Děti,  Knihovnička Meduňky,  Meduňka,  Rodina

Moderní technologie vs. klasické čtení

Také jsou vaše děti v těchto dnech doma, nechodí do školy a jejich výuka probíhá prostřednictvím počítačů? A jaký z toho máte pocit? Některé rodiče to spíš znepokojuje, ale řadě dětí do vlastně velmi vyhovuje. Mezi důsledky dlouhodobého pobývání u počítače patří i fakt, že u dětí silně upadá (nebo se dokonce vůbec nevytvoří) zájem o „papírové“ knihy a časopisy. Nabízí se otázka: Potřebují dnešní děti ještě vůbec „klasické čtení“, nebo je četba knih a časopisů spíše „staromódním“ zvykem předchozích generací?
Touto otázkou se zabývá zkušená pedagožka Milena Králová ve své knize Děti nového milénia. Kniha vyšla v naší edici Knihovnička Meduňky a je velmi dobrým rádcem pro zvídavé rodiče i prarodiče, kteří chtějí porozumět svým dětem a vnoučatům…
www.knihovnickamedunky.cz

Naše společnost v dnešní době jednoznačně spěje k tomu, že děti bravurně ovládají techniku práce na počítačích, chytrých telefonech a tabletech. Vyznají se ve všemožných technologiích, ale téměř vůbec je nezajímají knihy a časopisy. Klasické čtení už vlastně vůbec nepoužívají a s trochou nadsázky by se dalo říct, že ani nezvládají.
Je to politováníhodná situace, protože technologie mají prokazatelně negativní vliv na psychické a fyzické zdraví dětí, z nichž vyrostou stejně nezdraví dospělí jedinci. Navíc absence klasického čtení u dětí nové generace snižuje IQ. To už dokazují velmi přesvědčivě nejnovější vědecké studie a lékařské výzkumy, které již pracují se dvěma i třemi generacemi dětí.
Nejsem lékař, abych zde dokazovala pravdivost těchto tvrzení, ale některé informace z odborných článků a skript stojí za zmínku. Například to, že používání sociálních sítí dostává mozek do neurologicky a biologicky naprosto nepřirozeného stavu. Mozek neustále přijímá tolik nových impulzů, že jeho vývoj je devoluční, tedy že probíhá opak evolučního posunu. Je totiž tak zahlcen a přetížen, že se nevytvářejí další správné mozkové spoje, ale naopak odumírají dráhy a spoje už dříve vytvořené. Mozkový výkon tedy klesá nebo stagnuje.
Ví se, že počítače spolehlivě ničí paměť a koncentraci, zhoršuje se komunikační dovednost a snižuje se psychická odolnost dětí. Chybí jim schopnost správné analýzy, stále se u nich prudce zvyšuje obliba zkratek, primitivismu a triviálnosti. Moderní technologie mají bohužel také negativní vliv na soustředění a pozornost, zvyšují agresivitu a impulzivnost. 

Digitální demence
V souvislosti s výše uvedenými fakty vznikl pojem „digitální demence“. Odborníci přirovnávají závislost na technologiích k závislosti na heroinu včetně obdobně silných abstinenčních příznaků. Průměrný Čech sleduje podle průzkumů nějakou obrazovku sedm hodin denně! K tomu padesátkrát denně kontroluje mobilní telefon. Tyto údaje platí i pro děti, které se odpojují od skutečného světa i od sebe samých a hledají únik do on
line světa, kde tráví většinu volného času, často na úkor spánku.
Rodiče dnes doslova odkládají své potomky k tabletům, telefonům a počítačům. Děti vyrůstající u PC mají však omezenou slovní zásobu, neumějí mluvit, přemýšlet ani komunikovat. Jsou obézní a nemotorné, nemají vztah k přírodě ani ke sportu.  Nejsou schopny řešit problémy, špatně snášejí kritiku, jejich způsob myšlení je velmi plochý
Děti jsou vycvičené počítačovými hrami, které mají obrovskou dynamiku, a záběry jsou v nich rozsekané na kousky. Tím jsou naučené klipovému vidění světa ve zkratkách, což vede k tomu, že u ničeho déle nevydrží a nic je na delší dobu nezabaví. Stále tedy překlikávají jinam a neustále srovnávají – jeden klik přináší dalších sto možností, další desítky odboček, odkazů či nabídek.
Protože se vše rychle mění, nic není stabilní, a to jak v běžném životě skutečném, tak mnohonásobně v tom virtuálním. Děti tedy nemají pevné záchytné body – vlastně nevědí, co bude dál. Myslí, mluví a píší ve zkratkách, nejsou schopny rozvinout myšlenku, nemají trpělivost vyslechnout své rodiče, sourozence, kamarády, spolužáky ani učitele. Ochuzují se o reakce druhých, o vnímání jejich pocitů a názorů, které je nebaví, nezajímají a jsou pro ně ztrátou času, nejsou schopny interakce, empatie, nejsou naučeny poskytnout druhým svůj zájem a čas. Žijí v přesvědčení, že všechno se dá vyměnit, nahradit něčím jiným, novým a lepším. A spadají sem i vztahy, zaměstnání, přátelé či místa k bydlení…