Nejlepší je domácí – prosinec

Prosinec je měsíc spojený s radostí, očekáváním, s různými zvyky a přípravami i s magickými zážitky. Je to čas, kdy se příroda postupně ponořuje do zimního spánku  a lidé bilancují končící rok.  Zároveň prosinec nabízí řadu příležitostí k oslavám a setkáním s rodinou a přáteli a připomíná nám důležitost rodiny, přátelství a dobročinnosti. Je to čas, kdy můžeme zpomalit, uvědomit si hodnoty v našich životech a sdílet lásku a radost s ostatními.

Název posledního měsíce v roce se v českém jazyce odvozuje od praslovanského slovesa prosinoti, které znamená prosvítat či probleskovat. Jméno odkazuje na fakt, že Slunce v tento měsíc často jen prosvítá mezi těžkými šedými mraky. Zajímavé je, že stejný slovní kořen -sin- se zachoval v adjektivu sinalý – „mrtvolně bledý“. Lidová etymologie někdy odvozuje název prosinec od slova „prase“, protože v tomto měsíci se konaly zabíjačky. Jindy poukazuje na slovo „prosit“ s odkazem na vánoční koledování.

Prosincové pranostiky
Pro prosinec existuje mnoho pranostik, které lidé v minulosti používali k předpovídání počasí a událostí. Například pranostika „Na svatého Mikuláše bude voda v potoce“ naznačuje, že na začátku prosince může být počasí ještě relativně mírné, spíše deštivé a nebude příliš mrznout. Naopak „Prosinec studený, březen suchý“ poukazuje na fakt, že po chladném prosinci může přijít březen chudší na srážky. A samozřejmě nesmíme zapomenout na zřejmě nejznámější prosincovou pranostiku: „Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá“.  Jako dítěti mi nešlo na rozum, jak může Lucie, která slaví svátek 13. prosince, zkrátit noc a nepřidat den, když v součtu den i noc dává 24 hodin.
Až v dospělém věku se mi dostalo vědeckého vysvětlení této pranostiky. Země se otáčí kolem své osy a zároveň obíhá kolem Slunce po eliptické dráze. V určitém období, které připadá každoročně na dny  okolo 13. prosince, Země obíhá kolem Slunce rychleji, což způsobuje, že den se zdánlivě zkracuje. Důsledkem toho je, že v noci světlo od Slunce „upije“ více času, zatímco den „nepřidá“. To vysvětluje první a druhou část pranostiky. Vývoj rychlosti obíhání Země kolem Slunce je také důvodem pro změny v časech východu a západu Slunce během prosincových dnů.

Tradice a svátky
Prosinec je nabitý tajemnými postavami, které v tento měsíc slaví svátek.

Svátek svatého Mikuláše
Asi netřeba připomínat, že svatý Mikuláš přichází 5. prosince, v předvečer svého svátku, a rozdává dětem dárky a sladkosti, pokud byly po celý rok hodné. Často je doprovázen andělem a čertem.

Svátek svatého Ambrosia
Svátek svatého Ambrosia připadá na 7. prosinec.  Tento světec žil ve 4. století v Itálii, v roce 374 se stal biskupem v Miláně, jako obratný politik s radikálními názory se nebál postavit ani samotnému císaři. Někdy je považován za světce jednajícího podle pravidla „cukru a biče“. To dokládá i lidová tradice s ním spojená. Ambrosius byl zpodobňován jako maskovaná postava v bílé haleně, černé čepici se šátkem přes obličej, černými rukavicemi a koštětem polepeným papírem v ruce. Za soumraku se pohyboval obvykle kolem kostela a s sebou měl uzlík s cukrovinkami. Shromážděné děti na něj pokřikovaly, on je honil a hrozil jim výpraskem. Při běhu ztrácel cukrovinky, které děti opatrně sbíraly tak, aby nedostaly metličkou.

Svatá Lucie
Svátek svaté Lucie se slaví 13. prosince. Je spojen s přicházející zimní tmou, proto se svatá Lucie stala patronkou světla.

