Všechno je dobré aneb Jak být zdravý a šťastný
V tomto seriálu si s duchovní učitelkou Ivankou Adamcovou povídáme o tom, jak naše myšlenky, emoce a skutky působí na naše zdraví skrze energetická centra, jímž říkáme čakry. Postupně jsme došly ke 4. čakře, které se říká srdeční nebo také čakra lásky. (Seriál jsme publikovali v Meduňce od jara roku 2015).
Miluj bližního svého…
Ivanko, láska neznamená jen lásku mileneckou…
Ano, bytosti na planetě se vlastně vždy učily, co je to láska. Člověk se vyvíjí. Nejprve upřednostňuje své potřeby a sám sebe, ale krok za krokem se v každé další inkarnaci učí na úkolech nabraných. Je jasné, že v egoistických postojích napřed miluje jen sám sebe a upřednostňuje vše, co se mu hodí. Tedy si vybírá, koho má rád více, koho méně a koho vůbec ne. Tento postoj je egoismem a jedinec vlastně vůbec neví, co znamená milovat. Také si objekty své lásky přivlastňuje a běda, když mu některý z těchto objektů nevrací lásku v míře, kterou si vysnil. Pak útočí a velmi snadno propadne nenávisti a silnému odporu vůči této osobě. V této fázi ještě ani zdaleka nemůže vnímat, že jen on sám může lásku vydávat a že může mít neustále stejně krásné pocity, neboť láska jde jen z centra člověka směrem ven. Krásné prožitky jsou jen jeho a nemůže o ně nikdy přijít. Nikdo z vnějšku na to nemá vliv. To jen egoismus (stav vědomí hmoty těla) si myslí, že láska musí přicházet z vnějšího světa a nenaplněné očekáváni vytváří různé odporové reakce jedince, který ani nevnímá, že vše, tedy i to nepříjemné, činí sám sobě. Člověk, který opravdu miluje, miluje veškerý svět okolo sebe – jak partnery, děti, rodiče, všechny lidi na světě, a to i kdyby ještě nebyli vyvinutí a dopouštěli se činů, které jsou tady hodnoceny jako nesprávné. Bude jen cítit soucit s tím, že ten jedinec ještě není schopen nevytvářet odpory těla, které jej svými poryvy nabádá k věcem nesprávným. Neboť tito lidé nesmírně trpí a podvědomě cítí, že vše dělají sami sobě.
Ono se řekne Miluj bližního svého, ale co když je někdo notorický „prudič“, a jak se říká, Stokrát nic umořilo osla – a my jednoho dne prostě vybouchneme. Víme, že jsme neměli. Dá se to vzít zpátky?
Samozřejmě. A jakkoli se to nezdá, takový člověk je vám nesmírným přínosem, neboť si v jeho přítomnosti mnohé ověříte, ale hlavně se mnohému naučíte. Každý odpor, který k tomuto člověku vytvoříte vy sami, je vaším odporem a pak jste stejní jako tento jedinec, i když to vy sami o sobě nevíte. Prostě nejste o nic lepší. Měli byste vědět, že svým vlastním odporem si píšete pozici hmoty a považujete se jen za tělo se jménem, a tím si takzvaně píšete karmu. Jen hmota má karmu a vytváří si ji svými odpory. Tedy vlastně vidíte, že ten „prudič“ vám nesmírně pomáhá. Vždy vybije karmu minulou, kterou jste si vy sami zapsali svým odporem, a tím vám dává novou šanci zareagovat lépe nežli před chvíli. Ovšem kdybyste si tento svůj odpor vyčítali, už vytváříte další vlastní pozici hmotného těla. Nevyčítat si, ale být vděčný za novou šanci a zkoušku a pokusit se vzniklou situaci zvládnout o trochu lépe. Můžete se i omluvit… nahlas či v nitru. My všichni jsme jedinou bytosti, tvořenou jedním hmotným tělem (planetou) a jediným společným božstvím (Nadjá-Bohem), který ví vše o všech, což z pozice oddělenosti většina lidí neví. Takže vidíte, že je důležité být soucitný.
A co příště, jak tomu předejít? Doporučuješ ono pověstné počítání do deseti nebo máš nějaký lepší „trik?“
Stačí, když si příště lépe uhlídáme reakci své vlastní hmoty těla. V první řadě si musíme uvědomit, že odpory má naše tělo, ale ne my. Nejsme tělem, ale božstvím, které se snaží hmota obalamutit a vnutit mu představu, že jsme hmotou. Takže prvním úkolem jedince je zkrotit reakce své vlastní hmoty těla, aby neútočila na druhé lidi a situace, kterými osudem procházejí. Odtud pramení výrok Ježíše Krista … Miluj své bližní jako sám sebe. Když nechci, aby na mne lidé křičeli, nebudu na ně křičet, když nechci, aby mne pomlouvali, nebudu pomlouvat…. Vše má ale svůj čas splátek. Když někdo celý život pomlouval, a teď přestane v očekávání, že přestane i jeho okolí, je to zase egoismem! Vlastně tak myslí zase jen na sebe. Takhle to nefunguje. Musí si počkat, až se vybije veškerý náboj minulých činů v pomluvách.
