MUDr. Ludmila Eleková: „Umím si nastavit hranice.“

Poprvé vybíráme ukázku z nové MEDUŇKY- květnového čísla, které právě vyšlo a jeho hlavní téma je věnováno (ne)zdravé nadváze a samozřejmě hubnutí. V titulovém rozhovoru jsme pohovořili s dlouholetou spolupracovnicí Meduňky, zkušenou lékařkou MUDr. Ludmilou Elekovou. Přečtěte si ukázku z tohoto rozhovoru – a určitě si přečtěte i celou novou Meduňku!!! Čtěte na emedunka.cz

MUDr. Ludmila Eleková je nejen dlouholetá spolupracovnice Meduňky, ale hlavně zkušená lékařka – do praxe vstoupila v roce 1990 po absolvování studia všeobecného lékařství na LF UK. Jak sama říká, i když měla v hlavě spoustu diagnóz a klinických obrazů, brzy si uvědomila, že pacientům, kteří přicházeli s různými nespecifickými potížemi, nemá kromě léků co nabídnout, zvlášť když u nich odborná vyšetření nic neprokázala. Takových případů byla většina, bylo proto třeba hledat jiné cesty.

Co následovalo – jak jste ve své praxi postupovala?
Začala jsem studovat homeopatii, jednu z mála tehdy dostupných alternativních metod, abych mohla pacientům nabídnout jiné řešení chronických problémů, které konvenční medicína nenabízí. Na začátku jsem si myslela, že budu moci diagnostikovat a uvažovat stejně, pouze nepoužiji alopatický lék, ale homeopatikum. Časem jsem zjistila, že musím změnit celkový přístup k nemoci a zdraví. 

Tušíte, jak by vypadala vaše praxe, kdybyste zůstala u původního alopatického modelu?
Nejspíš bych byla vyhořelá, tlustá a nemocná. Skutečně jsem prošla vyhořením, protože jsem se snažila pacientům nadstandardně pomáhat ve standardním systému. Prodala jsem praxi, šla na třetí mateřskou dovolenou s předsevzetím, že budu praktikovat pouze homeopatii. Ale během mateřské jsem se dostala k funkční medicíně a došlo mi, že chci být dále lékařkou, nechci to vše zahodit. Funkční medicína byla to, co jsem vlastně celou svou praxi hledala. Využívá všechny nashromážděné cenné informace o zásadních procesech v lidském těle, ale jinak s nimi nakládá. Nerozděluje tělo na části, ale chápe ho jako ucelený systém.
Vytvořila jsem si celostní praxi, ve které mám přístup ke komplementu, můžu indikovat odborná vyšetření, psát neschopenky atd. Dostala jsem se také k biorezonanci, kterou považuji za velmi užitečnou metodu. Moje praxe mi umožňuje využít to nejlepší z obou směrů. V některých případech pacienty sama přesvědčuji, aby akceptovali nabídku konvenční medicíny s tím, že jim alternativní nebo komplementární medicína třeba může snížit vedlejší účinky léčby nebo pomoci jinak. Konvenční medicína dokáže zachránit život, dočasně pomoci nebo získat čas. Alternativní medicína využívá postupy, které konvenční medicína nezahrnuje, ale nemusí zvládnout všechno. Teoreticky se vše dá řešit přes příčiny regulací tělesných pochodů, ale u konkrétního pacienta to nemusí být možné.

Zkušenosti ze stravovacích systémů

Ve svých článcích se často věnujete výživě, osobně jste vyzkoušela různé výživové styly – čím jste prošla? Od dětství jsem tíhla k lakto-ovo vegetariánství, maso jsem nemusela, spíš sladká jídla a dost dlouho mi to procházelo. První zlom nastal počátkem 90. let, kdy jsem si přečetla knihu Fit pro život. V té době jsem měla malé dítě a cítila se hodně unavená. V knize doporučovali prakticky veganskou stravu, tehdy jsem začala jíst pravidelně dost zeleniny. Bylo mi skvěle a zdálo se, že to funguje. Bohužel to nebyla vhodná strava pro budoucí matku. Je strašlivé, že jsem přes lékařské vzdělání nevěděla, jak se správně stravovat a naletěla jsem přesvědčivě napsané, ale mylné knize. Můj druhý syn nezvládl dobře očkování asi i proto, že jsem mu nedopřála správné tuky pro mozek. Pro děti je cholesterol životně důležitá molekula. Knize Fit pro život jsem vděčná za jedinou věc, naučila mě jíst zeleninu opravdu ke každému jídlu. 
Při třetím dítěti jsem trpěla mozkovou mlhou, byla jsem jako zdrogovaná. Dostala se mi do rukou kniha o potravinových intolerancích, co vše mohou v těle i mozku provést. Vyřadila jsem ze stravy lepek a asi po třech týdnech se mi hlava vyjasnila, mozek začal fungovat, vrátila se energie. Následně jsem u svého syna zjistila intoleranci na kravskou bílkovinu, byla příčinou jeho depresí, úzkostí a vztekání. Po vynechání mléčných výrobků jsem za pár dní měla doma jiné dítě. Na vlastní kůži i oči jsem zažila, jaká změna může nastat, když ze stravy odstraníme problematickou potravinu.  
Asi dva roky jsem jedla striktně bezlepkově. Pak jsem lepek znovu zkusila a už jsem neměla akutní reakci. Myslela jsem, že mi to projde, ale během několika málo let mě znovu začaly bolet klouby a opakovaly se záněty šlach. Tloustla jsem, byla unavená a cítila se na sto let. Tehdy jsem se dostala k prvním knížkám o pravěké stravě. Znala jsem argumenty pro vegetariánství, veganství, makrobiotiku apod. a věřila jsem jim. Ale vysvětlení pravěké stravy přidalo zásadní ingredienci – evoluci. Došlo mi, jak nesmyslné jsou argumenty pro odmítání masa a jiných živočišných potravin.  
Začal jsem jíst víc masa a ryb, přidala nasycené tuky. Zeleninu jsem už jedla dostatečně. Vyřadila jsem všechny obiloviny, sladká jídla, přestala jsem na ně mít chuť. Cítila jsem se skvěle, váha šla automaticky dolů, bylo to výborné období. Jenže pak přišel covid, provoz domácnosti se zkomplikoval, občas jsem v jídle trochu povolila. A problémy se začaly vracet.
Žádné suplementy mi nepomohly, a ze zoufalství jsem se rozhodla zkusit autoimunitní paleoprotokol. Přiznávám, nechtělo se mi do něj, musela jsem spadnout na své dno, abych se k němu dostala. Zjistila jsem, že nemůžu jíst mléko ani vejce. Lepek nejím už dlouho. Na této dietě jsem od podzimu roku 2024 a cítím se opět dobře. (Podrobněji se MUDr. Eleková tomuto tématu věnuje ve svém článku v dubnové Meduňce, pozn. red.)
Dospěla jsem k závěru, že strava ovlivňuje zdraví nejméně z 80 %…