Meduňka

Z meduňkové edice: Děti nového milénia

Vzhledem k současné výjimečné situaci, kdy děti nechodí do školy a mnozí rodiče pracují z domova, spolu rodiny tráví mnohem víc času než v běžných dnech. Pro některé rodiče to může být nezvyklé a nevědí, jak své děti zabavit. Tento společný čas je však možné využít k vzájemnému sblížení – čtení, povídání, hraní her atd… A pokud potřebujete s výchovou svých potomků poradit, mnoho fundovaných rad a doporučení najdete v knize zkušené pedagožky Mileny Králové Děti nového milénia, kterou nedávno vydala edice Knihovnička Meduňky.
Kniha je dostupná na www.obchodmedunka.cz nebo v elektronické verzi na emedunka.cz

 

Ukázka z knihy:
Moderní technologie versus klasické čtení
Naše společnost v dnešní době jednoznačně spěje k tomu, že děti bravurně ovládají techniku práce na počítačích, chytrých telefonech a tabletech. Vyznají se ve všemožných technologiích, ale téměř vůbec je nezajímají knihy a časopisy. Klasické čtení už vlastně vůbec nepoužívají a s trochou nadsázky by se dalo říct, že ani nezvládají.
Je to politováníhodná situace, protože technologie mají prokazatelně negativní vliv na psychické a fyzické zdraví dětí, z nichž vyrostou stejně nezdraví dospělí jedinci. Navíc absence klasického čtení u dětí nové generace snižuje IQ. To už dokazují velmi přesvědčivě nejnovější vědecké studie a lékařské výzkumy, které již pracují se dvěma i třemi generacemi dětí.
Nejsem lékař, abych zde dokazovala pravdivost těchto tvrzení, ale některé informace z odborných článků a skript stojí za zmínku. Například to, že používání sociálních sítí dostává mozek do neurologicky a biologicky naprosto nepřirozeného stavu. Mozek neustále přijímá tolik nových impulzů, že jeho vývoj je devoluční, tedy že probíhá opak evolučního posunu. Je totiž tak zahlcen a přetížen, že se nevytvářejí další správné mozkové spoje, ale naopak odumírají dráhy a spoje už dříve vytvořené. Mozkový výkon tedy klesá nebo stagnuje.
Ví se, že počítače spolehlivě ničí paměť a koncentraci, zhoršuje se komunikační dovednost a snižuje se psychická odolnost dětí. Chybí jim schopnost správné analýzy, stále se u nich prudce zvyšuje obliba zkratek, primitivismu a triviálnosti. Moderní technologie mají bohužel také negativní vliv na soustředění a pozornost, zvyšují agresivitu a impulzivnost.

Digitální demence
V souvislosti s výše uvedenými fakty vznikl pojem „digitální demence“. Odborníci přirovnávají závislost na technologiích k závislosti na heroinu včetně obdobně silných abstinenčních příznaků. Průměrný Čech sleduje podle průzkumů nějakou obrazovku sedm hodin denně! K tomu padesátkrát denně kontroluje mobilní telefon. Tyto údaje platí i pro děti, které se odpojují od skutečného světa i od sebe samých a hledají únik do on-line světa, kde tráví většinu volného času, často na úkor spánku.
Rodiče dnes doslova odkládají své potomky k tabletům, telefonům a počítačům. Děti vyrůstající u PC mají však omezenou slovní zásobu, neumějí mluvit, přemýšlet ani komunikovat. Jsou obézní a nemotorné, nemají vztah k přírodě ani ke sportu.  Nejsou schopny řešit problémy, špatně snášejí kritiku, jejich způsob myšlení je velmi plochý.
Děti jsou vycvičené počítačovými hrami, které mají obrovskou dynamiku, a záběry jsou v nich rozsekané na kousky. Tím jsou naučené klipovému vidění světa ve zkratkách, což vede k tomu, že u ničeho déle nevydrží a nic je na delší dobu nezabaví. Stále tedy překlikávají jinam a neustále srovnávají – jeden klik přináší dalších sto možností, další desítky odboček, odkazů či nabídek.
Protože se vše rychle mění, nic není stabilní, a to jak v běžném životě skutečném, tak mnohonásobně v tom virtuálním. Děti tedy nemají pevné záchytné body – vlastně nevědí, co bude dál. Myslí, mluví a píší ve zkratkách, nejsou schopny rozvinout myšlenku, nemají trpělivost vyslechnout své rodiče, sourozence, kamarády, spolužáky ani učitele. Ochuzují se o reakce druhých, o vnímání jejich pocitů a názorů, které je nebaví, nezajímají a jsou pro ně ztrátou času, nejsou schopny interakce, empatie, nejsou naučeny poskytnout druhým svůj zájem a čas. Žijí v přesvědčení, že všechno se dá vyměnit, nahradit něčím jiným, novým a lepším. A spadají sem i vztahy, zaměstnání, přátelé či místa k bydlení.

