Z meduňkové edice: O věcech neobyčejných…

Co si představit pod pojmem „neobyčejné věci“? Jsou to situace, které nějak změnily náš život? Příhody a jevy, které si neumíme vysvětlit? Důležitá setkání s někým, kdo nás ovlivnil? Nebo něco úplně jiného?
O různých „věcech neobyčejných“ píše Milena Králová ve svém zatím posledním titulu, který má pěkný název Obyčejná kniha o věcech neobyčejných. Najdete v ní spoustu inspirativních pohledů na věci patřící do našeho běžného života i na ty, které tak běžné nejsou, Milena píše svěže a čtivě a knihu doporučujeme všem, koho právě „věci neobyčejné“ zajímají a chtějí se o nich dozvědět víc… Knížku získáte na našem e-shopu, kde jsou k dostání i mnohé další tituly meduňkové edice. Podívejte se na www.obchodmedunka.cz
Jako ukázku jsme tentokrát vybrali jsme část kapitoly, zabývající se naší duší, která – jak víme – je jedinečná. Svět kolem nás nám předkládá různé problémy a naše duše potřebují povzbuzení, které možná přinese právě četba této knihy…

O lidské duši
Není pochyb o tom, že pojem duše existuje od počátku lidstva, že existuje ve všech kulturách, ve všech náboženstvích, ve všech dobách. Že se vždy věřilo, že duše přesahuje člověka, že je nesmrtelná. Že lidský život prožitý v přesvědčení, že duše neexistuje, nemůže být prožit plnohodnotně, protože se nedotkne spousty životních témat, mine se s těmi nejdůležitějšími. Je prostě prožitý jen na povrchu života a je tedy povrchní. Poprvé v historii lidstva přinesly mnohé vědecké výzkumy a studie spoustu důkazů pro to, co dříve nebylo možné dokázat – a to je skutečnost, že každý člověk má duši. To je dobrá zpráva pro ty, kteří potřebují důkazy i pro to vlastně nedokazatelné, nepřenosné, co si vyžaduje víru.

Dr. Wayne Dyer:
„Vesmír nefunguje na principu Ukaž a já uvěřím, ale na principu Uvěř a já ti ukážu všechny ty zázraky.“
Už starověký filozof Platón vysvětloval, že základní energií člověka je právě duše. Že duše je základní a nejvyšší lidskou podstatou, která smrtí nezaniká, protože je to forma energie.  A lidské tělo že je fyzická forma, sídlo duše. Že tělo je tvar, kterým se duše může projevovat.

„Duše je prostředníkem, spojovatelem dvou světů – hmotného a duchovního.“
Ti, kteří umějí naslouchat vedení své duše a pracují ve svém životě také na duchovní úrovni, jdou zkrátka jinou cestou a dojdou k jinému cíli než jen materialisticky zaměření lidé. Ti pětismysloví, kteří nevěří ničemu, co nelze uchopit a pochopit základními pěti smysly. Když v našich životech postrádáme duchovnost, pak převládá materiální oblast a kvantita nahrazuje kvalitu života. Přestože všichni víme, že žádné materiální bohatství si po skončení života s sebou vzít nemůžeme. Ale bohatství duše ano.

Tomáš Halík:
„Duše … je hlubinné centrum života, v němž se odehrávají naše nejzávažnější zkušenosti. Musíme jí věnovat pozornost a možnost vyjádřit se.“
Když nás něco zasáhne hloubkou prožitku, ať už je to třeba místo, příroda, hudba, kniha, tanec nebo druhý člověk, řekneme o tom, že to mělo duši. A naopak, neuspokojí nás bezduché tlachání, bezduchý výtvor ani bezduchý člověk. V hloubi duše – ano, přesně tak to nazýváme, když jsme přesvědčení, že je to skutečné – v hloubi duše víme, že duchovní zážitky nás povznášejí, obohacují a formují, že je k plnému životu potřebujeme. Potřebujeme být ve spojení se svou duší.

