Listujeme květnovou Meduňkou: Pomoc neviditelných – himálajská orákula

V aktuální květnové Meduňce ( emedunka.cz ) vás, milí přátelé, kromě jiného také zveme do kina na pozoruhodný film Viliama Poltikoviče, nazvaný Pomoc neviditelných – himalájská orákula…

V nejrůznějších koutech planety, v rozmanitých dobách a kulturách, byli lidé propojeni s neviditelným světem. Komunikovali s entitami z jiných sfér a nechali se inspirovat. Ve slavné starořecké věštírně v Delfách bůh Apollón promlouval přes kněžky nacházející se v rozšířeném stavu vědomí, radil a rozkrýval budoucnost. V současnosti tyto praktiky nejsou součástí oficiálního paradigmatu naší západní společnosti, nicméně také existují.

Jak se léčí a věští v Himálaji
K nejznámějším channelingům posledních desetiletí v euroamerické části světa, patří například inspirace k sebeosvobozování od bytosti jménem Ramtha, jíž propůjčuje své tělo americká duchovní učitelka Judy Z. Knight. Animistická část Afriky je kontakty se sférou duchů proslulá a do dnešních dnů se v těchto společenství léčí i věští přes trans a propojení se spirituální sférou.
Málo známým faktem je, že se tak děje i v tradici tibetského buddhismu, kde existuje pozoruhodný a stále živý fenomén orákul. Vyvěrá z magického bönu, jenž se praktikoval v Tibetu ještě před nástupem buddhismu v 8. století. Přes fyzická těla speciálně připravovaných jedinců, promlouvají síly z jiných úrovní, jejichž posláním je pomáhat v lidské sféře bytí. Nejčastěji se lidé obracejí na orákula, když se potřebují vyléčit nebo když řeší závažnou rodinnou situaci. Pomoci orákula ovšem dodnes využívá i tibetská vláda, snad jediná na světě, která se radí s orákulem oficiálně. Vždy, když je třeba učinit důležité rozhodnutí, přihlédne se k tomu, co říká hlavní orákulum – státní věštec. Vše se zapisuje a ze záznamů tibetských hodnostářů vyplývá, že se orákulum ještě nikdy nezmýlilo.

Jak pracuje státní věštec
„Se státním věštcem, který je součástí tibetské exilové vlády a dalajlamova týmu poradců, jsem se setkal v roce 2012 a 2022 v indické Dharamsale.  Náš záměr přiblížit divákům fenomén tibetských orákul vnímal jako osvětu a šíření dharmy – nauky — a filmu požehnal. Byl velmi ochotný a vstřícný,“ vzpomíná Viliam Poltikovič, který film Pomoc neviditelných – himálajská orákula, natáčený převážně v severoindickém Himálaji – Ladaku, právě dokončil.  
Tibetský státní věštec je velmi vážený. Vstupuje do něj nejvýznamnější tibetské orákulum jménem Nečung, který je i ochráncem Tibetu a dharmy. Při natáčení státní věštec vypověděl: „Jsou tři způsoby, jak se stát orákulem. Je to rodinná linie, například když otec (médium) zemře, jeho syn se stává médiem. Druhý způsob je, když se médiem člověk stane díky požehnání významného učitele, který rozpozná, že k tomu má dispozici, již potom rozvíjí v ústraní cvičením a postupně se naučí vstupovat do transu. A v případě státního věštce si Nečung sám vybere vhodného člověka, do kterého vstupuje.
Mnich, který byl orákulem Nečunga přede mnou, v Dharamsale roku 1984 zemřel. Tři další roky orákulum nebylo. V roce 1987 do mne najednou Nečung vstoupil, v den rituálu pozvání ochránce dharmy Nečunga. Postupně proběhl celý proces ustanovení orákula Nečunga. Dva a půl měsíce jsem byl v ústraní, a pak mě vysocí lamové dva týdny testovali. Po třech měsících jsem podstoupil testy v chrámu, oblékl jsem si těžký oděv a klobouk orákula, a Jeho Svatost dalajlama a velcí lamové zkoumali můj trans. 4. 9. 1987 jsem se pak stal státním věštcem.
A jaký to je pocit, když do mě vstoupí Nečung? To je obtížné vysvětlit. Nejdříve mám na sobě mnišské roucho a jdu do svatyně, kde mi oblečou oděv Nečunga. Posadím se na své místo a medituji. Během obřadu mniši pozvou Nečunga. Při provádění rituálů vím o všem, vnímám, že jsou přede mnou lidé, a slyším hudební nástroje. Postupně jsem stále více neklidný, přestávám vnímat zpěv, hudbu a konkrétní lidé, které dobře znám, se mi začínají vzdalovat. Pak cítím bolest na hrudi, někdy i v hlavě. Když Nečung přichází, začnou mi brnět ruce a rychle mi bije srdce… To i slyším. Ztěžknou mi nohy, zcela jinak vnímám tělo a poté se rychle ponořím do transu. Mám pocity úzkosti, ještě vidím a slyším vše okolo, ale pak v okamžiku usnu a v tu chvíli do mě vstoupí ochránce dharmy…

Celý článek, jehož autorkou je Hana Poltikovičová, si přečtete v květnové Meduňce…