Tip na zajímavý výlet s přesahem: KARLŠTEJN je víc, než „jen“ hrad…

„Je to živý energetický systém“, říká dr. Hana Blochová, která se speciálním průzkumům tohoto známého hradu věnuje už tři desetiletí a napsala o něm dvě pozoruhodné knihy. V rozsáhlém rozhovoru, který Meduňce poskytla (publikujeme ho v aktuálním červencovém čísle Meduňky), zasazuje stavbu Karlštejna, záměr jeho tvůrců i osobnost císaře Karla IV. do velice zajímavého historického kontextu a také uvádí a vysvětluje řadu překvapivých souvislostí, např. vazby na řád templářů…
KARLŠTEJN je velkolepá památka  a monumentální stavba, ale to, co je na něm „očím neviditelné“, je minimálně stejně zajímavé a pozoruhodné. Hana se domnívá, že byl postaven jako grálský hrad – a  tuto domněnku v rozhovoru vysvětluje. Objasňuje také (kromě jiného), proč Karel IV. cíleně shromažďoval ostatky svatých a jaký byl význam obrazů Mistra Teodorika… A víte třeba, že na Karlštejně není pouze slavná kaple sv. Kříže, ale že je tam kaplí víc?
Tento rozhovor si rozhodně zaslouží pozornost – a pokud se po jeho přečtení během letošního léta na Karlštejn opravdu vydáte, budete tuto památku možná vnímat citlivěji a třeba mezi zdmi velkolepého hradu pocítíte i záblesk tajemství…

 

Z rozhovoru s dr. Hanou Blochovou uvedeném v červencovém čísle Meduňky, číst si ho můžete také na emedunka.cz 

Hanko, kdy jsi začala s prvními průzkumy na Karlštejně a čeho se týkaly? Připomeň prosím stručně také své předchozí odborné působení…
Na Karlštejn jsem začala pravidelně jezdit od roku 1987 jako pracovnice Státních restaurátorských ateliérů Praha, a to díky technologicko-restaurátorskému průzkumu deskových obrazů Mistra Theodorika v kapli sv. Kříže. Zabývala jsem se zde technologiemi středověké malby a zlacení.
Po studiích na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (fyzikální chemie) a na VŠCHT (technologie restaurování) v Praze jsem nejdříve pracovala jako kurátorka umění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou s unikátní sbírkou jihočeského gotického výtvarného umění, poté jsem vystudovala dějiny výtvarného umění na Filozofické fakultě UK v Praze a nastoupila do Státních restaurátorských atelierů. Na Karlštejně jsem díky svým výzkumům i zpracovávání diplomové práce o malířské výzdobě hradu pobývala velmi často. I když Státní restaurátorské ateliéry po roce 1990 zanikly, i nadále jsem se na Karlštejn pracovně vracela, a to i díky přípravě velké výstavy „Magister Thedoricus“, pořádané Národní galerií v Anežském klášteře v Praze v roce 1998. Současně jsem se od roku 1992 začala soustavně věnovat také průzkumům a návrhům restaurování architektury v jižních Čechách, hlavně na Českokrumlovsku.

Karlštejn tě ale nepřestal zajímat…
I když jsem se v určitém období profesionálně více věnovala koncertní činnosti se svým souborem středověké hudby Kvinterna, psaní odborných článků a knih z biblické doby, nepřestala jsem pomýšlet také na zpracování poznatků z výzkumů na Karlštejně. První seminář jsem zde uspořádala na podzim roku 2009, a tak zahájila éru své soukromé seminární praxe, jíž se na Karlštejně věnuji dodnes. Během 10 let tam proběhla celá řada odborných kurzů a o Karlštejnu jsem napsala dvě knihy – Mystérium Karlštejna a Magisterium Karlštejna. V roce 2017 jsem zde založila a vedu i soukromou Karlštejnskou školu svobodných umění – v současné době probíhá už druhý cyklus a se studenty se na Karlštejně scházíme vždy jednou měsíčně na celý víkend. Charakter práce i výuky se postupně proměňuje, od vědeckého pohledu se dostávám k hlubšímu poznání středověké mystiky, alchymie i skrytých dějin. Karlštejn je neobyčejné místo, které nese důležité poselství, a proto je třeba k němu přistupovat s úctou a odpovědností.