John Muir:
„Do lesa chodím, abych tam ztratil svou mysl a nalezl svou duši.“
Všichni jistě známe duchovní učení, že člověk je souborem tří forem, a sice těla, duše a ducha.  A všichni známe staré české přísloví: Ve zdravém těle zdravý duch. Je ale stejně tak pravdivá i jeho parafráze: Bez zdravého ducha není zdravého těla, tedy že ani fyzicky zcela zdravý člověk není bez zdravé duše nikdy úplně spokojený ani šťastný. Stále větší množství lidí zná pojem psychosomatika. Tedy spojení duševních a tělesných pochodů.
Pojem psychosomatika má svůj původ ve starověké řečtině, kde slovo „psyché“ znamená duši a slovo „soma“ znamená tělo. Úkolem psychosomatiky je zkoumat vztah mezi těmito dvěma úrovněmi, a tedy vliv psychických pochodů na organismus. Psychosomatika rozhodně není žádný nový vynález, existovala vždy a je nejvyšší čas se k ní zase vracet. V širším pohledu jde o komplexní pohled na člověka a jeho zdraví.

Dr. Wayne Dyer:
„Když změníš způsob, jakým se díváš na věci, věci, na které se díváš,
se změní.“
Ví se, že statisticky až 70 % fyzických potíží začíná duševní nepohodou. Podle statistických údajů dnes v České republice trpí téměř milion a půl lidí úzkostnou poruchou. Milion a půl z deseti milionů?!! A v tomto alarmujícím čísle nejsou započítáni ti, kteří se s duševní nepohodou nebo duševní nemocí potýkají sami, a tak tam ještě není započítaný nárůst duševních poruch po covidové pandemii. Příčinou je nejčastěji stres spojený s dnešní rychlou a náročnou dobou, která s sebou nese kromě jiných zatěžujících vlivů i trvalý nedostatek volného času. Je to i ten čas, který by člověk měl strávit o samotě, resp. sám se sebou a se svojí duší. Na tento velmi závažný problém upozorňují i mnohé zdravotnické organizace, jejichž cílem je vést lidi k psychohygieně. Jedno z jejich hesel je velmi výstižné a varující. Zní jednoduše: „Nevypusť duši.“
Abychom se nedostali do stavu, kdy jsme k tomu „vypustit duši“ stále blíž, je nutné si na péči o svou duši prostě udělat čas. Nikdo z nás by nechodil ve špinavém oblečení, v zablácených botách, nikdo z nás by si jistě nepřestal pro nedostatek času mýt tělo a vlasy nebo si čistit zuby. Ale na špinavou a zanesenou duši ohledy nebereme. I své auto většina z lidí myje častěji než svou duši. Myslí si asi, že duše není vidět, což je ale velký omyl. Stav naší duše z nás totiž nepřehlédnutelně vyzařuje. A to i v případě, že na ni „nevěříme“. Je to energie, která nás vyjadřuje. Duše každého člověka je naprosto jedinečná. A spousta lidí ji popírá tím, že se snaží být někým jiným, než ve své pravé duchovní podstatě jsou. To je popírání vlastní duše a jednání proti ní.
„Když se hlas a vize uvnitř stanou pronikavějšími, jasnějšími a hlasitějšími než názory zvenčí, zvládli jsme svůj život.“

