Knihovnička Meduňky,  Meduňka

Z meduňkové knihovničky: Děti nového milénia

Další ukázka z knihy Mileny Králové Děti nového milénia je důkazem toho, jak užitečná a důležitá může být tato kniha pro rodiče, prarodiče, vychovatele a další pedagogické pracovníky. Informovaný dospělý může totiž daleko lépe rozumět chování dítěte…
Kniha vyšla v edici Knihovnička Meduňky a získáte ji přes náš e-shop www.obchodmedunka.cz


ADD a ADHD – porucha pozornosti a porucha pozornosti s hyperaktivitou
V dnešní době je naše společnost navyklá dávat všemu a všem nálepky. Všemu rozumíme, všechno jsme si našli na internetu, diagnózy střílí každý laik od boku a stále častěji si libujeme v nejrůznějších dis – disgrafie, diskalkulie, dislexie atd.
Za sebe mám jednu zásadu a prosím o ni i posluchače svých seminářů, rodiče i učitele – prosím, nedávejme dětem odborné nálepky a neučme je nazývat jejich problémy diagnózami. Vaše dítě není ADHD, vaše dítě není Asperger, vaše dítě není dislektik nebo disgrafik, vaše dítě není autista atd. Vaše dítě je človíček, který se potýká s nějakým problémem nebo poruchou, ale není jím. Dítě není problém ani porucha. Pokud své dítě ztotožníme s nějakou nálepkou nebo diagnózou, dáváme mu tím omluvu a sobě výmluvu pro jeho chování. Děti nepotřebují odborné nálepky, ale soustředěnou individuální pozornost a pochopení svých rodičů a nejbližších lidí.
Nejsem lékařka ani psycholožka, abych zde mohla obšírně věnovat pozornost všem výše uvedeným poruchám, ale dovolím si věnovat se v této kapitole ADHD, tedy poruše pozornosti s hyperaktivitou. Kromě toho ale také budeme mluvit o ADD, tedy poruše pozornosti, kterou hyperaktivita nedoprovází. S oběma poruchami jsem se v praxi mnohokrát setkala a ADHD znám důvěrně i z vlastní rodiny. Všechny statistické údaje, které uvádím, jsou samozřejmě převzaty z odborných studií.

Co říkají odborníci
Projevy chování charakteristické pro poruchu ADHD lze dobře vypozorovat už u velmi malých dětí a u předškolních dětí jsou již jasné. Agrese a šikana se projevují bohužel už v mateřských školkách. Pokud se rodiče obrátí na odborníky, kdy prvním krokem může být pedagogicko-psychologická poradna, pediatr nebo dětský psycholog či psychiatr, lze poměrně rychle dosáhnout úžasného posunu.
Léky pomáhají regulovat činnost těch látek v mozku, které jsou zodpovědné za udržení pozornosti, soustředění a navození správné rovnováhy. Dva důležité neurotransmitery, chemické látky, které za normálních okolností přirozeně vznikají v nervové soustavě, nejsou u dětí s ADHD vyplavovány v dostatečném množství. Je to odchylka v metabolismu nervových přenašečů. Výraznou roli zde hraje genetika, ale také problematické těhotenství nebo komplikovaný porod, kouření, alkohol nebo užívání drog během těhotenství. Medikace zmírní neklid, napětí a přehnanou mnohomluvnost, ale nejsou to už tlumící léky, které tlumily všechny mozkové funkce, a paradoxně tedy i tu žádanou pozornost, čehož se rodiče obávají. Lékaři dnes mají k dispozici léky nové generace a medikace často bývá nasazena jen na určitou, přechodnou dobu, než se stav upraví.
Výrazně pomáhá jako neinvazivní terapie i přístroj Boifeedback, na kterém dítě nebo dospělý s ADHD trénuje a učí se ovládat jak svou koncentraci, tak i relaxaci. Na terapii je možné docházet nebo si přístroj zakoupit i na domácí používání. Ceny jsou už dnes poměrně dostupné. Přístroj také doporučuji z osobní zkušenosti mé letité kamarádky, respektive jejího syna. Úlevného vlivu přístroje na chování dítěte jsem byla svědkem.
Primář dětské a dorostové psychiatrie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Ivo Paclt upozorňuje na to, aby rodiče dětí s poruchou pozornosti včas vyhledali psychiatrickou pomoc. Je nesmírně důležité, aby porucha byla diagnostikována co nejdříve. Pak je totiž dobře zvládnutelná terapeuticky a farmakologicky u 70 až 90 procent pacientů.
Závěr Evy Hurychové, autorky výzkumu a členky Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách při Úřadu vlády ČR ukázal přímou souvislost se syndromem ADHD v dětství, tedy poruchou pozornosti. U neléčených pacientů, u nichž v dospělosti syndrom přetrvává, se projevují sklony k násilí, především k psychickému nebo fyzickému týrání blízkých osob. Je proto nanejvýš důležité vyhledat odbornou pomoc včas.

Jak u dětí ADHD poznáme
Nemíchejme jablka s hruškami. Ne každé zlobivé dítě musí nutně trpět poruchou zvanou ADHD. Spousta dnešních dětí je prostě nevychovaných a jsou to drzí malí tyránkové a grázlíci, protože jim jejich rodiče včas nenastavili rozumné hranice v tom, co si mohou dovolit a co už ne. Pro podezření na ADHD je nutné vypozorovat, jestli se dítě chová stejně v několika různých prostředích. Tedy např. pokud se dítě chová nepřijatelným způsobem jen doma, ale ve školce poslouchá a svým chováním mezi ostatními dětmi nijak nevyčnívá. Také pokud se výrazně zlobivé a neposlušné dítě např. u lékaře chová náhle bojácně a pokorně, jde o dítě, které je jen nevychované a rozmazlené.
V případě, kdy se ale chová problematicky doma, u babičky, ve školce i u lékaře, je zde velká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že jde o ADHD, čili neurobiologickou mozkovou poruchu, kterou trpí 10 až 15 procent dětské populace, ve větší míře chlapci než děvčata.
Průměrně pětkrát více chlapců než dívek má poruchu pozornosti spojenou s hyperaktivitou. Dívky spadají spíše pod ADD, tedy poruchu pozornosti bez hyperaktivity. Dívky se z tohoto důvodu projevují naopak spíše jako „spící panny“ nebo „mouchy snězte si mě“. Bývají zasněné, přemýšlejí si o něčem ze svého vlastního světa, budí dojem nezájmu, lenosti, neochoty spolupracovat, mohou vyvolávat mylný dojem, že jsou hloupé. Chlapce zase okolí vnímá jako provokatéry, zlobily, třídní šašky nebo agresory.

Protivné děti
ADHD se projevuje už v útlém dětství typickým nesoustředěným, neukázněným chováním a divokostí. Společným poznávacím znakem jsou takzvané protivné děti, které mají často opožděný vývoj řeči i motoriky. Chybí jim krátkodobá paměť a nejsou schopny podřídit se autoritám. Autoritou pro ně nejsou rodiče, učitelé, lékaři ani policie – prostě nikdo. Jsou nespokojení, vzteklí, nic je dlouhodoběji nebaví, rychle se unaví, ale málo a špatně spí a často mívají přehozený den a noc. Nezvládají ranní stereotypy, zapomínají a ztrácejí věci. Neudrží pozornost, nepamatují si instrukce, nedokončují úkoly a vše dělají jen povrchně. Je jim jedno, jakou práci odvedou, jak splní daný úkol nebo zadání atd…