Opět „kuchyňská“ a zároveň zdravotní inspirace: Vaříme dětem – zdravě, chutně a přirozeně…

Co chutná dnešním dětem? Dávají opravdu přednost hlavně „meníčkám z Mekáče“, nebo je potěšíte i něčím „normálnějším“? Článek pro MEDUŇKU připravila Pavla Momčilová, propagátorka zdravé a plnohodnotné výživy.

Děti se během prvních let života nejen rychle vyvíjejí, ale také si osvojují návyky, dovednosti a praktický přístup ke světu. Je na nás – rodičích, prarodičích, ale také učitelích, vychovatelích i široké rodině – abychom je přitom správně doprovázeli. Naším přáním je, aby naše děti byly zdravé, silné a také aby byly schopné odolávat stresu. Výzkumy posledních desetiletí potvrzují, že výživa je jedním z nejdůležitějších faktorů zdravého vývoje a funkce lidského organismu. Zároveň ji lze ovlivnit, a tak je na nás, abychom děti od útlého věku vedli ke správným stravovacím návykům a k preferenci důležitých a zdraví prospěšných potravin.
V současné době na nás doléhá obrovské množství informací, které se často liší, a proto se mnoho rodičů i vedoucích školních jídelen ptá, co dětem (i dospělým) ve stravě opravdu prospívá a co jim naopak může uškodit? My všichni, kteří máme za výživu dětí odpovědnost, bychom měli vzít do hrsti zdravý rozum, nenechat se zmást přehnanou komerční (ale někdy i „poradenskou“ a rádoby „odbornou“) nabídkou a začít dětem nabízet skutečnou, přirozenou, nefalšovanou, nechemizovanou, naši domácí (rozuměj evropskou) stravu. To by měl být základ a cíl našeho snažení. Na takové stravě žily celé dlouhé generace před námi a náš metabolismus je na ni připraven. Možná namítnete, že lidský organismus je přizpůsobivý, ale přizpůsobování každé buňky lidského organismu jde velmi zvolna, a hlavně s sebou nese spousty „padlých“ a nezdravých (nejen) buněk.

Něco z historie
Po skončení 2. světové války Evropa trpěla nedostatkem potravin. U nás byla pozornost postupně soustředěna hlavně na produkci masa, mléka a mléčných výrobků, vajec, mouky a cukru. Za předchozího režimu existoval oficiální obor Výživa lidu, který se zabýval zejména množstvím zkonzumovaných potravin a základních živin na osobu a o souvislostech stravování se zdravím se vůbec neuvažovalo. Zdravotní stav lidí se však stále zhoršoval.
V 80. letech 20. století k nám ze západních zemí začaly pronikat informace o vědecky prokázaném vlivu výživy na zdraví člověka a o zdravém životním stylu. Pořizovaly se jejich tajné kopie a rozdávaly se zájemcům. Začátkem „osmdesátek“ u nás vznikla skupina odborníků, laiků a přátel z řad zdravotníků, biochemiků, potravinářů, domácích pěstitelů a chovatelů, léčitelů a jiných alternativců, která si dala do vínku přírodní výživu a až do devadesátek pracovala pod Českým svazem zahrádkářů pod názvem Přátelé přírodní výživy. Byla jsem mezi nimi a koncem osmdesátek jsme měli cca 3 000 členů. Naše práce po listopadu 1989 byla doslova průkopnická, a hlavní náplní bylo edukovat naši veřejnost ve zcela nové oblasti života – zdravém životním stylu a zdravé výživě.

