Knihovnička Meduňky,  Meduňka

Děti nového milénia

Jaké jsou děti narozené v novém tisíciletí? Co je pro ně typické, jakou výchovu potřebují pro svůj rozvoj, jaké postoje a přístupy rodičů a vychovatelů jsou pro ně vhodné? Tím vším se ve své knize zabývá Milena Králová, a nabízí nejen své  vlastní bohaté zkušenosti z pedagogické praxe, ale i výsledky aktuálních vědeckých výzkumů. Jsou tyto děti opravdu jiné? Přečtěte si v nové knize, kterou vydala edice Knihovnička Meduňky.
Knihy z této edice získáte na www.obchodmedunka.cz

 

Sourozenecké konstelace
Přestože by se mohlo zdát, že sourozenecké konstelace jsou moderní téma, pravdou je, že psychologové se tímto fenoménem zabývají už více než sto let. Existuje množství odborných výzkumů, které dokazují, že pořadí narozených dětí má velký vliv na to, jací dospělí lidé z nich vyrostou, jaké partnery a povolání si vyberou, jak se budou chovat a jaké role zastávat v mezilidských vztazích. To, v jakém sourozeneckém pořadí jsme se narodili, nebo jestli jsme zůstali jedináčky, údajně ovlivňuje náš život více než naše inteligence.
Sourozenecké prostředí je vlastně prvním kolbištěm, které dítě tvaruje a zoceluje, kde každě si dítě vybojovává svou pozici, učí se být samo sebou a jednat samo za sebe. Interakce mezi dětmi je naprosto odlišná od interakce dítě – dospělý a přináší jedinečné a ničím nenahraditelné zkušenosti. Jedináčkům celoživotně chybí a nedají se plnohodnotně nahradit ani ve styku s vrstevníky v mateřské nebo základní škole, ani třeba s bratranci, sestřenicemi ani s kamarády.
Právě v generacích tzv. mileniálů je velké procento jedináčků, kteří o konfrontaci tohoto druhu byli připraveni.
Základní dělení v sourozeneckých konstelacích je následující:
Prvorození nebo jedináčci.
Druhorození, zejména prostřední děti ze tří.
Benjamínci, nejmladší děti v jakémkoliv počtu sourozenců.

Vtipné české pořekadlo, které tvrdí, že prvnímu dítěti se dudlík vyvařuje, druhému opláchne pod vodou, a třetímu ho někdo olízne, v podstatě přesně zapadá do psychologických výzkumů.
Matky skutečně přistupují k dětem různě podle toho, v jakém pořadí se jim narodily, ale to neznamená, že některé dítě mají více a některé méně rády, spíše se v přístupu matky k dětem odráží její zkušenosti, věk i fakt, jestli všechny děti mají stejného otce a jestli jsou chtěné či nechtěné. Výrazný vliv pochopitelně má i to, v jakém sourozeneckém pořadí se narodila matka sama.

Sourozenecká láska
Velmi důležitou informací je, že sourozenecká láska není daná, není samozřejmá a nelze ji vynutit. Vliv sourozeneckých konstelací je tím větší, čím větší je podobnost konstelace rodiče stejného pohlaví. To znamená, pokud například matka byla nejstarší sestrou a její dcera je také nejstarší sestrou ostatních sourozenců, pak se vliv sourozenecké konstelace dcery ještě zvyšuje. Sourozenecké konstelace mají obrovský vliv na kvalitu života dítěte i dospělého člověka, který z dítěte vyroste. Odborníci tvrdí, že vliv sourozenecké konstelace vysoce ovlivňuje inteligenční a emoční kvocient.
Za nejsilnější mezigenerační vztah je považován vztah mezi matkou a dcerou jedináčkem. Dcera jedináček je nejvíc ze všech konstelací ovlivněna mateřským vzorem.
Dalším faktem je, že starší sourozenci mívají větší vliv na mladší než mladší sourozenci na starší. V každé sourozenecké skupině navíc působí vlastní dynamika. Skupinu tvoří tři a více sourozenců, dva sourozenci skupinu netvoří. V případě dvou sourozenců je rivalita největší.
Ve skupině tří a více sourozenců se napětí rozptyluje mezi všechny děti.
Dynamika skupiny obsahuje mnoho kladných i záporných energií, pocitů a vlastností, ale každopádně do ní vždy patří určitá forma rivality. Rivalita v sobě obsahuje závist, nenávist, ctižádostivost, dominanci a je nezávislá na vlivu rodičů. Rivalita a soupeření mezi sourozenci se objevuje hlavně u sourozenců stejného pohlaví a u sourozenců s nízkým věkovým rozdílem, a tudíž dostižení nebo předhonění rivala v podobě sourozence je možné. Tam, kde dostižení nebo předhonění sourozence možné z věkových nebo jiných důvodů možné není, je rivalita mnohem menší nebo téměř žádná. Když se dvěma sourozencům – rivalům narodí další sourozenec, často vzniká mezi těmito dvěma bývalými rivaly spojenectví proti tomu dalšímu, který se narodil. A často i proti rodičům, kteří se nyní nejvíc věnují novorozenci.
S nadsázkou se říká, že když první dítě sní žížalu, máma volá záchranku a konzultuje s lékařem, zda se nemůže otrávit. Když sní žížalu druhé dítě, vypláchne mu pusu a řekne, že to se nedělá. A když to udělá třetí dítě, matka zjišťuje, jestli ještě má hlad a zvažuje, že by nemusela vařit :).
Je dokázáno, že 60 % matek a 70 % otců preferuje jedno dítě. Preference má mnoho důvodů, ale dítě to nesmí nikdy vycítit – ani to preferované, ani to, které je upozaděno.
Rodiče do svých dětí vědomě i nevědomě promítají své nezpracované vzorce a svá nesplněná přání. Rodiče učí sourozence vzájemným vztahům tím, jaké vztahy mají k sobě navzájem. Dítě se učí nápodobou. Zejména v sourozenecké dvojici bratr a sestra fungují vztahy podle vzoru otec a matka, a to nejen v původní rodině, ale poté i v rodině, kterou oba jako dospělí vytvoří.
V lidské rodině, stejně tak jako v rodinách všech ostatních živočišných druhů, vládne nepopiratelný zákon hierarchie. Vztah mezi rodiči je prvořadý, pak následují děti (sourozenci) v chronologickém pořadí narození. To jsou systematické zákonitosti uspořádání…