Poprvé vybíráme z listopadové MEDUŇKY: Probouzíme se?
Meduňka s číslem 11 – tedy předposlední číslo tohoto kalendářního roku – PRÁVĚ VYŠLA a už z ní pro vás vybíráme první ukázku z titulového rozhovoru s Milošem Matulou, ve kterém jsme pohovořili o jeho nové knize i o řadě dalších témat… Rozhovor připravila Z. Paulusová.
Novou Meduňku můžete číst na emedunka.cz
O probouzení, Světle a osvícení…
Vzniku tohoto rozhovoru předcházela takřka neuvěřitelná náhoda. Když nám dlouholetý spolupracovník Meduňky Miloš Matula, duchovní učitel a autor několika knih, poslal do redakce pozvánku na křest své nové knihy PROBOUZÍME SE – Lidstvo a Země na galaktické křižovatce, omluvila jsem se – věděla jsem, že v té době budu na dovolené na řeckém ostrově Kalymnos. Miloš mi obratem odpověděl, že on na tomto ostrově právě vede meditační kurz. A že je zrovna na místě, kam směřuji i já a knihu má „náhodou“ u sebe! A když jsem o pár dní později po mnohahodinové cestě dorazila do cíle, čekal na mě Miloš s knihou u stolku před hotýlkem. Vzhledem k tomu, že jsme o svých cestovních plánech vzájemně nic nevěděli, existují desítky ostrovů, kam můžete jet na dovolenou a Kalymnos je malý a nepříliš známý ostrov, to byla skutečně podivuhodná shoda okolností. O několik týdnů později jsme si – už v Praze – o nové knize popovídali.
O nové knize
Tvoje nová kniha vyšla v červnu, jak dlouho jsi ji psal?
Měl jsem ji napsanou poměrně rychle, protože většinu témat jsem nosil v hlavě už delší dobu. Když mi loni umřela maminka, potřeboval jsem se zaměstnat a převést mysl jiným směrem, pustil jsem se do psaní a psal jsem velmi intenzivně.
V této knize navazuji na svou knihu 2013 Hvězdná brána k Novému Věku, kterou jsem vydal v roce 2012, chtěl jsem některá témata dotáhnout do konce, posunout nebo poukázat na další souvislosti, které se mezitím objevily.
Která témata máš na mysli?
Například téma mayského kalendáře a toho, co se mělo stát 21. prosince 2012. V knize píšu o tom, že nemělo jít o konec světa a nebyla to ani záležitost jednoho jediného dne – došlo totiž k naprostému nepochopení mayského učení. Od mayských šamanů jsem měl informace, že neskončí svět jako takový, ale skončí svět starých energií. Taková změna nemohla nastat během jediného dne, protože to by lidstvo nepřežilo. Šlo o symbolické datum, změna energií je rozdělená do třiceti let a podle starověkých Mayů jde o poslední období očišťování. Podobnou filozofii měli i Aztékové. Je to vlastně zúrodňování toho, co jsme zaseli a po třiceti letech bychom měli sklízet. Jenže kolem roku 2012 to neskončilo, protože celý náš hvězdný systém měl vstoupit do fotonového pásu, ve kterém setrvává a a tento pás vibračně ovlivňuje všechny bytosti na planetě Zemi, včetně planety samotné. To znamená, že jsme velmi ovlivňováni a bombardováni vysokovibračními frekvencemi, energiemi ze Slunce a zároveň i energiemi z centra galaxie.
Dále mě velmi zajímalo, jak se s těmito změnami mění naše DNA. Americký vědec profesor Chang se svým týmem, složeným z odborníků různých profesí, zkoumal DNA, a zjistil, že náš zápis DNA není tvořen nikým z pozemšťanů, ale že se na něm stoprocentně podílela nějaká mimozemská rasa, která vložila určité informace a genetický klíč. Takže jsme v podstatě jakýsi experiment. Možná jsme tisíce let cosi jako beta verze lidstva, což jsem pochopil díky přípravě svých nových webových stránek – beta verze webu je zkušební verze, obsahující různé informace a fotky, během přípravy jsem ji viděl jenom já a tvůrci stránek. Až když bude hotová a odsouhlasená, zapne se a od té chvíle ji uvidí všichni. Co když nás někdo jakýmsi dálkovým ovladačem někdy přepne ze „cvičné“ verze na plnou verzi? Zatím využíváme 9 % našeho mozku, a to by se výrazně změnilo. Naše vnímání by se rozšířilo natolik, že bychom měli nakročeno nikoli do 5. dimenze, ale do dalších vyšších dimenzí a hustot. V novém funkčním kódu by také vymizely nemoci a žili bychom mnohem déle.
