Meduňka,  Pro inspiraci,  Psychologie

K zamyšlení: Ve víru viru

Autorka následujícího textu, naše spolupracovnnice Dita Lyner, se v něm zamýšlí nad současnou situací a jejím poselstvím...

 

 

 

Naše životy se opravdu hodně změnily, alespoň na nějakou dobu. Snažím se celou situaci pozorovat a vnímat z neutrální pozice. Někdy to jde lépe, jindy je to těžší, ale každopádně je to velmi zajímavé a poučné.
Vzpomínám si, jak jsem v sobotu 14. 3. chodila po bytě a měla takový zvláštní pocit. Ten zesílil, když jsem byla venku na nákupu. Protože však neposlouchám zprávy, tak jsem až později odpoledne zjistila, že nám vláda uzavřela všechny obchody kromě potravin, drogerie a těch pár dalších. Najednou mi to bylo jasné. To divné, co jsem cítila ve vzduchu byl strach, ale i zmatek ze situace, kterou nikdo z nás nezažil, strach, který se dal krájet. Vnímala jsem to celé velmi silně ještě několik následujících dní.
Na osobní úrovni jsem takové pocity vůbec neměla. Od počátku, kdy se objevily zprávy o neznámém viru, jsem byla v klidu. Jako bych naprosto hmatatelně cítila, že každý vibrujeme v úplně jiné hladině, a tedy se nepotkáme. Je to těžko vysvětlitelné, ale je to tak. Abyste mohli nějaký, jakýkoli vir či nemoc zhmotnit ve svém těle, je potřeba, abyste vibrovali na stejné nebo podobné frekvenci. Jinak se míjíte úplně stejně, jako vlaky na kolejích. Každý máte tu svou a profrčíte okolo sebe, aniž byste se na sebe, byť jen podívali
I proto se mi velmi dobře daří se na celou situaci dívat z velkého odstupu a jen ji pozorovat. Jedna kamarádka mi přivedla na nápad pokusit se s coronavirem spojit. Napojit se na jeho energii, na jeho duši a ptát se. Zkusila jsem to a bylo to velmi zajímavé.
Vlastně jsem poznala velmi šlechetnou bytost, která zde rozhodně není pro to, aby komukoli ublížila. Přišla, aby jemně avšak důrazně upozornila, na to, jak nebezpečně se chováme sami k sobě i celé planetě. Přišla nám naprosto jednoznačně ukázat, jak je náš život a způsob, kterým žijeme, křehký. Jak hodnoty, které vyznáváme a za kterými se honíme, jsou povrchní a nepodstatné. Ukazuje nám, co jsme, jako lidstvo vybudovali, stvořili a v čem žijeme. Kým se necháme ovlivnit a zahnat do kouta, jak velmi snadno a jednoduše si necháme vypnout svůj selský rozum, jen abychom se zdánlivě „ubránili“.
Onen vir je zatím opravdu jen jemný náznak, kudy se mohou naše životy a jejich kvalita ubírat, pokud se nezklidníme a nezměníme způsoby našeho uvažovaní a následně prováděných činů. Je naprosto nezbytné, aby začal každý sám u sebe pracovat na pozvedání vědomí a rozpouštění našeho individuálního ega. Máme se velmi důsledně učit uvědomovat si důsledky našich myšlenek a činů ještě před tím, než je vykonáme. A to důsledky nejen na osobní úrovni, ale na globální.

