Pro ženy: Řekni mi, zrcadlo…

Květen je měsícem květů a lásky. Nezapomínáme – my ženy, někdy až přílši snadno také – na lásku a péči o sebe? Povídání o módě a kráse z pohledu astrologické symboliky připravila před časem pro Meduňku Věra Šimonová.

„Je dobré si říci, dnes mám schůzku s osudem, a proto se musím dobře obléknout“.  Těmito slovy vyprovází filmová Gabriela Coco Chanel svoji neteř na večírek, poté, co několika ráznými pohyby zredukuje její barokně nazdobené večerní šaty na nezbytné černé minimum a ramena ji zahalí bílou šálou, ve kterou se proměnila záclona z výklenku. Jednoduché, elegantní. Tato filmová scéna je vstupenkou do životního příběhu velké a nezávislé spolutvůrkyně ženského půvabu, ale také pozvánkou do království krásy, ve kterém vládne astrologická Venuše. Začněme tedy naše putování právě u ní.

Zrození Venuše
Venuše, neboli Afrodita, nejkrásnější z antických bohyň, začala přitahovat pozornost, sotva se její noha dotkla země. Hold její kráse a půvabu vzdala řada malířů, vzpomeňme například na Botticelliho Zrození Venuše nebo Tizzianovu Venuši urbinskou.  Ti pozdější přidali nahé krásce stuhu do vlasů a další zahalili její tělo brokátem a sametem.
Venuše však není jen múzou malířů, sochařů či spisovatelů. Jako archetyp krásy, elegance a harmonie se nachází v duši každého z nás. Vnáší do našeho života půvab, smyslové a estetické potěšení.  Díky ní jsme schopni vnímat a ocenit krásu, vytvářet ji a taky ochraňovat.  

Zakletá krása
Nakolik jsme s touto energií v kontaktu, prozradí odpověď na jednoduchou otázku: „Cítíte se být krásná?“  Kolik žen na ni asi odpoví kladně? Podle průzkumu společnosti Dove jsou to pouhá 4 %.Mnohem početnější skupina, celých 54 % dotázaných, přiznává, že pokud jde o jejich vzhled, jsou si samy sobě tím nejpřísnějším kritikem.
Podobné závěry potvrdil i další sociální experiment této společnosti. Zkušený kriminalistický kreslíř Gill Zamore vytvářel dva portréty sedmi žen. První portrét vznikl tak, že k dotyčné seděl zády a kreslil její tvář podle jejího popisu. Ten druhý vytvořil podle popisu cizí osoby, se kterou se dotyčná ženy před experimentem krátce setkala, aniž by věděla proč. Většina portrétů vytvořených podle popisu cizího člověka ukazovala krásnější, šťastnější a často také věrnější vyobrazení dotyčných žen než portréty nakreslené podle popisu jich samotných!
Kde a kdy  vlastně došlo k tomuto “zakletí”? Může za to historicky zakořeněný kritický postoj   křesťanské kulturní tradice, která v tělesnosti  a ženském půvabu viděla znamení ďábla a marnivost, kterou bylo třeba vykořenit? Určitě i to hraje svoji  roli, protože kulturní vzorce se nenápadně, ale pevně otiskují do naší duše, aniž si to uvědomujeme.
Ale nelze všechno svést na historii, ačkoliv by to bylo pohodlné. Zapátrat můžeme i ve vlastní minulosti, která ledacos napoví. Rodinné prostředí totiž může, z jakýchkoliv důvodů, sloužit jiným „bohům“, kteří si s Venuší příliš nerozumí, např. výkonu, kázni, řádu atd.
Do kontaktu s Venušinou říší krásy nás uvádí matka, její schopnost vytvořit krásné a smyslově uspokojující prostředí, její důraz na péči o tělo a laskavý vztah k němu a to, jak dovede tyto skutečnosti vštípit svým dětem. Jenomže kolik žen mělo či má takovou matku, která by je zasvětila do tajemství krásy,  podpořila její osobitý půvab, a posílila lásku k vlastnímu tělu, se kterou je spojený  pocit sebehodnoty a sebepřijetí?
Pokud nemáme štěstí na zkušenou průvodkyni a vzor v matce, babičce, tetě či přítelkyni, můžeme Venušinu říši ignorovat nebo se ponořit do výzkumných objevů samy. Výsledky prvního postoje je poměrně snadné zahlédnout kolem sebe – každodenně nás z něho usvědčuje nejen nedbalé oblečení, kritické poznámky na adresu vlastního těla, ale i oku nepříjemné budovy, které nezapadají do okolí, nepohodlný nábytek, absence zeleně ve městech. Pokud se rozhodneme pro druhou cestu, rozhodně po ní  nebudeme kráčet samy. Stačí jen vzpomenou na pohádkové a filmové příběhy o kouzelných proměnách, které magicky působí na ženskou duši, ať již jde o vyprávění O Popelce či snímky My Fair Lady, Gigi či Sabrina. Nikdy není pozdě začít si užívat vlastní krásu!
S Venušiným světem se seznamujeme prostřednictvím smyslových požitků, doteků, barev, chutí a vůní. Renesanční mág Marsilio Ficino doporučoval podpořit chybějící archetyp – podle zásady „jak uvnitř, tak navenek – symbolickými předměty, které se k němu vztahovaly. A jak asi tušíte, Venuši můžeme polapit prostřednictvím šperků, šatů či parfémů.. A pak se mohou dít zázraky. Nevěříte?  Třeba vás přesvědčí výsledek jednoho zajímavého experimentu.