Celkově platí, že jsme nenápadně postrkováni k 5. dimenzi – ke vzestupu a osvícení, osvícení nemůžeme minout, protože k němu máme nakročeno ze všech stran. Je tu už zmíněný fotonový pás, protuberance ze Slunce, galaktické centrum a jeho mohutné energie a všechny vibrace a energie, které se snaží nás probudit.
Název knihy je působivý, ale leckdo může namítnout, že to zrovna nevypadá, že bychom se probouzeli. Lidé se k sobě často chovají agresivně, mnoho dětí a mladistvých má psychické problémy, negativní zprávy se na nás valí stran. Těžko uvěřit, že – jak píšeš – někde v hlubinách či pod povrchem už probíhá nějaká pozitivní revoluce…
Změna a revoluce probíhá, a věřím, že to každý z nás nějak vnímá a cítí. Některé změny působí pozitivně, jiné mohou „bolet“ – lidé nemohou spát, jsou podráždění, cítí napětí. Vzpomeňme i na známé pravidlo, že největší tma bývá právě před rozedněním, před probuzením. Dlouhodobě na nás působily temné energie, ale i ty ztrácejí na intenzitě, protože reagují na to, že lidé se otevírají. Já si ty změny uvědomuji sám na sobě, svoji šamansko-ezoterickou školu Duchovní cesta pokojného bojovníka Světla vedu už 25 let a více než 10 let jsem se na to připravoval. Tehdy jsme jako „pionýři věku Vodnáře“ oslovovali a probouzeli jen pár skupinek lidí. Dnes existuje obrovské množství různých skupin, aktivit, směrů a metod, každý druhý něco učí nebo přednáší, mnohdy je těžké se v tom množství orientovat. V tom je obrovský posun, je to vidět hlavně, když se podíváš zpátky.
Před lety jsem dělal pro Meduňku rozhovor s americkým léčitelem Ericem Pearlem, který posléze vyšel i v mé knize rozhovorů Hvězdy ezoterického nebe I. – Kniha plná energie, a on mi řekl: „Mám pocit, že v roce 2012 se nic nestane, ale když se podíváme za pět, deset, patnáct let zpátky, zjistíme, jak obrovský kus cesty jsme ušli.“ A měl pravdu.
Je to podobné, jako když se na sebe díváte denně do zrcadla, žádné velké změny nevidíte, ale když se po deseti letech podíváme na své fotografie, změna je patrná.
V roce 2014 jsem jako jeden z mála začal dávat na facebook méně obvyklé informace, třeba v souvislosti s tehdejší politickou situací. Dneska už informace zveřejňuje spousta jiných lidí, takže ono probouzení není jen záležitostí spirituální roviny, protože energie se mění všeobecně. Vidíme to v politice i v dalších sférách a vůbec ve světě kolem nás.
Všechno se otevírá, čím je člověk empatičtější a citlivější, tím víc to vnímá. Samozřejmě pokud se lidé zabývají výhradně běžnými starostmi všedního dne, změny necítí vůbec nebo málo, nebo je cítit nechtějí, protože by si tím zkomplikovali život.
Probouzení vysvětluješ jako energetický proces, který se týká vibrací. Dalo by se zjednodušeně říct, že je to vlastně postup ze třetí dimenze do páté dimenze?
Souvislostí je víc, zkusím to stručně vysvětlit. Konec mayského kalendáře souvisel s koncem několika cyklů. Mayský kalendář je v podstatě soubor nejen kalendářů, ale i určitých kodexů, které nás učí o cykličnosti dějů. Většina mayských kodexů byla zničená, ale pár se jich podařilo zachovat díky jezuitským misionářům, dnes jsou to perly muzeí – např. tzv. Drážďanský kodex nebo kniha Popol Vuh. Je možné je vidět a důležité je, že byly přeloženy.
