Vidět a být viděn

V zářijové Meduňce se jako hlavnímu tématu věnujeme DECHU, ale nabízíme v ní i řadu dalších užitečných článků, týkajících se dalších důležitých témat – třeba osvědčené metody Přirozeného zlepšování zraku, kterou na stránkách našeho časopisu opakovaně představila naše spolupracovnice Yvonka Švecová. V zářijovém čísle se s námi podělila o své dojmy z návštěvy jedné zajímavé zahraniční konference…

Vidět a být viděn
Drahně let se již věnuji metodě Přirozeného zlepšení zraku. Přečetla jsem spoustu knih, zúčastnila se mnoha online přednášek a kurzů, ale nikdy jsem se s nejvýznačnějšími osobnostmi z tohoto oboru nesetkala osobně. Až minulý podzim se mi naskytla příležitost jet s mými třemi milými kolegyněmi do španělské Valencie na několikadenní celosvětovou konferenci věnovanou zlepšení zraku přirozenou cestou s názvem Vidět a být viděn (See And Be Seen). Zúčastnilo se jí na 300 účastníků ze 34 zemí. Ráda bych se s vámi podělila o zážitky a pár zajímavých postřehů.

Konference plná pozitivních překvapení
Znáte to. Čtete nějakou knihu a postupně si o jejím autorovi vytvoříte svou představu. Nebo  sledujete někoho na sociálních sítích a myslíte si, že ho máte takzvaně načteného. Ale realita bývá jiná. I přes úžasné možnosti moderních technologií se energie člověka dá jen těžko přenést. Pak stačí, když si s danou osobou jen podáte ruku a prohodíte pár slov, a hned víte, na čem jste. A mnohdy je to pro vás překvapivé. Tak takových překvapení byla pro mne konference plná, a to veskrze pozitivních.
V říjnu u nás panuje už dost nepřívětivé počasí, ale ve Valencii bylo ještě krásné a vlídné léto, přes den příjemných 27°C. Už to byl velký bonus pro nás Středoevropany obývající Záalpí. A také nám hned první den bylo jasné, že díky mnohem větší míře slunečního svitu v jižních krajích jsou místní obyvatelé plni serotoninu, hormonu dobré nálady. Většina účastníků byla ze španělsky mluvících zemí, nejen ze Španělska, ale také ze zemí Latinské Ameriky. Zkrátka, hned první den při registraci se na nás vrhali neznámí lidé a přátelsky a s bujarou radostí a nadšením nás objímali v předtuše všech těch báječných věcí, které spolu zažijeme. Většina z nich působila dojmem, že jsou členy nějaké velikánské rodiny a po dlouhé době se konečně setkali. Ti, kdo postávali vzadu, byli většinou ze studenějších koutů Evropy a Severní Ameriky. Jedna švýcarská kolegyně se tak trochu ošívala s tím, že: „Můj osobní prostor je tady,“ a natáhla ruce před sebe. „Ale jejich je tady!“, dodala s rukama těsně před tělem a vyděšeným výrazem. Ještě než začal program prvního dne, ozvala se rytmická latinskoamerická hudba a celý ten veselý, štěbetavý a rozesmátý dav se začal vlnit a bujaře tancovat. Pro našince trochu nekomfortní situace, ovšem ta všeobecná euforie, exploze vřelosti a nadšení ze společnosti lidí sdílejících stejný záměr a zájem byla tak nakažlivá…
Ke konci konference už jsme se v rytmu vlnili všichni a náš osobní prostor se sjednotil na minimum.

        
Jsme na prahu velké změny
Tahle věta zaznívala po celou dobu konference. Vše nasvědčuje tomu, že přístup lidí k vlastnímu zdraví se zásadně mění. Lidé se více zajímají o prevenci a také o holistický, celostní pohled na své zdraví. Zkoumají příčiny svých zdravotních problémů, vliv psychiky na tělo. Dr. Bates, průkopník metody Přirozeného zlepšení zraku, by zajásal. Jeho dílo rozkvétá a rozvíjí jej řada následovníků. A to v Batesově době, před zhruba sto lety, nebyl zrak zdaleka tak zatížen jako v současnosti. Nechme promluvit varovná čísla.

Tichá pandemie problémů se zrakem
Podle Světové zdravotnické organizace měla v roce 2019 třetina lidí na světě problémy se zrakem, přičemž 80 % z těchto problémů se dá předejít nebo vyléčit. Podle tehdejší prognózy by zrakovými potížemi měla trpět v roce 2050 polovina lidstva. Ovšem následná pandemie covidu a lockdowny tuto předpověď urychlily. Studie British Journal of Ophtalmology tvrdí, že již v roce 2030 bude mít problémy se zrakem třetina populace a, považte, v roce 2050 dokonce veškerá světová populace! To je hrozivá předpověď. Nejčastějším problémem bývá krátkozrakost a presbyopie.

Historický vývoj krátkozrakosti
Zatímco v roce 1920 byl výskyt krátkozrakosti v Evropě a Spojených státech amerických stále ojedinělou vadou přibližně 5 % populace, o 50 let později, v roce 1970, už se její výskyt zvedl na 25 %, nyní je na 41 – 47 %. Asie je na tom ovšem mnohem hůře, v tamní populaci je 50- 80 % krátkozrakých, u mladých lidí je výskyt až 90%. Genetika za tak rapidním nárůstem nestojí, ta by mohla vysvětlit nanejvýš 10% nárůst za 100 let…

Celý článek i další texty čtěte na emedunka.cz