Listujeme červencovou Meduňkou: prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.: Pro zdraví našich mužů  

Vědkyně, badatelka a naše dlouholetá vážená spolupracovnice a autorka prof. Anna Strunecká se svým článkem také zapojila do červencového tématu, které se týká MUŽŮ (nejen) v RODINĚ – jak se můžete přesvědčit z následující ukázky. Už jste si červencovou Meduňku přečetli? Pokud ne – škoda – a dá se to snadno napravit – třeba na emedunka.cz

Muži se tradičně považují za silnější polovinu lidstva. Avšak vědecké poznatky i praktické zkušenosti z posledních desetiletí nám ukazují, že mužský organismus je v porovnání s organismem žen citlivější a zranitelnější.
V současné době pozorujeme prudký pokles mužské plodnosti, vysoký počet různých genetických mutací, stoupající problémy s erektilní dysfunkcí a vysoký výskyt rakoviny prostaty. Naši muži mají nejvyšší výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku v Evropě. Jejich život je o 8–10 let kratší než život žen. Muži potřebují péči a lásku ženy po celý život, potřebují ženu jako dobrou matku, učitelku, milenku, kuchařku i pečovatelku.
Život nám totiž jednoznačně ukazuje, že ženská životní síla je silnější: Žena dokáže ve svém těle vytvořit nový život a v době kojení mu ze svého těla dává vše, co potřebuje ke svému růstu a vývoji. Ženy statisticky průkazně podléhají méně infarktům, rakovině plic a některým psychiatrickým poruchám, přitom přežívají v průměru o 8–10 let déle než muži.
Podrobné studie zjistily, že v dětských knížkách převažují mužské postavy a mužská jména se tam vyskytují dvakrát častěji než jména ženská. Mnohé populární příběhy zpravidla obrážejí stereotypní role ženy a muže. Dívky jsou prezentovány jako krásné, sladké a naivní, přizpůsobivé a závislé, zatímco chlapci jsou typicky popisování jako silní, milující dobrodružství, nezávislí a jednající přímočaře. Muži mají zpravidla role bojovníků, dobrodruhů a zachránců, zatímco ženy v jejich pasivních rolích jsou pečovatelky, matky a princezny potřebující záchranu. Dívky často dosahují svých cílů díky tomu, že jim ostatní pomáhají, zatímco chlapci dosahují cílů díky své osobnosti a personalitě.

Jak vznikl rozdíl mezi mužem a ženou?
Mužství a ženství bylo ve všech kulturách vnímáno jako protiklad, který má však pro svět přímo fundamentální význam. Bez ohledu na to, jestli věříme, že člověka stvořil Bůh, nebo že člověk vznikl podle Darwinovy teorie v procesu vývoje z opičích předků, je naprosto zřejmé, že muž a žena tvoří dva protipóly, které se vzájemně přitahují. Podle zakořenělé představy v židovských i křesťanských legendách uhnětl Bůh v podobě vousatého Otce z hlíny muže jménem Adam, ke kterému později vytvořil z jeho žebra ženu jménem Eva. Adam po tomto zákroku nebyl příliš ochuzen, zatímco Eva dostává punc jakési odvozenosti, druhotnosti, méněcennosti. Odvěké usilování žen o rovnoprávnost s muži vede ženy k tomu, aby se snažily dokázat, že se mužům vyrovnají. Je zvláštní, že se v tomto trendu posledních dvou století neobjevuje ve stejné míře snaha mužů vyrovnat se ženám.
Podívejme se proto, co o vzniku opačných pohlaví říká Bible. Moje interpretace mýtického vyprávění vychází z analýzy biblického textu Milana Horáka, faráře Obce křesťanů. Horák upozorňuje na to, že v popisech stvoření člověka podle knihy Genesis nenalézáme ani náznak toho, že stvořený člověk byl muž. Hebrejské slovo ádám se dá překládat jako člověk všeobecně, lidský druh, bytost člověčenství. My však z běžného pozorování víme, že člověk je obyčejně buď mužem, nebo ženou. Bible s touto otázkou počítá a zařazuje proto hned za první zmínku o člověku, že Bůh stvořil lidi mužem i ženou; hebrejsky záchar-ungévá, což prý můžeme přeložit jako samec a zároveň samice. Později Bůh odebírá člověku ženskost a utváří z ní samostatnou bytost. To, co bylo původně celým člověkem, se stává člověkem zbaveným ženství, tedy mužem. Zatímco žena byla pojmenována Eva, což je odvozeno od slova chaj – životní síla, muž dostává po ztrátě ženských životních sil jako protiváhu více sil fyzických a mohutnější svalnatější tělo.

Jaký je muž v roce 2025?
Když jsem se doma zmínila, že mám napsat do Meduňky článek o muži v rodině, vnučka mě upozornila: „Uvědomuješ si, že dnes žijeme v docela jiné době než za tvého mládí? Že se dnešní muži chovají úplně jinak, než v době tvého manželství?“ Nejsem vzdělaná v psychologii ani v sociologii, a i když jsem byla vyzvaná, abych téma o muži v rodině pojednala filozoficky i biologicky, rozsah tohoto článku mi dovoluje pouze stručné zamyšlení. A zajímavé úvahy jsem našla v článku Milana Vidláka v jeho časopise Šifra č.11. Milan tam zmiňuje typ Chlapáka a typy hodných kluků.
„Chlapák je mužem minulosti. Muži staré éry se také jinak říká macho. Jeho hlavní devizou je bezohlednost, sobeckost, neupřímnost, ostré lokty, nenasytnost a chamtivost. Vlastnosti, kterým všem společně vládne jediný král. Král Ego. Právě kvůli archetypu Chlapáka se svět dostal na pokraj sebedestrukce. I když, na rozdíl třeba od středověku, Chlapák nemusí smrdět, používá slušivé obleky, chodí na pedikúru, jí ve vybraných restauracích a mluví o lásce, solidaritě, novém světě a dobrotě, je to pořád on, pouze v bledě modrém. Chlapák byl zvyklý, že mu vše vycházelo a dostal to, co chtěl. Na úkor ostatních. Vítěz bere vše. Účel světí prostředky a nikdy nemá dost. Vydělal jsem miliony? Chci miliardy. Mám miliardy? Franta má desítky miliard. Jsem nejbohatší Čech? Chci být nejbohatší Evropan. Patří mi celá republika? Dejte mi celý svět. Celý svět je málo, co takhle vesmír? Víc, rychleji, silněji, bez ohledu na důsledky. To je vnitřní motor Chlapáka…

Celý článek i další texty k tématu najdete v aktuálním červencovém čísle Meduňky.