A co děti?
Rodiče očkovaných dětí někdy uvádějí, že dítě jako by očkováním změnilo povahu, třeba je výbušné. Odborníci uvádějí to, co bych já jako laik pochopila tak, že je příčinou je změna chemie v mozku. Takže dítě si neporučí. Jak postupovat v případě dětí?
Ano, změna chemie těla je teď výraznější nežli v minulosti, protože planeta se dostala do pozice 5D hmoty a má jiné vlastnosti. To cítí teď všichni lidé. Nejlepší chemií těla je zachovat klid v každé chvíli osudu, což se většina lidí teprve učí… tedy je to STAV BEZ ODPORU čili KRISTOVSTVÍ neboli OSVÍCENÍ. Což jsou v podstatě synonyma. Lidové moudro praví, že žádný učený z nebe nespad´, takže i tady věřme tomu, že každý tam jednou dojde. Klidem nitra totiž nastavíte brány svého hmotného těla do pozice, kdy je ve vás vše v harmonii, a tedy je v příslušné době božství ve vás, a to vás nastaví na dokonalou chemii. Každým odporem nitra, který vám předhazuje tělo svými reakcemi, a vy si je jen přivlastníte, se přikloníte k nemoci, a tedy jiné chemii těla, která z vás dělá hmotu. A hmota bolí. Čakry jsou totiž buď příliš zavřené anebo zase velmi otevřené. K Bohu se jedinec dostane jen onou pověstnou zlatou střední cestou. Takže vidíte, že dítě za to nemůže, když se do těla dostanou tyto látky uměle, ovšem vy si rozhodíte chemii těla jen tím, že nepřijmete tuto jeho reakci a už to jede! Tedy zachovat klid, vysvětlovat a vysvětlovat a zbytečně nad základní očkování nepřidávat do těla jiné látky. Když dítě zachová jednotu nitra, a vy mu s tím svým klidem jen pomůžete coby příklad, ochrání se samo od mnohého. Tělní chemie se pak nastaví zcela sama. Každým odporem (strach, lítost, zlost apod.) se odolnost zmenšuje, čakry jsou spojené se žlázami s vnitřní sekrecí, takže vidíte, jak je vše dokonale provázané a jak souvisí pokora se zdravím.
Znám konkrétní případ, kdy milé dítě se po očkování dokáže tak rozčílit, že by ublížilo jinému dítěti, ačkoli se jinak mají rádi. Co dělat, když jde takříkajíc o život?
Zklidnit sebe a následně dítě. Vše se vším souvisí.
Lítost nepomáhá
4. čakře neprospějeme, když prožíváme emoci lítosti. Sedět u televize a litovat trpící nikomu nepomůže, že?
Samozřejmě že ne. Televize ukazuje jen události od našeho těla velmi vzdálené. Je to pro mnohé velmi vysilující. Selským rozumem ale musíte vědět, že můžete pomoci jen těm, které máte na dosah a i tím, že sami druhým nebudete ubližovat. Tedy pomůžete jen tam, kde je vám to umožněno osudem. V ostatních případech je nemožné pomoci litovanému objektu a jen ublížíte sami sobě a všem okolo vás, jelikož pak zablokovanou čakru očistíte jen prostřednictvím zdravotního problému, a to bude drtit vás a vaše nejbližší. A to už vůbec nemluvím o lítostech, které vaši bližní vytvoří nad vámi a onemocní následně také oni. Je to pak nekonečný řetězec. Osud těla jste si vybrali, a tak žijte v oblasti, kde žít máte a tam jen neubližujte a pomáhejte, pokud je vám to umožněno.
A což teprve, když litujeme sami sebe…
Nekonečný proces!!! A nekonečné utrpení. Osud vašeho těla je hotový a vámi vybraný právě proto, abyste jej přijali takový, jaký je…S pokorou a v souladu s učením Ježíše Krista. Pokud se vám to podaří pochopit, vše se změní.
Když si lítostí či sebelítostí způsobíme zdravotní problém, v případě 4. čakry třeba problémy s prsem, jak z toho ven? Je přece dost těžké říct si: tak a od této vteřiny nikoho a nic nelituji. Co konkrétně dělat?
Pokorně přijmout vše v osudu, jak se stalo… protože se to stalo, nic jiného se s tím dělat nedá. Nepřijetí způsobí další blokaci a další komplikace. Lítostí nic nevyřešíte, to si mnoho lidí vůbec neuvědomuje. Další přísloví říká, že nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. To nic nenapraví. Nezbude vám, nežli to rozlité mléko utřít, uklidit a dál žít s radostí. S mlékem to možná umíte… ale platí to pro celý náš život. Pro většinu je to velmi obtížné a těžko prohlédnutelné, neboť považujete každý objekt světa za jinou hodnotu. Vaše tělo je hmotou, a tedy nástrojem, který máte využívat ke spravování světa, a ne se zbortit při prvním nezdaru. To vám ani nikomu jinému nikdy neprospěje.
Mgr. Hanka Synková