V těchto kodexech je zmíněn bůh Bolon Yokte, který má být reprezentantem změn cyklů. Jenže někteří vědci to chybně pochopili a přeložili, že vlastně tento bůh je pán destrukce a konce světa, protože rozlévá vodu, a proto nastane potopa světa. Ale to bylo neporozumění mayskému učení. Bolon Yokte vůbec není bůh destrukce, potopy a konce světa, ale naopak souvisí s nastupujícím Věkem Vodnáře a Vodnář nerozlévá vodu, ale moudrost a nové učení. To nám říká, že končí několik cyklů – Věk Vodnáře nastupuje po více než dva a půl tisíce let trvajícím Věku Ryb, ale cykly se vzájemně prolínají, podobně jako když končí zima a začíná jaro. Stejným způsobem se prolínají věky Slunce, kdy Mayové, Aztékové, Toltékové teď odcházejí z věku Pátého Slunce do věku Šestého Slunce. Podobné učení měli Egypťané, liší se jen v tom, že oni pracovali pouze s učením pěti Sluncí. A teď jsme na konci věku Amon, který souvisel se skrytostí, úpadkem, smrtí, a ocitáme se na začátku éry vzestupu, kdy vstupujeme do věku Prvního Slunce, který se nazývá Cheprer, což může znamenat několik začátků. Buď je to první hodina východu Slunce, začátek celého cyklu a zároveň zrození nové epochy, symbolizované právě zrozeným malým mimikem, z nějž má každý radost.
Po temných dnech najednou svítí slunce. A tak se vracíme k tomu, že před východem slunce je největší tma a pomyslně uzavíráme kruh.
Před podobnou změnou stála kdysi Atlantida, ale lidé, respektive tehdejší bytosti to nezvládli, upadli do destrukce a válek. A říká se, že ti, kdo tehdy žili v Atlantidě, jsou teď zrození tady na Zemi a dostali šanci tuto změnu zvládnout lépe. A nejen duše z Atlantidy, ale i z Lemurie, která byla před Atlantidou, před ní byla ještě civilizace Mu, a před Mu byla Gondwanna, a tak dále.
Přispět malým kamínkem k lepšímu životu
Pro část čtenářů jsou informace o mayských kodexech nebo o Atlantidě jistě zajímavé, ale pro jiné možná až příliš složité či obtížně uvěřitelné. Co bys poradil jim?
I oni jistě mohou přispět svým dílkem k tomu, abychom změny tentokrát zvládli lépe.
Říká se, že všechno ve vesmíru je velmi jednoduché, aby to mohl pochopit každý, jenže my si to většinou různě komplikujeme, protože nevěříme, že by to mohlo být tak jednoduché.
V této souvislosti si často vzpomenu na zkušenou ženu, skvělou astroložku, moji vzácnou přítelkyni a jednu ze svých učitelek Zošu Kinkorovou, která až do vysokého věku psala články pro ženy a kladla jim na srdce, jak je důležité manželovi uvařit, mít ho ráda a také mu leccos odpustit… Nabádala vlastně k životu v jednoduchosti.
Do mojí šamansko-ezoterické školy chodí spousta lidí, kteří hledají sami sebe, protože se v tomto složitém světě ztrácejí. Ale věřím, že existují i lidé, kteří sice vědomě nic nehledají, ale žijí to. Zoša často říkala, že jde o to přispět svým malým kamínkem k lepšímu životu, k vzájemnému porozumění. Doplnil bych to svými slovy – v jedné kapitole knihy píšu o tom, co je osvícení. Pro nás to může být stav, když budeme komunikovat s láskou, pro lásku, budeme mít lidi kolem sebe rádi, budeme jim odpouštět. A hlavně – nejdřív musíme mít rádi sami sebe, až potom můžeme mít rádi i druhé. A druhým dokážeme odpustit, když umíme odpustit sami sobě. Osvícení může nastat, když budeme žít v jednoduchosti a čistotě, budeme otevření a nadšení jako malé dítě, které se dívá na svět zářícíma očima a všechno je pro něj nové a zábavné. A stejně budeme přijímat život i se změnami, které někdy jsou snazší, jindy těžší. Říká se, že každá minuta hraje pro nás – pokud procházíme nějakým obtížným životním obdobím, jednou skončí….
Celý rozhovor si přečtete v listopadovém čísle MEDUŇKY.