Experiment s náhrdelníkem
Jonnel McLainová, logopedka z americké Ventura, si zřejmě vzala k srdci slova Marka Twaina:  „Nebuďme zas tak vybíraví. Vždyť lepší je mít pár diamantů z druhé ruky než nemít žádné“. V klenotnictví Van Gundy–Sons objevila diamantový náhrdelník.  Jenomže cena byla nad její skromné možnosti.  Šperk ji ovšem přitahoval znovu a znovu. A tak ji napadlo, že když lidé spolu sdílejí krásu uměleckých děl v galeriích a kouzlo přírody v národních parcích, proč by se  nemohli podělit také o osobní věci? Nikdo přece nenosí diamantový náhrdelník 365 dní v roce. Od nápadu nebylo daleko k realizaci, a tak 18. září 2004 uzavíral majitel klenotnictví Tom Van Gundy jeden z nejpodivnějších obchodů své kariéry, prodal jeden diamantový náhrdelník dvanácti ženám. Podle dohody se každá z žen zdobila náhrdelníkem jeden měsíc. Přednost měla ta, která slavila narozeniny. Žádná si jej neponechala jen pro sebe, a tak se objevil na krku dcer či neteří, které se zrovna vdávaly, parádivých vnuček, kolegyň, které udiveně pokukovaly po tak nezvyklém doplňku. Každá půjčka náhrdelníku znamenala nový příběh, zajímavou zkušenost, nečekané setkání. Na konci měsíce uspořádala „majitelka“ ve svém domě schůzku a náhrdelník předala další. A spolu s ním také své zážitky a zkušenosti.
Nevšední šperk se však nechtěl smířit s každodenní životní rutinou svých nositelek. Přivolával zapomenuté touhy, zpochybňoval zaběhané zvyky a vyvolával řadu otázek: „Kdy jsme ztratily samy sebe a svoje mladší já? Kdy jsme přišly o potěšení z věcí a přestaly se radovat z maličkostí? Kdy vlastně začal být život taková fuška?“
Po otázkách následovaly první kroky, pro každou z nich obtížné, jakkoliv se druhým mohly zdát banální — dlouho odkládaná cesta do Paříže, zápis do hodin zpěvu, taneční vystoupení v místním baru, večery strávené s novými přáteli místo každodenního sledování televize. Stejnou službu jako diamanty může vykonat barevný šátek, korálky z Jablonce či jednoduché šaty doplněné balerínkami  místo obvyklých džín, větrovky a trekových sandálů. Jen je zapotřebí přisypat ingredience, se kterými pracovala Jonnel a její přítelkyně – kousek odvahy, touhu experimentovat, rozhodnutí věnovat trochu času a pozornosti sama sobě!

