Jaký je život s narcistou?

Mít v rodině nebo v práci osobu s narcistmími rysy může znamenat nemalou psychickou zátěž. Jak se tato porucha projevuje, jak vzniká a jak se vůbec v soužití s takovým člověkem chovat? Článek na toto téma (který je součástí hlavního tématu věnovaného ženám) připravila pro říjnové číslo Meduňky Iva Lhotská.

V dnešní době narůstá počet lidí s různými poruchami osobnosti a jednou z nejčastějších je narcismus. Projevuje se již u mladých lidí.
Chaotická, nevyrovnaná a konzumní společnost se všemi svými projevy, jako je arogance, vypočítavost, přetvářka, chamtivost a ignorance, se jednoho dne ponoří do mořských hlubin jako bájná Atlantida. Právě teď je proto důležité, abychom v sobě postupně aktivovali Kristovské vědomí a pochopili, že jsme duchovní bytosti s obrovským tvůrčím potenciálem.

Co je arogance?
Jde o obranný psychický mechanismus, kompenzující nízké sebevědomí a sebeúctu. Čím více se člověk snaží být dominantní a projevuje se arogantně, tím méně si věří a má velké obavy z odmítnutí. Slovo arogance (z franc. „arrogance“) znamená drzost, domýšlivost a pyšnost. Arogantní lidé se ke druhým osobám obvykle chovají povýšeně a opovržlivě, podceňují jejich názory i schopnosti a chlubí se svými, mnohdy i smyšlenými úspěchy. Dnes je hodně lidí zahleděných jen do sebe, ale z pohledu klinické psychologie o narcismus ještě jít nemusí.
Jedinec s narcistickou poruchou osobnosti není schopen empatie vůči druhým lidem. Je nelítostný, nemá odpovědnost za své jednání a nedovede se upřímně omluvit. Přijde-li s omluvou, je to jen taktika, jak získat to, co zamýšlel. Následky svého chování neřeší a má za to, že pravidla platí jen pro druhé. On přece vždycky ví, co dělá a má právo dosáhnout čehokoli. Neporozuměl principu vzájemné výměny, nevnímá, že když si bere, je také třeba dávat. Nechce být obyčejným člověkem a žije v iluzi, že on sám je ze všech nejlepší.
Řada studií uvádí, že narcismus se objevuje častěji u mužů než u žen kvůli často arogantnímu chování a obviňování všech okolo, zatímco u žen nejsou projevy této poruchy tak výrazné. Z důvodu zvýšeného tlaku na úspěch, společenské postavení a hmotné statky jsou dnes narcistické rysy chování hodně rozšířené. Také život, jaký prezentují známé osobnosti, v lidech podporují touhu soustředit se pouze na svůj vlastní obraz a potřeby.

Odkud se to bere
Narcistická porucha osobnosti se může projevit u lidí, kteří prožili psychické nebo fyzické trauma. Třeba když měl někdo těžké dětství, zažil nehodu či nějakou tragickou událost, nezpracoval si to a zůstal v permanentní ostražitosti. Reaguje arogantně a ze svých nezdarů viní ostatní. Pravé příčiny vzniku narcistické poruchy osobnosti však nejsou úplně známy – zřejmě jde o kombinaci dědičných vlivů, působení prostředí, nejednotnou a přísnou výchovu, kdy dítě bývá rodiči opakovaně degradováno, nevěnují mu dostatek lásky, pozornosti nebo je jejich zájem o něj naopak až extrémní. Potomek je přehnaně vychvalován a zkreslený obraz o sobě si přenáší i do dalšího života, kdy se snaží jakýkoliv nedostatek či nadbytek kompenzovat. Je-li dítě vychováno narcistickými ednu stranu mohou jevit jako nadměrně sebevědomí, s velkým pocitem vlastní důležitosti, ale na straně druhé mohou přejít k úplnému opaku, tedy k pocitu prázdnosti a bezcennosti.
Věhlasný zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud věřil tomu, že narcismus je jedním z rysů charakteru a člověk se s ním už narodí. Teprve později se otevřený narcismus začal pokládat za patologii. Podle psychiatrů a neurovědců se tak projevují různé strukturální zvláštnosti mozku, zejména v oblastech, jež jsou spojeny s mentálními funkcemi, procesem získávání a využívání informací či lidskými emocemi soucitu a empatie.
Narcistická porucha osobnosti bývá často provázena dalšími psychickými onemocněními, jako je např. deprese, hysterie, megalomanie, ale existuje několik stadií. Běžná je například určitá forma narcismu u dětí, dospělých s pocitem vlastní hodnoty a s touhou to někam dopracovat.. Nadměrný narcismus či narcistický charakter znamená, že se člověk pořád zabývá vlastní významností a společenským uznáním, ale má problémy při komunikaci a v interakci s lidmi. Nebezpečný je patologický narcismus, kdy jedinec vykazuje absolutní a nepodmíněnou důvěru ve svou výjimečnost a okázalost, a zároveň ztrácí smysl pro soucit a empatii. Vychází se s ním těžko, protože se z něj stala konfliktní a náročná osoba…

Celý článek na emedunka.cz