Vracíme se sami k sobě: Všechno je dobré…
Opět se vracíme k Meduňkám z minulých let, ve kterých je podle nás velké myšlenkové bohatství a mnoho znalostí a zkušeností našich autorů a spolupracovníků. V květnu 2015 jsme v Meduňce začali uveřejňovat nový seriál, ve kterém se čtenáři mohli seznámit s duchovní učitelkou Ivankou Adamcovou. Seriál připravovala Hanka Synková. Nabízíme 1. díl…
Úvodem…
Ivanka Adamcová, zubní laborantka a zároveň duchovní učitelka, opravdu tvrdí, že všechno je dobré. To samozřejmě vyvolává řadu otázek a reakcí: Žije snad v jiném světě? Je snad blázen? Vždyť přece kolem nás se děje tolik zla — někdo ubodá mladého člověka, někdo nastraží bombu — i to má snad být dobré?! A to myslí tak, že máme přijmout všechno špatné a tvářit se, že je to dobré? Není to snad něco, jako středověké heslo Modli se a pracuj? A jakým právem nám vůbec chce radit?! Odpovědi snad přinese postupně tento seriál a samozřejmě zejména samotná Ivanka.
Představujeme…
Kdo je Ivanka Adamcová? Někteří ji znají z osobních setkání nebo z přednášek. Mnozí ji viděli na záznamech na internetu. Čtenáři Meduňky vědí, že Ivanka jako laborantka nastavovala noci od pondělí do čtvrtka, aby o víkendu měla čas na potřebné lidi. Vyprávěla jim příběhy ze svého života tak, aby se z nich člověk poučil. A tomu, kdo o to stál, se také podívala na jeho čakry a na dopad jeho emocionálního prožívání na zdraví. Umožnila člověku, aby se sám svou vlastní prací vyčistil od karmických záznamů, tedy zatím jen od toho, co už pochopil. Doporučila, co nemá dělat v budoucnu, aby se znovu nedopustil chyby, protože jen ten se skutečně sám vyléčí, kdo už chyby neopakuje. Ivanka říká, že zdraví člověka vychází zevnitř ven. Nikdy tomu není naopak! Můžeme jíst sebezdravěji, cvičit od rána do večera, mazat se drahými krémy, když uděláme duchovní chybu, budeme nemocní, ať se nám to líbí nebo ne.
Otázky a odpovědi
Možná někoho napadne otázka, jakým právem nám Ivanka radí. Radí jen tomu, kdo o to stojí. Ivanka už v dětství měla vize událostí a zvláštních vzkazů, které se týkaly jejího úkolu, k němuž se pak postupně skutečně přibližovala. Také ona zažívala něco, co vnímáme jako nepříjemné, drsné, k nezvládnutí. Nechala ale vše volně plynout, neprosazovala svou vůli. Nemá ego, které chce být slavné nebo bohaté. Ivanka se snaží pracovat k užitku všech a je šťastná, když jsou lidé vedle ní spokojeni. Říká: „Sloužím vám, a ne hmotě.“
Skutečně je všechno dobré?
Ivanka říká: Na světě by se nám mělo líbit za všech okolností. Nenechte se strhnout něčím nebo někým k jinému pohledu. Když nám někdo ublíží, je to jeho čin, ovšem když zareagujete svou emocí, už je to váš čin a zapisuje se emocí na vaše tělo. Pak si to musíte odžít. Když věci nepřijímáme takové, jaké jsou, vytváříme emoce jako strach, nelibost či lítost a zaplňujeme jimi svůj záznam. Když věci přijmeme takové, jaké jsou, emoce – obrazně řečeno – nekličkují a nedělají uzly v boží vůli. Stačí poděkovat (za to, co nám náš bližní dělá) a úkol v daném vztahu tímto poděkováním vyrušíme. Vždyť on nás činí lepšími.
Být lepším člověkem
Nuže, kdo chce, může to také zkusit – být lepším člověkem. Aby nám to šlo snáze, Ivanka nám postupně bude vysvětlovat, jaké dopady mají naše myšlenky, naše emoce, naše činy na náš další život a na náš vývoj.
Princip je jednoduchý: myšlenka je energie. Energie pochopitelně ovlivňuje energetická centra (čakry), která každý z nás má – jsou to jakési trychtýře, jimiž jsme propojeni s ostatním světem, viditelným i neviditelným. Když tyto trychtýře přiškrtíme, je to, jako když si zaškrtíme krevní oběh. Když je naopak roztáhneme příliš, je to riskantní, jako bychom si otevřely žíly a krev z nich odtékala pryč. Každé srovnání kulhá, říká se, ale kdo chce a má na to, pochopí i tento příměr. Zkrátka a dobře – zlatá střední cesta je nutná ve všem. Ničeho příliš. A tak si nestahujme čakry svými strachy, záští, závistí, obavou z budoucnosti, nespokojeností, ani si je nerozšiřujme zase jinými nepřiměřenými emocemi.