Jednoduchost zenu a pařížský šarm
Jamie Cat Callanová ve své studii o francouzském šarmu uvádí, že nikoliv blahobyt, ale nouze vytvořila prostředí a živnou půdu, pomocí níž francouzské ženy vykouzlily vysoce originální, krásný a elegantní styl. Chodit dobře oblečená bylo v těžkých dobách  v zemi galského kohouta znakem osobní síly, znamením úcty k sobě, k rodině, k sousedům i ostatním lidem. A tak to i zůstalo. Dobrá zpráva pro všechny, které spojují péči o svůj zevnějšek s představou prázdné peněženky a vybíleného bankovního konta.
Základem francouzského šarmu je jednoduchost. A najednou máme ve hře další astrologický archetyp,  Saturn, symbol řádu, formy, kázně a strohosti. Ten  ostatně stál i v mytologickém příběhu při zrodu Venuše, takže k ní tak trochu patří.  Pod jeho taktovkou se rozmarná Venuše proměňuje v kultivovanou, vytříbenou a elegantní dámu.

Uveďme malý příklad…
Zkombinujte zdobnost Venuše, její touhu zaujmout a okouzlit, přidejte k tomu Saturnovo kritické oko a špetku jeho oblíbeného koření, kterým je jednoduchost, strohost a  samozřejmě černá barva, která jej provází – a máte před sebou symbol ženské elegance, malé černé šaty. Je jim více než osmdesát let, a přesto se jich zub času nijak nedotýká a s klidem a noblesou odolávají proměnlivým módním trendům. Vyskytují se v nejrůznějších variantách a hodí se snad kamkoliv, do práce, na pochůzky do města, na večeři s přáteli či návštěvu divadla. A zatímco Venuše zrozená ve znamení Kozoroha se bude rozplývat nad tímto jednoduchým kouskem a roli skromné Popelky vymění za pařížskou eleganci, ty ostatní se mohou cítit poněkud stísněně. Naše vnitřní Venuše  a její umístění v horoskopu nás totiž usměrňuje a určuje, jaké oblečení posílí naše osobní vyzařování a kouzlo a jaké ho nejspíš skryje, jaké se stane tělem našeho těla a v jakém se budeme míjet samy se sebou.  Navzdory všem módním trendům a doporučením stylistů je to právě tato energie, která skrytě, a přesto nejvýrazněji zasahuje do našeho zevnějšku. Zapojme proto do hry další trumf, který elegantní Francouzky skrývají v rukávu, a to je originalita detailů.
Zůstaňme i „malých černých“ a doplňme je třeba džínovou bundou — a přijde si na své uranská Venuše – rebelka. Lehký šifonový šál v perlové barvě zalichotí Venuši v Raku a temně fialové saténové sako přes černé šatičky nebude proti mysli štíří femme fatale.

Malé štěstí
Venuši považovali  staří astrologové za „malé štěstí“. Opravdu, smyslové požitky činí náš život plnějším, půvabnějším a hodným milování. I drobná změna v barvě oblečení, ozdoba či nový účes, jakkoliv jsou nenápadné, mohou dodat našemu životu šťávu a potřebnou energii. Jsou také signálem hlubší proměny ve vztahu k sobě samé, která probíhá v nitru, nikoliv známkou marnivosti, nad kterou lze mávnout rukou.
Co je špatného na péči o svůj zevnějšek? Zaslouží si opravdu taková snaha nálepku povrchnosti? Nebyl by svět příjemnějším místem k žití, kdybychom všechny vynaložily alespoň trochu úsilí a začaly se oblékat atraktivně? Kvůli sobě, svým přátelům i lidem, které potkáváme na ulici. Na tyto otázky si už odpovězte samy. A nezapomeňme přitom na slova klasika —  že nikdo není opravdu dobře oblečen, nenosí-li na tváři úsměv.