Zdravá výživa a zdravý životní styl dnes
Od průkopnických devadesátek uplynulo již nádherných 30 let, kdy jsme měli a stále máme možnost sledovat kladné statistiky věku dožití, ale i to, že se lidé o svoje zdraví zajímají podstatně více než před rokem1989. Nejdůležitější je, že prevence, jejíž součástí je zdravá výživa, se stala důležitou součástí každodenního života, a to především u mladé a střední generace.
Jak jsem již zmínila, nyní žijeme v době obrovského výběru z nabídky potravin z celého světa, kdy je vše pod silným tlakem zisku, reklamy a komerčních zájmů, a tak se do „seznamu“ potravin zdravé výživy dostává kde co. Na šíření zavádějících informací se podílejí nejen nadšení, ale i nevzdělaní blogeři a blogerky na internetu. Dokonce se tiskne i mnoho kuchařek, knížek i magazínů, které jsou plné bludů, a mnohé kulinářské pořady v televizi propagují až zarážejícím způsobem potraviny, které do zdravého jídelníčku vůbec nepatří. V těchto receptech bývá hodně přehnané hlavně množství živočišných tuků, tučných mas, uzenin apod. Obchodníci, výrobci i dovozci dělají, co mohou, aby trh potravin ještě více zahltili zbytnými, nepotřebnými a mnohdy zdraví škodlivými či alespoň neprospívajícími potravinami a výživovými nesmysly z celého světa. Je zřejmé, že trend vařit a hostit rodinku co nejnákladněji, co nejsložitějšími recepty, co nejtučněji, s co nejvíce sladkými dezerty a z co nejexotičtějších drahých potravin atd. převzala veřejnoprávní média. Pravda, občas se objeví i něco o využití zbytků, domácím pěstování atd., ale v záplavě na pohled lákavých nabídek blahobytu to úplně zapadne.
Přemýšlím o tom, když v supermarketech pozoruji nákupní košíky mladých rodin i seniorů a přiznám zde i náš vlastní nákupní košík. Dnes nakupujeme mnohem méně luxusních potravin, méně masa i drahých sýrů, zeleninu máme na zahradě nebo kupujeme hlavně tu kořenovou jako řepu, zelí, tedy domácí provenience. Exotické ovoce nekupujeme v zimě a na jaře z principu nikdy, ve sklepě máme dostatek jablek a dostatek drobného ovoce v mrazáku a také přiměřeně zavařenin – džemů, třešní a meruněk. Zeleninu celý rok fermentujeme, od Nového roku vždy začnu pěstovat klíčky a výhonky všeho druhu (mungo, řeřicha, zelená cibule z přerostlých cibulek, zelený hrách, čočka, cizrna aj.). Bylo by fajn, kdyby realita rodinných nákupů byla aspoň někde uprostřed popisované situace.

Co dát na talíř dětem
Vraťme se ke zdravým tradicím a dejme dětem to, co opravdu potřebují.
Nabídněme jim opravdu zdravou a přirozenou stravu! Podpoříme tak jejich přirozený vývoj a růst a naučíme je dobrým stravovacím návykům po celý život.  
Platí jednoduché pravidlo, že pro děti nakupujeme základní přirozené potraviny z našeho blízkého okolí a z podobného klimatického pásma – v současnosti můžeme za blízké okolí považovat Evropu.Průmyslově zpracované potraviny dětem nekupujeme a nepodáváme. Vznikají tak, že výrobce základní potravinu nejprve rozloží na jednotlivé „molekuly“ a ty pak zase spojí, dochutí, přibarví, konzervuje, lákavě zabalí a zpropaguje. Přirozená hodnota základních potravin je ztracena a potravina je bez energie a zcela bez života, tedy bez vitální energie!
Dětem musíme dát to nejlepší. Jsou to naši následovníci, kteří musejí být ještě lepší a odolnější než my. Nejlepším východiskem je přitom žít přirozeně a tím i zdravě a k tomu vést i svoje děti. Všechna důležitá doporučení ohledně stravování dětí i maminek jsem shrnula v knížkách Nastávající a kojící maminky si vaří chutně a zdravě, Polévky a kašičky pro nejmenší a Vaříme dětem chutně a zdravě. Za hodnotu podaného pokrmu vždy odpovídá dospělý, zatímco dítě si volí množství.

Nákupní košík přirozeně zdravých potravin
+ Zelenina a ovoce
Nakupujeme to, co je z domácí (evropské) produkce, pokud možno v biokvalitě (z ekologického zemědělství). Máme-li možnost si zeleninu pěstovat na vlastní zahrádce, nebo koupit u místního farmáře, jsou naše děti ve výhodě. Víme totiž přesně, co jim podáváme.

Domácí zelenina
kořenová zelenina – mrkev, petržel kořen a nať, celer bulvy i naťový
listová zelenina – hlávkové saláty, špenát, čekanky a endivie všeho druhu, polníček, rukola, 
košťáloviny – zelí, květák, brokolice, kedlubny, kapusta
ředkve – ředkvičky, ředkev bílá, ředkev černá, tuřín a vodnicecibulová zelenina – cibule, jarní cibulka, česnek, pažitka, česnek medvědí
plodová zelenina – rajčata, papriky, baklažány, okurky, dýně a cukety všeho druhu
luštěniny – čočka všeho druhu, hrách všeho druhu, fazole všeho druhu, cizrna, mungo z domácí produkce, sója z domácí produkce
evropské bylinky – čerstvé i sušené, nejlépe z bioprodukce, na jaře i plané jedlé byliny ze zahrady nebo z čisté přírody
brambory – malým dětem patří brambory od nových brambor v létě až po zimní cca do konce února, března. Poté mají již vyšší obsah škodlivého solaninu! Malým dětem do 3 let brambory nahradíme obilnou přílohou a zeleninou (kořenová, dýně, košťáloviny apod.)
ostatní – mladé kukuřičné klasy, chřest, houby z přírody i u nás pěstované (čerstvé i sušené), batáty z domácí produkce

Exotická zelenina a ovoce
Malým dětem je nekupujeme a větším jen občas. Patří sem pomeranče, mandarinky, pomelo, grepy, ananas, papája, avokádo, mango, fenykl, z ořechů arašídy, para ořechy, pistácie, kešu a jiné. Vhodná není ani zelenina pěstovaná jako hydroponie, protože se neobejde bez množství použité chemie.   
Tak se nenechte unést bludy o obsahu vitaminu C v jižních plodech. Většinu ztratí tím, že se sklízí nezralé, a zbytek dlouhou přepravou a skladováním. Sušené jižní ovoce (datle, fíky, ananas, papája aj.) bývají většinou plné chemie, a z jižních plodů lze dětem doporučit jen citróny a limetky.

