Jak být šťastný?

Kdo by nechtěl být šťastný! Jenže, jak na to??? Zamyšlení z cyklu Píseň mého srdce připravil Jiří Mazánek…

Podíváte-li se na televizi, nebo si přečte jakýkoli časopis, dozvíte se mnoho rad a návodů na to, jak být šťastný. Představa o tom, co je to být šťastný, je sice dost různorodá, ale většinou jde o to být zdravý, mít všechny možné věci, komfort, prostě užívat si života. Když to stručně shrnu, jsou to vesměs hmotné záležitosti, uspokojení našich přání, kterých prý máme mít mnoho. Abychom si je splnili, můžeme si vzít údajně výhodné půjčky, které nás zavážou ke splácení aspoň na polovinu života.

Co se stane, když všechny tyto věci a možnosti nevyužijeme, nebo spíše využít nemůžeme? Obvykle toužíme, závidíme druhým a trpíme pouze na základě nedostatku hmotných věcí.
Již zhruba 500 let před n. l. vyslovil Buddha čtyři vznešené pravdy o utrpení, které se zcela liší od těch pozdějších, křesťanských. Většina křesťanských mučedníků trpěla tělesně nebo zahynula krutou smrtí. Byla to obdoba umučení Ježíše Krista. Buddha ale mluví o utrpení psychickém, jehož zdroj je v touze, přání či žádosti. Nebudu zde mluvit o utrpení, které je spojeno se stářím, nemocí či bolestí, ale o tom, které vyplývá z dnešního nespokojeného způsobu života. Toužíme po nadbytečném pohodlí, a když něčeho nedosáhneme, trpíme potom třeba vztekem, nenávistí, či závistí vůči těm, co toho dosáhli. Také trpíme, když přijdeme o něco příjemného, nebo když ztratíme blízkou osobu. Toto psychické utrpení vyvolává nepříjemné pocity i na těle, protože to, co je v mysli, se do něj promítá. Skládáme se totiž i z jemněhmotných složek – energetické, emocionální a mentální, které se prolínají do hmotného organismu. Proto nám tak škodí nenávist, zlost, závist, pokrytectví, lhaní, negativní myšlení, ubližování, ale i pláč a smutek, přílišné vciťování se do bolesti druhých apod. Naopak nám velmi pomáhají radost, smích, veselá mysl a pozitivní myšlení. Teorie je tedy jasná, jenže život není jednoduchý.

Jak se zbavit utrpení
Dnes už na to máme mnoho rad od různých učitelů, ale Buddha se vyslovil jasně a stručně. Mluvil o ušlechtilé stezce k zániku utrpení. Skládá se z osmi bodů, které je třeba dělat správně: pochopení, myšlení, mluva, konání, životospráva, úsilí, uvědomování a soustředění.
Jak vidíte, není toho málo a je třeba po této stezce kráčet neustále. Dnešní člověk většinou řekne, že na to nemá čas a že je to pouze pro mnichy. To je však zásadní omyl. Všechno je to vlastně velmi jednoduché, a kdyby to praktikovala aspoň polovina lidstva, svět by byl jiný a lepší. Lidé si to často vysvětlují po svém a hodně tzv. duchovních lidí si myslí, že když vytvoří stabilní vztah, neposunou se, nebo svými partnery, kteří to mají nastaveno jinak, pohrdají. Jiní rozbíjejí již vytvořené pevné svazky a prezentují to jako duchovní záměr.
Již Lao – c´napsal v Tao – te – ťing, že krásná slova nebývají pravdivá a pravdivá slova nebývají krásná. Lidé neradi přijímají dobře míněnou kritiku a nesprávné činy si dokáží vždycky nějak pokrouceně vysvětlit. V celém vesmíru však funguje zákon akce a reakce, a tak se pak nemůžou divit, že trpí. Své utrpení si nedovedou vysvětlit a obvykle je nejprve psychické. Když se však nezačnou otevírat pochopení ani při dalších upozorněních, přes jemněhmotné složky se vše začne přesovat do fyzického těla jako bolesti a nemoci.

Uvědomování si
Co tedy dělat, když cítíme utrpení? Buddha pravil, že je třeba se zbavit touhy, přání, žádosti po všem. Je to velmi prosté a náročné zároveň, protože mysl se tomu brání. Uvedu jednoduché příklady. Když je někdo závislý na alkoholu, bude mít potíže s játry, myšlením a soustředěním, a tak by s tím měl přestat. Horší je, když třeba žena touží po drahých šatech, botách či špercích a nemá na to peníze. Pak hledá muže, kteří jí je dají, ale podaří se to jen některé. Jestliže je však s mužem jen kvůli penězům, trpí však dál.
Utrpení ve vztazích dnes vzrůstá, ale spíš bych řekl, že lidé spíše trpí v nesprávných vztazích, nikoliv pro lásku. Co jsou to nesprávné vztahy? Vznikají tehdy, když se dva lidé vezmou proto, že nedokážou být sami, nebo kvůli silné sexuální přitažlivosti, otěhotnění partnerky apod. Utrpení potom vzniká deziluzí z toho, že nepřichází to, co očekávali. Anebo proto, že byli pro vztah nezralí a nedokázali v něm žít, protože nedokážou naslouchat sami sobě ani partnerovi. Často jsou pak bezradní, protože rozchod by nic nevyřešil a nevěra je pouze dočasný pocit uspokojení. A tak lidé trpí vlastně proto, že pořádně nevědí, co chtějí, a neumějí dávat. Chtějí jen dostávat.
Málokdo trpí pro opravdovou lásku, a když vás opustí milovaná bytost, je to jedna z největších bolestí. Nemůžete zapomenout na krásné chvíle, které se vám stále vybavují, a cítíte smutek. Pomoc je dvojí – buď návrat milované bytosti, anebo je třeba si všechny vzpomínky zpracovat např. v meditaci. Je to dlouhá cesta, ale vede k osvobození a k poznání ještě hlubších úrovní lásky, kdy se ve svém nitru spojujeme s tím, co nás přesahuje. Na lásku totiž nemůže být žádný jiný lék než zase láska.

Jiří Mazánek