Proměňoval se během let nějak tvůj vztah ke Karlštejnu?
Proměňoval se hlavně po silných transcendentních zážitcích, jež jsem tam během let měla. První a zásadní byl můj prožitek během nočního měření barevné vrstvy deskových obrazů v kapli sv. Kříže v roce 1987, kdy jsme pomocí rentgenové fluorescence zjišťovali příměsi prvků pro určení dílenských malířských okruhů. Měření probíhalo pozdě do noci a nějakou dobu jsem byla v kapli úplně sama, trochu podřimovala a čekala, až budu moci spustit další měření. Najednou jsem procitla, protože  jsem zde zcela reálně a zřetelně uviděla výjev z jiné historické doby – něco jako slavnost či obřad. Byl to šok, na takový prožitek jsem tehdy vůbec nebyla připravená a vyděsilo mě to.
Druhý moment nastal asi o osm let později po setkání s německou mystičkou, kdy jsem se na hradě dostala, ani nevím jak, do „jiné reality“ a na nějaký čas naprosto ztratila povědomí o reálném časo-prostoru. Následovaly ještě další zkušenosti, a tak jsem se postupně z racionální vědkyně začala proměňovat v badatelku vnímající více rovin existence, aniž bych však zcela opustila vědecký základ získaný svým studiem a odbornou praxí.

Pohled do historie

Přejděme k hradu samotnému. Je velmi působivě začleněn do terénu – proč bylo k jeho stavbě vybráno právě toto místo?
Hrad byl vybudován v místě prastarého kultovního areálu – tedy v místě významném odedávna. Prvotním zadáním pro stavitele bylo vytipovat místo vhodné pro stavbu „hradu Svatého grálu“ s vhodnou konfigurací terénu i podloží a energetického vyzařování. Mělo se jednat o místo nedaleko Prahy, ukryté v lesích mimo hlavní obchodní stezky, s mocnými zemskými žílami a vhodnými vodními toky, aby mohl být daný duchovní záměr uskutečněn. Karlštejn byl budován ve dvou hlavních etapách – lze říci, že ta první byla templářská a Karel IV. ji spíše mocensky zaštiťoval, a ta druhá už císařská k posílení Karlovy pozice a duchovní role v Evropě. Jeho výsostné postavení v rámci evropské politiky nebylo jen výsledkem jeho osobních kvalit a diplomacie, ale také důsledkem francouzsko-lucemburské evropské politiky, jejímiž skrytými hybateli byli i po zániku řádu právě templáři.

Templáři mohli ovlivňovat evropskou politiku i po oficiálním zrušení svého řádu, k němuž došlo v roce 1312?
Řád templářů byl sice násilně zrušen, mnozí rytíři opustili Francii a tajně přesídlili do Skotska, severských zemí i na území severní Ameriky, mnozí však zamířili také na východ a přešli na území Čech a Moravy, kde bylo odedávna silné templářské zázemí i podpora šlechtických rodů. Naše země byly s nimi za vlády Přemysla Otakara II., jeho předků i jeho syna Václava II.  v dobrých vztazích a existuje u nás mnoho stop, jež po sobě zanechali. Začínám být přesvědčena o tom, že na našem území plánovali vybudovat nové „jeruzalémské království“, jež ve Svaté zemi dávno ztratili. V jeho čele měl zřejmě stanout nový římský císař Karel IV., jenž měl zaujmout i duchovní pozici, čemuž odpovídá nejen stavba hradu Karlštejna, ale také Karlovy rozsáhlé budovatelské projekty v Praze…