Ze srpnové Meduňky: Poruchy spánku dospělých z duchovního pohledu a příběhy nočních děsů u dětí 

V srpnové Meduňce se zabýváme i dalším důležitým tématem – duchovním pohledem na spánek…
Čtěte také na emedunka.cz

Milí čtenáři, spánkem a problémy s ním spojenými jsme se v Meduňce zabývali už mnohokrát.  Mohli jste si přečíst o vhodných bylinkách, o způsobech relaxace či dalších faktorech, které kvalitu spánu ovlivňují. Následující článek nabízí jiný pohled na toto téma – inspiruje k  uvědomování a hledání duchovních příčin nespavosti a dalších poruch spánku u dospělých i u dětí. Podklady pro tento článek poskytla na základě svého duchovního poznání a mnohaleté praxe duchovní léčitelka Jožka Wenkeová, zakladatelka projektu SanoKunDio,

Jsou lidé, kteří svůj klidný spánek považují za samozřejmost, a netuší, že už zítra by to mohlo být jinak. Další lidé se přesvědčili o tom, že když jdou spát, neznamená to, že usnou. Převalují se z boku na bok a spánek nepřichází, počítají ovečky a stádo nemá konce. V hlavě se jim honí většinou nepříjemné myšlenky, usnout se jim podaří až k ránu a takové noci se opakují. Lidé většinou nad příčinami tohoto stavu nepřemýšlejí a už vůbec se nezamýšlejí nad tím, čím si svou nespavost přivodili. Ani ve snu by je nenapadlo, že spánek je darem od Boha.

Nespavost
Pokud si chce člověk zasloužit od Boha zdravý spánek, potřebuje žít tak, aby se nedopouštěl vážných chyb, které by si žádaly, aby mu Bůh vyslal signál v podobě nespavosti. Nespavost je napomenutí, které by měli lidé vyslyšet a využít noční bdění pro rozjímání o sobě samém. Signál je vyslán v případě, že jednáme v rozporu s Boží vůlí. Znamená to, že se člověk chová k sobě nezodpovědně, např. ponocuje, sleduje nevhodné programy, hraje počítačové a další hry nebo se chová nezodpovědně k druhým lidem, utlačuje je, zneužívá, přenáší na ně zodpovědnost, kterou má nést on sám. Častou příčinou mohou být i nevhodné myšlenky vedoucí ke špatným záměrům. Takové chování je nežádoucí. Spánek může být odebrán i z mnoha dalších důvodů. Místo toho, aby lidé využili bdělý stav pro svou sebekontrolu a prověření chyb, kterými ubližují své duši, užívají léky na spaní a své jednání nemění. Léky utlumí mozek, ale nedodají tělu ani duši to, co potřebují. Aby mohla vzniknout nespavost, stačí, když Bůh zanechá člověka trvale v bdělém stavu. Pokud člověk nevyužije signál k zamyšlení nad sebou samým, neobjeví a nezačne opravovat své chyby, je mu rozladěn energetický systém a do pohybu je uvedena energie, která energetický systém přeplní. Tato nahromaděná energie je v neustálém pohybu a tím brání přirozenému zklidnění, které je součástí přípravy před přirozeným uzdravujícím spánkem. Při samoléčbě si potřebuje každý člověk uvědomit, kde chyboval, a své myšlení a jednání změnit. Existují ale i opačné případy, kterým lidé také nerozumí.

Nekontrolovatelné usínání
V některých situacích nás najednou přepadne naprosto nekontrolovatelný spánek. I tyto situace jsou Bohem řízené. Existují dvě možné příčiny. Buď nám Bůh dává najevo, že jsme vyčerpaní a potřebujeme si odpočinout, nebo že se zabýváme činností, která nám neprospívá. Tato forma signálu je opět velmi často přehlížená. Myslíme si, že naše únava pramení ze zatěžující práce, a nevíme, že záleží také na tom, jakou práci vykonáváme. Jsou práce bohulibé a práce, které jsou v rozporu s Boží vůlí, a ty naší duši škodí. A právě tomuto všemu potřebujeme věnovat pozornost. Je tedy chybou, pokud přehlušujeme nekontrolovatelné usínání stejně jako únavu energetickými nápoji. Jestliže své chyby nenapravujeme, může k nám být vyslán výraznější signál v podobě úrazu, ten nás nakonec zcela zastaví, a my dostáváme další prostor k zamyšlení. Pokud se svým způsobem obživy i nadále vážně prohřešujeme proti Božím zákonům, úrazy se mohou opakovat.
Naopak pokud člověk vykonává práci, která je součástí Božího plánu, je Božským zdrojem energeticky posilován, únavu nepociťuje a může podávat oproti druhým neobvykle vysoké výkony. Stačí mu také méně spánku.

