Jak změnit svět tady a teď: Internet v našem mozku

Internet je v současné době pro většinu z nás naprostou samozřejmostí. Ale jak rozumět výrazu „internet v mozku“, který použila ve své knize Jak změnit svět tady a teď naše spolupracovnice, moudrá a vzdělaná žena, paní profesorka Anna Strunecká... Tak si to přečtěte, přátelé – a tuto pozoruhodnou knížku si můžete případně objednat na našem-shopu…

Mnozí filozofové a duchovní badatelé upozorňují po celou dobu existence lidstva na  spolupůsobení mikrokosmu s makrokosmem. Člověk ve všem, čím je, představuje malý svět, mikrokosmos. Toto poznání můžeme sledovat v podobě dávných výroků, jako jsou např. Co je nahoře, je i dole, nebo Kristovo: Hledejte království nebeské v sobě a vše ostatní vám bude přidáno. Také Jan Amos Komenský nám zanechal své poselství: Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.
Myšlenka o tom, že člověk v sobě obsahuje veškerou zákonitost světa, všechna světová tajemství, se na konci 20. století objevila vědecky rozpracovaná na základě objevu hologramu. Americký neurofyziolog Karl Pribram a britský profesor teoretické fyziky David Bohm vytvořili velmi odvážnou teorii, která může vysvětlovat racionálně, logicky a vědecky souvislost jedné lidské bytosti s celým světem a nabízí možnost říci, že člověk je přirozenou bytostí transcendence (Pribram, 1999).
Holografické obrázky na nás dnes svítí z obálek knih a časopisů, ze samolepek, pohlednic, peněz i krabiček kosmetických produktů. Vstupujeme do holografického věku, a proto je užitečné seznámit se s tím, jak s holografií souvisí lidské vědomí. Takový posun našich představ přímo souvisí s pokrokem technologií.

Jak funguje hologram?
Název hologram je odvozen z řeckých slov holos – úplný agram – záznam. Zajímavý a důležitý je poznatek, že každá část hologramu v sobě nese informaci o celku. Traduje se, že v začátcích holografie, kdy se obraz snímaného předmětu zachycoval na fotografickou desku, byla deska náhodně upuštěna. Pracovník vzal střep, ozářil ho a k jeho překvapení se před jeho zraky opět objevil celý obraz. A co víc: jestliže střípek rozpůlíme a každou půlku znovu rozpůlíme a tak budeme pokračovat, jak to půjde, budeme z každého kousku záznamu získávat stále obraz celého předmětu.
V roce 1947 se zabýval Denis Gabor teoretickým řešením toho, jak uložit na dvojrozměrný film trojrozměrnou prostorovou fotografii. Vypracoval matematickou metodu, která využívala interferenci mezi světelnými vlnoplochami odraženými od předmětu a vlnoplochami referenčního svazku světla. Světelné vlnoplochy si můžeme představit jako vlny na hladině rybníka poté, co tam hodíme oblázek. Jestliže vhodíme do rybníka hrst oblázků, pak se jejich vlnky prolínají a vytvářejí interferenční vzor. Na takto osvětlené fotografické desce jsou jenom interferenční vzory, ze kterých vůbec nepoznáme obraz předmětu. Kouzlo Gabora spočívalo v tom, že takový negativ se musí ozářit tzv. koherentním světelným paprskem. Pak se objeví v prostoru trojrozměrný objekt. Realizaci této myšlenky v praxi plně uplatnili američtí vědci teprve po objevu laseru v 60. letech 20. století. Za vynález holografické techniky dostal Gabor v roce 1971 Nobelovu cenu.

Proč laser?
Zatímco sluneční světlo, nebo i světlo z běžné žárovky, se skládá ze světel o různých vlnových délkách, laser vydává světlo, které má stejnou vlnovou délku (je jednobarevné – monochromatické). Fyzici říkají, že laserové světlo je koherentní.
Objekt, který má být na dvojrozměrném filmu zobrazen jako trojrozměrný, se musí nejprve vykoupat ve svazku jednoho zdroje laserového světla. Potom se osvítí druhým svazkem laserového světla a výsledný interferenční vzor se zachytí na film. Trojrozměrný obraz se objeví až po ozáření interferenčních vzorů jiným koherentním laserovým svazkem.
Podle holonomické koncepce mozku rozpracované Pribramem a Bohmem, může být také lidský mozek chápán jako hologram, který obsahuje a interpretuje holografické jsoucno. Každý mozek a každý jednotlivec si vytváří svůj vlastní prožitek reality, přitom si každý jedinec v sobě nese informaci o všem (Pribram, 1999).
Holografický model mozku nám také pomáhá pochopit, jak může lidský mozek skladovat velikou paměť na malém prostoru. Odhaduje se, že člověk má v průběhu života kapacitu paměti asi 10 miliard bitů informací, což je možné uložit na hologramu v objemu 1cm³.  Nevyřešeným problémem zatím zůstává, jak je lidský mozek schopen tyto informace dekódovat.
Mnozí z nás si uvědomují, že můžeme poznat mnohem větší část pravdy,  než umíme dokázat a vysvětlit na základě současných vědeckých znalostí. V diskusi na jednom setkání to RNDr. Josef Tillich, CSc., prorektor Univerzity Palackého v Olomouci, vyjádřil takto:
Jestliže chce člověk vnímat hudbu, tak se do ní musí ponořit! A jeho mysl musí být zcela klidná, nerušená, musí se s hudbou ztotožnit. Jestliže člověk chce získat rekonstruovaný holografický záznam, musí ten střípek prozářit něčím, co je podstatné, musí se použít koherentní zdroj a teprve na něm se může rekonstruovat původní vlna, původní obraz. Myslím si, že tady je důležité, abychom do své mysli nechali vstoupit ten primární koherentní paprsek, což v našem případě znamená, abychom dosáhli ztišení naší mysli…
My si totiž neustále vytváříme nějaké představy o tom, jak mají věci fungovat, jak mají vypadat, ale nedokážeme se dostat nad tyto obsahy naší mysli, zůstáváme stále ve spojení s těmi svými vymyšlenými obrazy, se svým modelem světa. Už velký křesťanský mystik Mistr Eckhart řekl: „Má-li být jakákoliv skutečnost poznána, musí být její podoba rozbita.“
My stále ulpíváme na podobách. A to, co se dělá specielně v naší vědě a medicíně, to je zkoumání onoho střípku, hledáme a zkoumáme jen to, co vlastně představuje ten střípek, ta fotografická emulze, velmi intenzivně zkoumáme chemický základ fotografického procesu, ale zapomínáme právě na ten primární zdroj, který tu rekonstrukci umožňuje! Proto si myslím, že ani intelektové poznání onoho holistického pohledu na svět vůbec ještě neznamená, že pochopíme, o co skutečně jde (osobní sdělení, Dny V. Priessnitze, Lázně Jeseník, 1999).