Knihovnička Meduňky

Vyberte si z titulů meduňkové knihovničky!

Edice Knihovnička Meduňky nabízí řadu zajímavých titulů, ve kterých se autoři zabývají rozmanitými tématy. Vyberte si z mnoha zajímavých témat právě to, které je v aktuální etapě vašeho života pro vás důležité… Velmi inspirativní je např. kniha našich spolupracovníků Marcely Chadžijské a Miroslava Hadaše Průvodce rodinnými konstelacemi s novými podpůrnými metodami. Kniha, kterou Marcela a Miroslav napsali na základě svých dlouholetých zkušeností a znalostí, je určena všem, kdo se chtějí dozvědět více informací o této originální a velmi účinné terapeutické metodě. Knihu zakoupíte přes náš e-shop www.obchodmedunka.cza nebudete litovat!
Přečtěte si ukázku…

 

 

Příklady z konstelací našich studentů
Většina příběhů, které jsme zařadili do této knihy, jsou z konstelací, které samostatně vedli absolventi Akademie léčitelských umění. Jsou to mistři Hadžiki. Poznáte je podle zlatého přívěsku na krku Hadžiki®.

Zrušení přísahy – kauza
Často řešíme různé druhy neplodnosti a ty jsou mnohdy až neuvěřitelné. O pomoc například žádala mladá žena, která se v šestiletém manželství pokoušela marně otěhotnět. Z lékařského hlediska byli oba manželé v pořádku.
Postavili jsme podosobnost, která bránila početí. Byla to částečka, která měla na starost hlídat její přísahy, které ani nebyly její, ale její prababičky, znásilněné vojáky. Dítě, které se jí narodilo, se pak nedopatřením utopilo. Zapřísáhla se, že si nikdy neodpustí, co se stalo. To byl pravý důvod neschopnosti početí pravnučky. Museli jsme udělat rituál pro odpuštění s použitím afirmace
„Odpouštím si všechny přísahy, že si nikdy neodpustím.“ Následoval příliv silné energie. V současné době má tato žena již pětiletého chlapečka.

Opravené postižení očí – kauza
Ve 12 letech chlapci diagnostikovali vrozenou oční vadu, kterou pro mě lékařka definovala laicky jako díry v sítnici. Následovalo měření stupně postižení. Slepá místa bohužel postihla již 50 % zraku. Měřeno způsobem, kdy na monitoru naskakovaly tečky na různých místech periferie, a chlapec měl mačkáním tlačítka kliknout pokaždé, když tečku zahlédne. Tuto oční vadu nelze nijak kompenzovat pomůckami ani operovat. V podstatě se jen sleduje, nakolik se tato vada zhoršuje, jak oko roste.
Od tohoto opakovaného vyšetření jsme v období devíti měsíců stavěli pětkrát konstelace. Jen jedny byly původně stavěny na tuto zrakovou vadu, ostatní na různá témata, např. potíže s učením anglického jazyka a potíže s šikanou od spolužáků. Po zmíněných devíti měsících šel chlapec znovu na kontrolu, kde jeho oční lékařka po vyšetření s údivem konstatovala, že oči jsou zdravé. Žádná vada tam již nebyla.  Potvrdilo to i následné měření bodů, které viděl na 100 %.