Co je tedy duševní hygiena?
Duševní hygiena je obor, který se zabývá udržením, podporou a rozvojem duševního zdraví člověka a učí ho, jak pečovat o své psychické i duševní, tudíž psychosomatické zdraví. Pojem duševní hygiena vytvořil psychiatr Adolf Meyer. Tématikou duševní hygieny se také zabývá Světová zdravotnická organizace (WHO). Lidské duši je zasvěcen i sváteční den, který nám toto téma každoročně připomíná. Světovým dnem duševního zdraví je stanovený 10. říjen.
Duševní hygiena (já raději používám výraz péče o duši) je pro plnohodnotný a dobře prožitý lidský život nezbytná. A věřte, milí čtenáři, že vím, o čem mluvím. I já jsem přesto, že jsem všechny informace, které teď předávám vám, dobře znala, najednou jsem po dlouhou dobu na svou duši a na odpočinek neměla čas. Proč? Protože se mi v určitém životním období poskládalo mnoho faktorů, které jsem „musela“ zvládat. Moje vrozená (nadměrná) zodpovědnost mě naplno držela v psychicky i fyzicky náročném povolání a v péči o dlouhodobě nemocnou maminku, zároveň jsem se složitě stěhovala a i v této pro mě vyčerpávající době nadále podporovala všechny, kdo mi o podporu řekli a vlastně i ty, kteří ani neřekli, neodřekla jsem žádné nasmlouvané aktivity, protože jsem nechtěla zklamat klienty, „neměla čas“ vzít si neschopenku, a tudíž přechodila mnohé chřipky a virózy atd. atd. Poznáváte se v něčem i vy? Tak STOP! Mě život zastavil na tři roky. Skvělá lékařka, která mi vysvětlila, že prostě zvolnit musím, nechci-li si úplně zničit zdraví, mi vysvětlila, že nejméně tak dlouho, jak člověk své tělo a svou duši přetěžoval, se bude po kolapsu zotavovat. Může to trvat i déle, anebo se už do původního zdravotního stavu, tedy do normálu, ani nevrátí.
Co dělat, aby se člověk takovému riziku nevystavil? Naučit se odpočívat, relaxovat a meditovat. Být v kontaktu s přírodou a dělat cokoli pro sebe, tedy nejen pro ostatní. Najít si každý den chvilku pro takovou aktivitu, která nás těší, baví, uklidňuje a naplňuje. Měla by nás blažit, protože to znamená, že jsme si dopřáli chvilku blaha každý den. Duchovní zákon to říká velmi jednoduše „Jestli to, co děláš, nevyživuje tvou duši, nech to jít.“
Abychom to dokázali, je nutné splnit jednu podmínku – musíme si za to stát. Mít svou sebeúctu a být sami pro sebe alespoň tak důležití, jako jsou pro nás důležití naši rodiče, manželé, děti, přátelé, kolegové, klienti…  doplňte si sami, koho všeho upřednostňujete před sebou samými. Pokud ale z vyčerpání onemocníte, nikdo z nich, ani kdyby chtěli sebevíc, se za vás uzdravit nemůže. A vy pak dlouhou dobu nebudete mít sílu pomáhat vůbec nikomu. Je toto varování srozumitelné? Aby ale naše rozhodnutí bylo funkční, je ale nutné splnit ještě druhou podmínku, velmi „jednoduchou“. A tou je naučit se říkat NE. Láskyplně nebo asertivně, tiše nebo nahlas, ale dokázat říct NE tam, kde cítíme, že požadavek druhých je nad naše síly. Anebo když cítíme, že se nám do něj vůbec nechce, protože bychom šli sami proti sobě a na svůj úkor. A to NE je třeba říct bez vysvětlování a bez omluv. Další duchovní zákon to říká jasně:
„Tvé ano získá na hodnotě, teprve až se naučíš říkat také ne.“
Mandy Hale:
„Svá rozhodnutí nemusíte nikomu vysvětlovat ani je před nikým obhajovat. Je to váš život. Žijte ho bez omluv.“
Psychika člověka, vytvoření a udržení jeho duševní pohody, je složitý proces. Odborníci radí každý den a za každých okolností najít si kolem sebe něco hezkého, milého, příjemného, uklidňujícího, nadějného, povzbudivého, prostě pozitivního. Něco, co člověku pomáhá neupadnout do únavného, vysilujícího stereotypu. Naučit se dělat nové věci a staré dělat jinak. Překvapovat sami sebe. Chválit sami sebe za splněné úkoly a odměňovat se. Nenabírat si víc, než zvládneme bez únavy. K devastujícímu vyčerpání vůbec nesmí dojít! Nesmíme zkrátka přehltit svou duši a svou psychiku velkým množstvím činností, úkolů, požadavků a slibů, které už nedokážeme zpracovat bez újmy na svém zdraví.