Ivanka nám v seriálu postupně vysvětlí na příkladech, jak která emoce zasahuje to které energetické centrum.
Dobrá zpráva
Tento seriál zahajujeme dobrou zprávou: Ať se cítíme sebeosaměleji, nejsme sami! Jsme součástí celku. Jen si dopřát to poznat.
Jsme něco jako buňky jednoho těla. Ať už ho nazýváme Vesmír, Bůh, Jednota, Univerzum, Otec. Všichni jsme ovlivněni výchovou. Někdo studoval duchovní zákonitosti, někdo prošel hodinami náboženství, někdo nemá zatím žádný názor. Abychom neměli předsudky či zábrany, zkusme respektovat, že se v těchto článcích dočteme jiné názvy, než na které jsme zvyklí.
Podle Ivanky je každý z nás částečkou Jednoty a všichni tvoříme celek. Každá buňka v našem těle je jeho součástí. Všechno, co děláme, prožíváme, jak myslíme, všechny naše emoce se v podobě energií odrážejí a ovlivňují nás i okolí. Jsme-li v souladu s Jednotou, s Bohem, jsme spokojeni, a tudíž zdraví. Jsme-li v rozporu, v dualitě, v oddělenosti, tudíž nespokojeni – jak víte, ni dobrého to nepřináší. A děláme si to sami. Jsme jedinými tvůrci svého zdraví, své spokojenosti nebo naopak své nespokojenosti. Pokud nemáme v srdci bezpodmínečnou lásku k sobě, ke svému životu, těžko chápeme, že všechno je dobré. A právě tohle Ivanka vysvětluje. Všechno je dobré, i to zlé, protože jsme si to sami přivodili neláskou a neochotou přijmout i zdánlivé nezdary jako prospěch. Neochotou nebo neschopností vnímat i různá příkoří, zranění jako životní lekce a příležitost posunout se jejich přijetím s láskou výš.
K čemu je to pro mne dobré?
Ivanka to vysvětluje tak, že Bůh nás miluje a svou lásku projevuje tím, že nás učí. Jeho lekce bychom měli přijímat s láskou a v situacích zdánlivě špatných se neptat: „Proč zrovna já?“ ale naopak: „K čemu je to pro mne dobré?“ Je to dobré pro naše zdraví; psychické i fyzické. Jen člověk optimistický prožívá šťastný život, zato pesimista musí odolávat únavě, nemocem, strastem.
Otázka násilí
Nabízí se samozřejmě otázka násilí a lidí, kteří se ho dopouštějí na svých bližních. Ivanka na přednáškách říká, že i oni jsou součástí Boha. Podělila se s posluchači o historku ze svého života: „Ověřila jsem si to už v šesti letech, kdy přišla v noci vize, že skupina výrostků chce zbít mě a tříletou holčičku, s níž jsem si venku hrála. Nechápala jsem, proč nás chtějí bít, dokonce jsem se v duchu ptala – proč mne chtějí zbít, když já je miluji? Cítila jsem to tak, nic jsem tehdy ještě nevěděla. Ale neutekla jsem před nimi, ani by to nešlo, dohnali by nás. Jen jsem tu holčičku bezděky chránila svýma rukama. Najednou vidím, jak kluci panikaří, protože jejich rány se zastavily asi pět centimetrů před námi, byly jsme ve zvláštní bublině, která jim nedovolila nám ublížit. A mně došlo, že holčičku chráním, a že kdybych se jí nedotýkala, schytala by to. Když jsem se z vize probrala, věděla jsem, že je pravdivá, ale ještě jsem jí úplně nerozuměla, až v pozdějších letech přišlo pochopení. Vidíte. Láska je opravdu lék na všechna příkoří. Nikdo vám neublíží, ani nemoci.“
Je to vůbec možné?
Ivanka vysvětluje, že ano; stačí, když si uvědomíme, že jsme součástí Boha. Tím pádem ho přece budeme milovat. A když jeho, tak i sebe. Ale pozor, i jedno jediné, třeba jen vteřinové odmítnutí situace nebo člověka už je odpor. Jakýkoli, i ten nejkratší negativní prožitek uzavře příslušnou čakru a zamezí přístupu energie od zdroje. V tu ránu jsme ohroženi únavou, zraněním, nemocí. Energie nemohou volně proudit. Podle toho, která čakra se našim odporem uzavře, to odnese určitý orgán v těle. Jakmile přijímáme vše v životě v pokoře, s láskou – k sobě a tudíž k Bohu, čakra se zase pootevře a energie může volně proudit.“
Když jsme spokojení, kolují v našich žilách endorfiny. Co s námi dělají, víme přece všichni. Kdo neví, pozná, když si uvědomí, že je šťastný. Naopak, jsme-li ublížení, uvolní se stresový hormon a je zle. Příslušná čakra se uzavírá, přichází únava a za ní onemocnění.
Je tedy v našem zájmu hlídat si čakry, snažit se o to, aby byly pořád přiměřeně otevřené pro příjem boží energie. Pak budeme zdraví a šťastní.
Hanka Synková
