A tohle zajímá skoro každého: Hubnutí zdravé a nezdravé: Kdy OPRAVDU potřebujeme hubnout?
Z aktuální květnové MEDUŇKY vybíráme další ukázku – tentokrát jde o článek MUDr. Ludmily Elekové o tom, kdy OPRAVDU potřebujeme hubnout a jak to udělat, abychom si nesprývnými postupy spíš neuškodili…Celý článek a další texty z květnové Meduňky na emedunka.cz
V tomto článku se dozvíte, jestli vůbec potřebujete hubnout, a pokud ano, jak to udělat zdravě. Nejde jen o kila, ale hlavně o poměr aktivní tělesné hmoty a tuku. Nejde jen o to, něco „shodit“.
Ideální váha
Co je vlastně ideální váha pro člověka? Asi každý umí poznat nadváhu. Intuitivně víme, kdy má člověk tuku opravdu přes míru, kromě nekritických rodičů a prarodičů, kteří vykrmují své děti a svá vnoučata až do obezity. Nejde jen o to, jestli dotyčnému nadváha vadí z estetického hlediska, ale hlavně o to, jestli je, nebo není zdravotním problémem.
Žijeme v době propagující na jedné straně extrémní štíhlost, ale na druhé straně se obhajuje morbidní obezita pod heslem, že se máme mít rádi takoví, jací jsme a lidi s obezitou nekritizovat. Nekritizovat a neposmívat se ale neznamená, že být obézní je v pořádku. Je prostě špatně, když někdo váží až dvakrát tolik, než by měl.
Takže kolik máme vážit? Trendy se mění. V době nedostatku potravy byla nadváha známkou bohatství. Kdo měl dost jídla, jedl hodně a pyšnil se svou statnou postavou. Byla to ukázka statutu stejně jako nošení drahých šatů a šperků. V dobách nedostatku musely mít ženy na sobě v zásobě dost kalorií, aby donosily a nakojily dítě. Proto byly za přitažlivé považovány ženy plnějších tvarů, avšak nikdy vyloženě obézní, vždy měly správný poměr pasu a boků. Stačí se podívat na jakýkoli obraz ze starých časů. Ještě Švabinský maloval ženy kypřejších tvarů s dolíčky na zadnici. S příchodem Twiggy se to změnilo a ideálem se stala žena velmi štíhlá až hubená. Bohužel jen málokterá žena k tomu má predispozice. Snahy dívek a žen splnit tento ideál vedl k masivnímu rozšíření redukčních diet a poruch příjmu potravy. Protože se porouchává metabolismus lidí na celé planetě, tloustnou již mladí lidé. Mít kila navíc dnes není tak sociálně vylučující, jako tomu bylo o pár desítek let zpátky. Kdyby šlo jen o pár kil, ale příliš mnoho dětí a mladistvých již trpí obezitou. Přitom děti vždy bývaly – a mají být – spíš hubené.
Výpočet BMI a další faktory
Běžným způsobem, jak určit přiměřenou váhu, je výpočet BMI (body mass index). Vypočítává se jako váha v kilogramech dělená druhou mocninou výšky v metrech. Kupodivu vztah mezi BMI a celkovou úmrtností vytváří křivku U. Příliš nízký i vysoký BMI koreluje s vyšší úmrtností. Nejmenší úmrtnost mají lidé s BMI 20-25. U starších lidí se souvislost mezi BMI a úmrtností rozplývá s výjimkou jednoznačně patologického BMI nad 30.
BMI kolem 25 odpovídá klasickému Broccovu vzorci pro výpočet ideální váhy, který je výška v cm minus 100. Např. člověk s výškou 165 cm by měl podle tohoto vzorce vážit 65 kg. Takový člověk není štíhlý, pokud by nešlo o svalnatého sportovce, bude mít pár kilo tuku navíc. Člověk s menším množstvím svalů, zejména žena, bude vypadat štíhle až při váze o 5-8 kg méně.
Neplatí, že každý štíhlý jedinec je metabolicky zdravý, a každý obézní má metabolický syndrom. Výskyt metabolického syndromu se samozřejmě se stoupající hmotností zvyšuje, ale ani u obézních nedosahuje 100 %. V některých studiích se zjistilo, že až 25 % lidí s ideální váhou má metabolický syndrom. To znamená, že nestačí si jen hlídat kila, klidně můžete mít narušený metabolismus a nebýt zdravý i při ideální váze a naopak.
Proč lidé s nízkým BMI více umírají? Velmi nízký BMI pod 18-19 znamená, že člověk má málo svalů. Buď je podvyživený, nebo má nedostatek pohybu, případně obojí dohromady. Může to být úmyslné (diety, poruchy příjmu potravy), nebo důsledek nemoci. Ve skupině s nízkým BMI budou lidé, kteří se v důsledku nemoci nejsou schopni pořádně najíst a cvičit. Logicky mají vyšší úmrtnost. U starších lidí je nejmenší úmrtnost u BMI 25-30, tj. v pásmu mírné nadváhy.
BMI udává souvislost mezi výškou a váhou. Nerozlišuje mezi aktivní tělesnou hmotou, tj. mezi svaly a tukem. Kulturista bude mít stejný BMI jako člověk s 20 kg nadváhy, proto lze BMI použít jen u lidí s běžným množstvím svalů. Vejdete-li se do hodnoty 27 a méně, hubnout nutně nepotřebujete, jste-li metabolicky zdraví. Ale můžete, pokud vám vaše nadváha vadí z estetického hlediska.
Dalším dobrým ukazatelem metabolického zdraví a nadváhy je poměr pas/boky. Měří se v nejužším místě trupu, které bývá v úrovni pupku nebo kousek nad ním, a v nejširším místě přes boky. Obě čísla se vydělí. Ženy by měly mít tento poměr pod 0,8 a muži pod 0,9. Pokud je hodnota vyšší, máte na břiše příliš tuku a zvyšuje se riziko metabolického syndromu.
Hodně podkožního tuku je hlavně estetický problém. Je to ve skutečnosti nejbezpečnější místo v těle pro uložení tukových zásob. Útrobní tuk uvnitř břicha je horší. Je ukazatelem metabolického syndromu, často je doprovázen tučnými játry a způsobuje zánět. Rozlišit, který typ tuku na břiše převažuje, umožní další jednoduché měření: zjistěte, jak máte hlubokou jamku pupíku. Hluboký pupek a měkké břicho ukazuje, že váš břišní tuk je hlavně v podkoží. Mělký pupek a tuhé „těhotné“ břicho ukazuje na převážně útrobní tuk. Nejpřesnějším ukazatelem složení těla je DEXA sken, lze si ho nechat udělat za příznivou cenu.
Laboratorní testy mohou odhalit metabolický syndrom i při normální váze nebo jen mírné nadváze. Testuje se glykemie spolu s inzulínem, z čehož se vypočítá HOMA IR index. Je to jednoduchý vzorec: glykemii krát inzulín vydělíme 22,5…