Životní nespokojenost a digitální amnézie
Dalším novým termínem je pojem „životní nespokojenost“ . Pojem, který je vyvolán neustálým surfováním, sledováním, kolik má kdo lajků, kdo si koho přidal do přátel, kdo koho jak ohodnotil atd. Děti i dospělí se srovnávají s něčím, co není skutečné, ale upravené, nadhodnocené, vyretušované, nepravdivé, zkrátka „ideální“. Všichni se na sociálních sítí prezentují daleko lépe, než jací ve skutečnosti jsou. Ti „normální“, kteří se s těmi zidealizovanými poměřují, propadají depresi a máme zde nový rychle nastupující fenomén „technostres“. Následuje „digitální amnézie“. Víme, že informace lze kdykoli vyhledat na internetu a mozek tedy nemá žádnou motivaci ani potřebu si je zapamatovat. Ztráta paměti tak v průměru klesá až o 20 procent.
Jasně mluví i medicínská praxe ohledně fyzických neduhů způsobených technologiemi, ať už je to tzv. tabletové rameno, syndrom esemeskového krku, shrbené držení těla s předsunutou hlavou, záněty drobných kloubů prstů, záněty zápěstí a další. Pojem „kybernevolnost“ zahrnuje motání a bolest hlavy, žaludeční nevolnost, malátnost, únavu, poruchy spánku, absenci radosti a energie. Přetěžuje se přitom levá mozková hemisféra, zatímco pravá zaostává. Odborníci ve všech vyspělých zemí se shodují v tom, že telefon, tablet nebo počítač předškolním dětem vůbec nepatří do ruky. Doporučují děti před technologiemi co nejvíce uchránit až do osmi let věku. Do tří let je to pro dítě, resp.  pro jeho vyvíjející se mozek, naprosto nutné. Během prvních osmi let života, z nichž první tři jsou zásadní, totiž proběhne několik fází, kdy se tvoří různé druhy inteligence. Nejsou-li tyto fáze využity, nelze je už nahradit a dovednosti, které se měly vytvořit, jsou ztraceny.
Žijeme a atmosféře plné neviditelných vln. Předpokládá se, že kdybychom mohli vidět a slyšet všechny rádiové a internetové komunikace, které procházejí vzduchem, zbláznili bychom se. I tak podvědomě vnímáme, jak zatěžují naše energetická pole a vytvářejí pocity stresu a strachu. Vědci tím vysvětlují zvýšený nárůst různých poruch učení, ADHD i autismu.
Tolik v krátkosti poněkud depresivní informace o negativním vlivu moderních technologií na dětský mozek. Je pochopitelné, že podobně působí technologie i na dospělé.

Počítač místo rodičů?
Dnešní děti tráví mnohem více času na sociálních sítích než se svými rodiči – to je holý fakt.
Je známo, že děti se učí nápodobou a platí to i v přístupu k technologiím. Dnes je běžné, že už miminka v kočárku vídají maminku s telefonem u ucha, neustále fotící nebo píšící zprávy. A doma, když se dítě obrátí na rodiče, většinou je vyruší od počítače nebo musí chvilku počkat, až vyřídí telefonický hovor. Dnešní děti se už mezi technologiemi prostě narodí a berou je jako normální součást života. Je na rodičích, aby dítěti ukázali, jak žít i „normální“ život, do kterého patří příroda, pohyb, kamarádi, hry, sport, humor a zábava.
Je proto nutné vyrovnávat pobyt dětí u počítačů pohybem v přírodě, v ideálním případě časově 1:1, což je naprosto nezbytné pro udržení jejich zdárného vývoje a udržení psychického i fyzického zdraví. Děti musejí mít volný pohyb, aby se dokázaly naučit být v kontaktu se svým tělem, aby používaly nejen jemnou, ale i hrubou motoriku, která ovlivňuje jejich vidění, řeč, vnímání, radost i psychiku…