Domácí ovoce, ořechy a semena
jádroviny – jablka, hrušky
peckoviny – meruňky, švestky, broskve, ryngle a mirabelky všeho druhu, čerstvé i sušené na slunci.
drobné ovoce ze zahrady i přírody – jahody, borůvky, maliny, rybíz červený a černý, angrešt, brusinky, aronie, ostružiny
vlašské a lískové ořechy, mandle, semena slunečnice, dýně, lnu, sezamu, piniová semena. Malým dětem dáváme ořechy a semena jen zapracovaná v pečivu nebo jídle a jemně mletá.
ostatní – hroznové víno bez peciček, rozinky bez chemie

Obiloviny, mouky, vločky, čerstvý chléb a pečivo
Tuto skupinu potravin nakupujeme pro děti vcelku bez obav. Jsou přírodní, a ještě lepší jsou ze surovin z bioprodukce. U dětí do jednoho roku dáváme přednost obilovinám bez lepku(rýže, jáhly pohanka), u dětí do tří let budeme opatrní při nákupu celozrnných mouk a jiných celozrnných výrobků. Jsou hůře stravitelné a citlivým dětem mohou způsobit zažívací potíže.
Průmyslově vyrobené pečivo a sladkosti malým dětem raději nedáváme, větším jen s mírou. I když vypadají lákavě, jsou plné chemie. Raději jim doma něco upečeme, protože jedině tak víme, co děti jedí!

Maso a masné výrobky
Přednost dáváme čerstvým bílým masům. Nejlepší je maso kuřecí, krůtí a králičí. Kachna a husa je vhodná jen pro děti starší tří let.
Z červených mas je pro malé děti doporučováno telecí, jehněčí, kůzlečí a občas libové hovězí z bioprodukce. Vepřové maso a další výseková masa či zvěřinu dáváme jen větším dětem, obecně vybíráme masa málo tučná. Z uzených mas pro větší děti jen masa libová, nejlépe z bioprodukce. Dětem do tří let uzená masa a uzeniny nekupujeme vůbec.Pokud máme potřebu naučit větší děti jíst uzeniny, zůstaneme jen u tzv. viditelného masa, tj. u kvalitní šunky a kvalitních uzených mas. Na různé párečky, salámy, klobásky děti nezvykáme. Malé pochoutky např. špekáčky u ohně si posléze najdou samy.
Pokrmy z masa ryb připravujeme jen pro větší děti. U batolat hrozí spolknutí či uvíznutí kostiček. Rybí maso musí být zcela čerstvé a nejprve jim dáme ochutnat menší porci, abychom si ověřili, že dítě na rybí maso nemá alergii. Mořské plody, různí korýši, šneci a jiná exotika do stravy dětí nepatří!

Mléko, mléčné výrobky a vejce    
Čerstvé mléko kravské, kozí, ovčí, nejlépe z bioprodukce nakupujeme pro děti bez obav. Dáváme přednost mlékům čerstvým na rozdíl od UHT stabilizovaných (krabicových). S jogurty, acidofilními mléky, podmáslím atd. budeme u malých dětí opatrní a nejprve vyzkoušíme malou dávku. Kupujeme raději výrobky tzv. bílé bez ochucení a přísad, doma je dětem doplníme kvalitním džemem, čerstvým ovocem, kvalitními vločkami apod.
Tvarohy, bílé sýry, čerstvé sýry, cottage, ricota, mascarone, mozarella doporučuji. Malým dětem kupujeme hlavně tvarohy polotučné a kvalitní čerstvé sýry typu lučina, žervé apod. U smetanových krémů typu pribináček, termix atd. pozorně čtěte složení a vyhněte se produktům, které obsahují přísady typu želatina, xanthan a jiná nežádoucí éčka. Je třeba si připomenout, že lepším řešením je domácí krém připravený ochucením kvalitního tvarohu nebo žervé, protože v tom případě víme, co naše děti jedí! 
Tvrdé sýry kupujeme pro děti nejdříve od dvou let. Upřednostňujeme kvalitní sýry spíše měkčí konzistence typu blaťácké zlato, parenica apod. Dětem nepatří sýry plísňové, zrající ani kořeněné! Také jim nenabízíme tavené sýry, protože obsahují mnoho chemických přísad (éček).
Čerstvá slepičí a křepelčí vejce kupujeme pro děti bez obav. Opatrní budeme u vajec z domácích chovů, aby byla čistá a čerstvá. Před podáváním dětem vejce vždy dobře tepelně upravíme (vařením, smažením, v omeletách, v polévkách apod.), čímž předejdeme nebezpečí nákazy salmonelózou. 
Bezlaktózová mléka a výrobky z nich – tyto mléčné výrobky jsou určeny jen pro děti, které mají diagnostikovánu laktózovou intoleranci nebo alergii na laktózu. Zdravým dětem určeny nejsou. Prošly totiž poměrně náročným průmyslovým procesem při odstraňování laktózy (mléčného cukru). 

