to nejlepší, co tady můžeme mít, zatím jsem nenašla v dějinách nic lepšího a zároveň praktičtějšího. A to jsem v životě přečetla opravdu stohy knih s duchovní tematikou.     

Jste zkušená žena, která v životě už mnohé zažila, co je pro vás teď v životě důležité?

Abych mohla žít ještě aspoň dva roky, potřebuji pomáhat synovi a až dokončím knihu pro edici Knihovnička Meduňky, chtěla bych ještě napsat jednu další knížku, už mám na ni připraveno mnoho materiálu, poznámek atd. A chtěla bych ještě pomáhat lidem, protože vím, že stále více lidí pomoc potřebuje.