Poznání o spánku a snech 
Někteří lidé žádné sny nemají. Večer si lehnou do postele a usnou, jako když je do vody hodí. Ráno vstanou, aniž by měli vzpomínku na nějaké noční kino, a tak to jde celý život. Kdykoli jim někdo vypráví svůj sen, kroutí hlavou, jak je vůbec možné, že někdo může mít tak bujnou fantazii. Je to ale trochu jinak. Pokaždé, když se uložíme ke spaní, nastává krátká fáze polospánku. V ní se ještě žádné sny nezdají. Pak nastává další fáze, kdy se naše duše od fyzického těla vzdaluje do úrovně odpovídající jejímu duchovnímu vývoji. Fyzické tělo zůstává ležet a probíhá jeho regenerace. S duší je stále spojeno jakýmsi energetickým provázkem, po němž se duše vrací zpět k tělu. V době, kdy je duše vzdálena, se začínají promítat sny, které jsou obrazem zážitků ze života a myšlenek uložených v podvědomí. Sen může také odrážet to, co prožívá duše na úrovni svého duchovního bytí, kde se očišťuje nebo vzdělává. Pokud odchází duše během spánku do nízké duchovní úrovně, setkává se jen s dušemi, které jsou na stejně nízké úrovni.
Jsou však i úrovně, kde dochází k trýznění duší velmi nízkými duchovními bytostmi odžívajícími si zde své karmické zatížení. Jestliže se duše ve svém duchovním vývoji neposouvá, setrvává ve společnosti stejně nevyzrálých duší, což jí nijak neprospívá. Když člověk naopak věnuje svému duchovnímu vývoji pozornost a zvyšuje své vědomí, může se časem jeho duše posunout o stupínek výše, kde se vzdělává s pomocí vyspělejších duší. Je to taková neviditelná „mateřská školka“ lidské duše. Záleží tedy na člověku, jakou úroveň vzdělávání své duši umožní, jestli si ve svém bdělém stavu vyhradí čas na péči o svou duši tím, že se bude duchovně probouzet, anebo ne. Zda své duši umožní postoupit do vyšších duchovních škol ve vyšších úrovních, kde se jí ujmou nejvyspělejší duchovní průvodci v nehmotných tělech. Obdobným způsobem může také v některých případech probíhat proces uzdravování. Duše, která se musí vracet pouze do nízkých úrovní, se může na krátký čas z vůle Boží pozvednout k probouzení do úrovně Boží lásky. Čas musí být pouze krátký, protože duše by se již nemusela chtít z tohoto krásného a obohacujícího Božího objetí vrátit zpět ke svému tělu. Vše probíhá pod Božím vedením. 
Člověk, jemuž se zdají sny, které si pamatuje, by se měl začít těmito sny zabývat. Jsou to vzkazy pro něj, každý sen je úzce spjat s jeho současným životem. Pokud se mu zdají sny příjemné, pak pocházejí z jeho denních zážitků a z jeho pozitivní mysli. Nepříjemné sny pocházejí opět z denních zážitků, ale z negativní mysli. Je třeba na sny reagovat a začít s nimi pracovat tím, že se budeme snažit měnit sami sebe. Je to jeden ze způsobů samoléčby. Sen nám oznamuje, čím jsme se ve svém současném životě zaobírali nebo zaobíráme a na co myslíme. Zda je to správné, nebo špatné. A tam potřebujeme provést změnu. Nemusíme hledat ve snářích odvádějících pozornost nesprávným směrem. Pokud se nám objevují nehezké sny, pak potřebujeme změnit svůj přístup k životu, přehodnotit to, čím se zabýváme, i své myšlení. Příjemné sny nám jen potvrdí, že je vše v pořádku. Jestliže si své sny vůbec nevybavujeme, nedostáváme tedy tímto způsobem žádné vzkazy, je to tím, že se nedopouštíme žádných závažných chyb, ani chyb v myšlení…
Celý článek si přečtete v srpnové Meduňce.