Prosinec je ovšem nejvíce spojen s adventním časem a Vánocemi.Adventní doba
Prosinec začíná adventem, což je období čtyř týdnů před Vánoci. Letos připadá první adventní neděle na 3. prosinec. Během adventu lidé zdobí své domovy chvojím, jmelím, cesmínou a břečťanem. S tímto obdobím se pojí i tradice adventních věnců se čtyřmi svíčkami, každou adventní neděli se jedna svíce zapaluje jako připomenutí blížícího se příchodu Ježíše Krista. Svícny se barevností i počtem svíček mohou lišit v jednotlivých křesťanských církvích. U nás je za liturgickou barvu považována fialová, a tak by tři svíčky na adventním věnci či svícnu měly být fialové, poslední je růžová, která symbolizuje naději. Protestanti zdobí své svícny červenou a zlatou barvou, luteráni naopak modrou. Například v Británii se často můžete setkat se svícny, které mají svíček 5. Pátá svíce uprostřed věnce je bílá a symbolizuje Ježíše Krista. Svíčky na věnci mají svá jména, první je svíce naděje, druhá je láska, třetí se jmenuje radost a čtvrtá je andělská. Je-li na svícnu pátá svíce, je označována za Kristovu a bývá zapalována na Boží hod vánoční.
Oblíbeným zvykem jsou dětské adventní kalendáře, děti otevírají každý den jedno okénko a těší se na Vánoce. V posledních letech lze zakoupit i adventní kalendáře pro dospělé, ty obsahují kosmetiku, ponožky, alkohol nebo jiné drobné dárečky.  
Advent je především časem setkávání se. Právě během adventu by si každý měl udělat čas na své blízké a na přátele, naladit se na duchovní atmosféru a hledat radost a naplnění života. Realita ale bývá jiná, dny trávíme ve stresu a shonu ve snaze stihnout všechny vánoční přípravy, od pečení cukroví přes úklid až k nákupu dárků. Co takhle zkusit letos pojmout alespoň jednu adventní neděli jako slavnostní den bez shonu a starostí! Pokud nás ovšem pečení cukroví baví, můžeme ho pojmout i jako relaxační nebo dokoce tvořivou činnost, při které uplatníme i svoji fantazii!
Večer 24. prosince, na Štědrý den, se rodiny scházejí ke společné večeři. Tradičním jídlem je stále kapr s bramborovým salátem, ale v mnoha rodinách kapra nahrazují jiné druhy ryb. Po večeři přichází čas na rozbalení dárků, které Ježíšek položil pod ozdobený vánoční stromek. Po půlnoci následuje tradiční půlnoční mše a nastává Boží hod vánoční.

Svátek svatého Štěpána
Svátek svatého Štěpána se slaví 26. prosince a často je označován jako 2. svátek vánoční. Připomíná prvomučedníka svatého Štěpána, který byl ukamenovaný po procesu před židovskou radou jako údajný rouhač proti judaismu. Svatý Štěpán byl známý pro svou laskavost a péči o chudé, i proto je tento den zasvěcen dobročinnosti, charitě, koledám a také návštěvám. V tento den bývalo zvykem chodit od domu k domu a koledovat. Koledníci dostávali jako odměnu za své koledování jídlo, peníze a někdy i drobné peníze.

Vánoční vůně
K vánočnímu času patří specifické a typické vůně, zřejmě nejznámější jsou vůně tří exotických koření: skořice, hřebíčku a vanilky.

Skořice
Skořice je nerozlučně spjatá s vánočním cukrovím, jablečným závinem, vánočním punčem nebo svařeným vínem. Víte, že existují dva druhy skořice? Běžnější druh je „Cassia” z Indonésie a Číny, ale za pravou skořici je považován „Ceylon” pocházející ze Srí Lanky, Madagaskaru a Seychel. Cassia obsahuje více kumarinu, což je toxická chemická sloučenina. 

Vanilka
Vanilka vzácný druh koření, v 1. století byla dokonce dražší než stříbro. Jedná se druh orchideje. Tradičně se pěstuje na Madagaskaru, ale také v Indonésii nebo v Ghaně. Používá se k vánočnímu pečení – kdo by neměl rád vanilkové rohlíčky?

Hřebíček
Hřebíček jsou poupata stálezeleného tropického stromu hřebíčkovce kořenného. Hřebíček je silně aromatické koření s velmi výraznou kořeněnou až palčivou chutí. Přispívá k udržení normálního trávení a chuti k jídlu. Je doporučován pro podporu přirozeného zdraví kardiovaskulárního a dýchacího systému.

                                                                             Ing. Markéta Růženka Vopičková, Ph.D.