Rostlinná „mléka“ a výrobky z nich – jsou pro děti hodně problematická. Veganství jako takové dětem doporučit vůbec nemohu. Kromě toho je většina dostupných rostlinných „mlék“ připravena z potravin, které obsahují alergeny (sója, ořechy, mandle aj.) a nějaká ta chemie tam také je. 

Sladidla a nápoje
Cukr rafinovaný – ať bílý nebo třtinový či tzv. přírodní – patří do dětské stravy jen sporadicky. Od přikrmovaných kojenců až po puberťáky učíme děti nepřislazovat teplé ani studené nápoje cukrem. Seznamujeme je s přirozenou chutí ovoce a ovocných šťáv. Rafinovaný cukr patří jen do pečiva a sladkých jídel. Děti postupně zvykáme na méně sladké pečivo a pokrmy – bude se jim to v životě hodit! Cukr je zejména v posledních létech považován za „zabijáka“ první kategorie.
Med můžeme pro větší děti použít v přiměřeném množství k oslazení čaje, do některých moučníků nebo jako pomazánku na chléb s máslem. Umělá sladidla zdravým dětem nepatří! Med nikdy nedáváme dětem v prvním roce věku. Náhodně může obsahovat baktérie, které pak kojencům způsobí vážné onemocnění – botulismus.
Jako nápoj nabízíme dětem čistou pramenitou vodu, bylinné a ovocné čaje nebo ředěné přírodní ovocné šťávy. Nutno připomenout, že mléko není nápoj, ale potravina! 

Tuky pro děti
Nejhodnotnějším tukem pro přípravu dětských pokrmů je čerstvé máslo. Při vaření dáváme pozor, abychom máslo nepřepálili. Kojencům přidáváme do příkrmů kousíček čerstvého másla až před podáváním.
Rostlinný olej, nejlépe panenský (za studena lisovaný) a z bioprodukce je další hodnotnou potravinou na přípravu pokrmů pro děti každého věku. Rostlinné oleje dáváme i do litých a kynutých těst na přípravu pečiva pro děti. Pečivo je lehčeji stravitelné a lahodné.
Margaríny a jiná rostlinná „másla“ dětem nekupujeme, nemažeme jim je k svačinkám, ani je nedáváme do pomazánek. Jsou to ztužené oleje, které prošly složitým chemickým procesem, mají spousty chemických přísad a příchutí – tedy zase éček. Dětem je třeba podávat přirozené tuky!

Školní svačina
Pro děti s menší energetickou spotřebou:
 *  Omyté jablko nebo hrušku, očištěnou čerstvou zeleninu (mrkev, rajče, okurku, papriku, kedlubnu apod.), můžeme přidat celozrnnou žemli nebo chléb s plátkem tvrdého nebo čerstvého sýra či s tofu.

Pro děti s větší energetickou spotřebou:
 * K ovoci nebo zelenině přidáme sendvič namazaný máslem, přidáme tvarohovou nebo tofu pomazánku, plátek tvrdého sýra, nebo přidáme kelímek s tvarohovým krémem apod. Sendvič můžeme obložit zeleninou.
 * I děti s vyšší energetickou potřebou neučíme svačit různé „tatranky“, tyčinky apod. Raději jim přibalíme kousek domácího koláče.
U větších školáků nás pohodlnost může svádět k tomu, dát jim nějakou tu korunu, aby si koupili svačinu podle vlastního výběru. Máme-li své děti opravdu rádi a staráme se o jejich zdraví, pak jim raději vždy uchystáme zdravou svačinu. Nejsou ještě tak vyspělé, aby si koupily k jídlu vhodné potraviny, protože ještě nedovedou ještě posoudit, co je pro ně prospěšné.
Všem dětem se také v průběhu postaráme o potřebné množství zdravého nápoje. Výborný je bylinný nebo ovocný čaj, ředěná přírodní ovocná šťáva, nebo jen pramenitá voda.