Ošetření neplodnosti – kauza
Ohromnou radost mám z paní Martiny. Tato paní ke mně přišla velice nešťastná, že je deset let vdaná, ale nedaří se jí otěhotnět. Dokonce už i podstoupila umělé oplodnění, ale bohužel ani to se nezdařilo.
Zjistili jsme, že maminka zemřela, když byla Martina ještě malá a otec se netajil tím, že si přál syna a ne dceru. Se svým otcem měla velice špatný vztah. Byl odměřený a nepřístupný, stále jí nadával, že je tlustá a vyčítal každou maličkost. Došlo to až tak daleko, že se u ní objevily mužské rysy. Dokonce si kvůli otci nechala ostříhat vlasy na ježka, aby se mu nějak zavděčila. Vztah s otcem byl však stále stejný, velice chladný a špatný. Martina ke mně začala docházet na terapie. Postupovaly jsme velice pomalu a obezřetně, aby to bylo bezpečné.
Nejdříve jsme aplikovali metodu Duchovní děloha, pak jsme pokračovali terapií na vnitřní dítě, ale dostali jsme se pouze do čtyř let věku. Poté se Martina rozplakala a odmítla pokračovat. Pochopila jsem, že tam je opravdu silný blok z velké bolesti ze smrti své matky, který se nedá nijak obejít. Postavili jsme tedy „židličky“ na matku a dceru, i když tvrdila, že s maminkou neměla nikdy žádný problém, že je tato terapie zbytečná. Největší problém má pouze s otcem, který je stále stejný, odměřený a nepřístupný.
Hned zpočátku terapie však přišel silný pocit zloby na maminku, který přešel ve vztek a zároveň v pláč. Jak se vztek a pláč stupňoval, stále opakovala: „Jak si mi to mohla udělat, že jsi odešla a nechala mě tady s otcem samotnou?“ Otevřela se veliká bolest a Martina se zhroutila s obrovským pláčem.
Myslím, že v takových případech je vhodnější nechat tu bolest znovu prožít a projevit empatii. Použili jsme afirmaci: „Ublížila jsi mi a moc to bolí.“ Tato afirmace se mi osvědčila, i když stav klienta se většinou na chvilku zhorší. Velice naříkala a stále opakovala: „Moc to bolí.“ Hladila jsem ji a říkala, aby to vše pustila, že je v bezpečí. Martina afirmovala: „I toto patří do naší rodiny. Nerozumím tomu, ale chci to přijmout.“ Postupně se stav lepšil, až se nakonec úplně utišila. Pak jsem použila afirmaci směrem k mamince. „Respektuji tvůj osud a tvůj život, jsi volná, já jsem volná. Pouštím tě s láskou do světla tam, kam právem patříš. I když už nejsi mezi živými, v mém srdci je stále kousek místa pro tvoji lásku. Já mám ještě mnoho let života na této zemi, ale jednou se spolu zase určitě sejdeme.“
Tyto afirmace používáme převážně u klientů truchlících pro své milované, kteří už nejsou mezi námi. Pocit, že se opět sejdou, jim hodně pomáhá a pomohl i Martině. Po terapii s tatínkem a poděkování za život rodičům, také po všech různých Stop – Startech, třeba na malou sebelásku, strachu z rodičovství, a hlavně ze strachu, aby se nikdy neopakoval stejný program u jejich dětí, že by zůstaly bez matky jako ona. Pak už jsme jen určily její pevné místo v rodové linii. Nakonec se podařilo i to, na co jsem ze začátku nevěřila ani já. Martina otěhotněla a přišlo to přirozenou cestou!
Jsem ráda, že se nám povedlo něco, v co jsme ze začátku ani možná nevěřili. Po nějakém čase nám přišla Martina poděkovat a byli jsme velice překvapeni, jak zhubla a zkrásněla. Dnes je z ní nádherná a šťastná žena.

Ošetření nutkání k sebepoškozování – kauza
Naproti tomu je pravda, že v rodinách, ve kterých děti mají a mohou žít ve velmi šťastném a spokojeném prostředí, se někdy rodiče trápí, protože nevědí, jak svým dětem pomoci při nejrůznějších problémech. Jednou za námi přišla nešťastná maminka dvanáctileté dcery. Její největší problém spočíval v tom, že se dcera různými způsoby sebepoškozovala a nechtěla s maminkou vůbec komunikovat. Maminka této dívky vyčerpala všechny možnosti, jak přijít na důvod dceřina chování, ale bohužel bezúspěšně. Postavily jsme s kolegyní částečku, která je zodpovědná za tuto situaci, a chování této dívky. Maminku jsme postavily do zástupné role za dceru. Byla schoulená a cítila se nešťastná. Pak jsme zjistily, že ta částečka představuje hodně velkou bolest, kterou dcera bere na sebe jen proto, aby netrpěla maminka.
Při této terapii jsme viděli starého ohnutého dědečka. Maminka nám sdělila s velkým pláčem, že její tatínek zemřel před dvěma lety ve velkých bolestech a že se s tím nemůže smířit, protože ho měla velice ráda. Vyčítá si, že mu neuměla pomoci. Vzpomněla si, že někdy v té době začalo dceřino sebepoškozování. Terapii jsme poté změnili a postavili konstelace na maminku a jejího zemřelého tatínka. Tato terapie byla pro maminku velice bolestná a psychicky náročná, ale povedlo se nám ji bezpečně dokončit a po základních afirmacích maminka svého tatínka pustila se slovy: „Respektuji tvůj osud a tvůj život. Jsi volný, já jsem také volná.“ Poté jsme ještě udělali terapii na základní rodinu.
Na dceři bylo hned znát, že se cítí lépe. Byla veselejší, ale vedle své maminky zůstávala v pozici partnera. Tatínek byl daleko od nich a byl nezúčastněný. Pomocí afirmací jsme každému ustanovili místo, kam patří. Po skončení terapie maminka zvracela, byla slabá, a hlavně byla celá vyděšená, co se to s ní děje. Uklidňovali jsme ji, že vše je v naprostém pořádku a zcela bezpečné, až se žena uklidnila. Po čase se za námi zastavila, přinesla květiny a moc děkovala za fantastickou změnu v chování její dcery. Dcera s ní prý komunikuje, směje se, je bezstarostná a veselá.