Vše je propojeno se vším…
Naše individuální vědomí je součástí universálního vědomí. Každý z nás, jako jednotlivec je na úrovní vědomí propojen se všemi ostatními. Jde to možná těžko představit, ale můžeme to zkusit cítit. Každá akce způsobí reakci. Někdo odhodí papírek na ulici, a to ovlivní další lidi, kteří se na něj musí dívat a pak ho uklidit, ale ovlivní to samozřejmě i planetu. Toto je velmi důležité si začít zvědomovat.
Strach, který virus způsobuje, jen zhmotnil náš vlastní strach, který máme každý z nás ukrytý v našich myslích. Jak jsem psala ve svých knihách, strach je něco, co nás naprosto paralyzuje a zároveň z nás dělá lehce ovlivnitelné a manipulovatelné jedince. Jakmile máme strach, jsme odpojeni od svého středu a díváme se všude kolem a hledáme pomoc. Kdo přijde s řešením? Kdo nám pomůže? Kdo nás ochrání?  Ona pomoc ale není vně. To si musíme velmi rychle uvědomit. I díky tomu, že máme nasazeny pomyslné náhubky v podobě roušek, z čehož je naprosto zjevné, že je potřeba se obrátit dovnitř. Jedině zde najdeme odpovědi na individuální otázky i ty univerzální.
Přišel vir jako zhmotnění našeho strachu. On nám splnil naše přání a naše vyzařování. Každý z nás velmi dobře ví, že není možné, aby vše neustále rostlo, abychom podávali stále lepší, vyšší a dokonalejší výsledky. Víme, že toto není vůbec ani zdaleka trvale udržitelné. A tak se dostavila situace, která nás zastavila a snaží se nás dovést k zamyšlení, vědomému přehodnocení a změnám.
Bojujeme s virem. Och, jak směšné! Jak chceme bojovat s něčím, co má mnohem vyšší inteligenci než my? Není vidět ani cítit. Proměňuje se jako chameleon a vypadá to, že si z nás do určité míry dělá legraci. A celý boj je tak směšný. Na hmotné úrovni nás stojí, a ještě bude stát, neuvěřitelné miliardy, každý z nás to pocítí ve své kapse. Někdo víc, jiný míň, ale pocítí. Máme možnost vidět charaktery našich nejbližších i vzdálenějších. Krmíme naše ega pocitem, že něco děláme, chráníme se, abychom přežili. Posloucháme nařízení shůry, protože nás přece chtějí ochránit.
Místo toho bychom si každý měli sednout a chvíli se ztišit a naslouchat. Naslouchat sami sobě, své duši a zkusit se podívat na své životy z vyšší perspektivy. Opravdu to, jak žiji, co dělám a tvořím, přináší radost mě i okolí? Je můj život, má práce, mé smýšlení prospěšné mně a mému okolí? Co přináším sobě a druhým? Kde se nacházím a co vyzařuji? Jsem opravdu šťastná/šťastný?
Máme obrovskou příležitost vidět a cítit, jak je mnoho činností, které děláme a vykonáváme naprosto zmatených, nesmyslných, zbytečných. Kolik nás jejich vykonávání stojí energie, času, peněz. Jak jsme paralyzovaní oním strachem a nedokážeme se nad něj povznést, abychom se začali chovat opravdu jinak, vědomě a odpovědně, zejména každý na své osobní úrovni.
V okamžiku zákazu jsme se stali velmi poslušnými a ve většině případů to každý respektoval. Nyní, když se věci uvolňují, je opět velmi silně cítit strach. Nevíme. Co je přesně dovoleno? Není to brzy, neohrozí nás to? Opravu již mohu to či ono?
Je krásně vidět, jak o svobodu můžeme a necháme se připravit okamžitě, z minuty na minutu, zejména, když je to dobře zdůvodněné. Ale návrat ke svobodě je mnohem těžší. Svoboda vyžaduje odpovědnost každého jednotlivce sama za sebe, a to je vždy výzva. A hlavně ten, kdo ovládá, nechce jen tak poskytnout ovládanému svobodu. V tu chvíli ztrácí vliv, sílu a moc. Ego se nemá čím krmit. A toto se netýká jen „vlád“, ale zažíváme to i na úrovni rodiny, pracovní, partnerské. Podívejte se, kde se to zhmotňuje právě vám.

Návrat do starých kolejí…
V těchto dnech se vnější život pomalu začíná vracet do původních kolejí a začíná být více než viditelné, že mnoho z nás se chce vrátit 100 % do toho, co bylo. Nechce změnu, nechce vidět, že je potřeba dělat věci alespoň trochu jinak. Říká se, že nevstoupíš 2x do téže řeky. Ale noho z nás to chce. Hlavně, ať je vše co nejdřív zpět, jak jsme byli zvyklí. Ale jen hlupák udělá vícekrát tu stejnou chybu. Zkusme se poučit a možná udělat opět chybu, ale třeba jinou, která nás posune zase někam dál. A vlastně, co to je chyba? ……. Opět nějaký soud a posuzování. Tak pojďme zvolit místo slovo „chyba“ slovo „omyl“. Hned je to lepší, že?
Každý z nás má možnost na své osobní úrovni zvýšit své vibrace tak, aby byl mimo ohrožení. Každý máme možnost zkusit věci dělat jinak. Každý máme možnost cítit a prožívat radost, sdílet své dary a schopnosti. Sdílení je to, co nyní potřebujeme. Dělit se o své zkušenosti, poznání, ale i obavy. Změnu v sobě pak ale musíme udělat každý sám. Celá situace, je totiž naprosto neutrální. Čím více jí my budeme dávat jakékoli zabarvení, tím se také zbarví a touto barvou nás zahalí. Zkusme tedy ji jen přijmout, že tu je. Že tu je vir, že máme strach a obavy. Prostě to jen celé přijmout. V ten okamžik se dostaví veliká úleva!!!!
Přestaňme bojovat a vysilovat se. Začněme se zklidňovat na té nejhlubší úrovni. Začněme každý z nás pracovat na své vnitřní síle, své očistě a přijetí toho, kdo jsme v celé šíři i hloubce. Pak dojdeme do bodu, kdy nebude potřeba, aby nám kdokoli nařizoval, co smíme, či nesmíme, případně kdy a jak.
Vím, že jde o cestu, která bude pro každého jinak dlouhá i náročná. Odpověď proč k nám virus přišel, a právě v této podobě máme každý z nás v sobě. Pro každého bude trochu jiná, protože každý z nás má jiný úkol a zároveň jiné lekce, kterými má projít. Najděte ji a uvidíte, že ihned budete vědět, kudy dál. Nikdo a nic nám nechce ublížit. Jen nám ukazuje mnoho absurdit, které si sami tvoříme a iluze ve kterých žijeme. Realitu si tvoří každý z nás sám, ať se nám to líbí nebo ne. A tuto realitu jsme si vytvořili také. A jen my ji můžeme změnit. Avšak nikoli bojem, ale naším vnitřním uvědoměním, vnitřní změnou.
Přeji nám všem, abychom se poučili již nyní, aby naše další kroky vedly ke zdraví, lásce, harmonii i prosperitě, a to v trvale udržitelném prostředí.

S láskou

Dita Lyner