Jak udržet pořádek???

Na tuto věčnou a všudypřítomnou otázku hledala ve svém článku, připraveném před časem pro MEDUŇKU, odpověď naše autorka Yvona Švecová. Článek vznikl před deseti lety (na jaře roku 2016), ale jsme si jistí, že může být stejně užitečný i teď – Yvonka jakožto zkušená lektorka jógy totiž „na to jde“ – i přes jógu…

Pokud se pořádek dočasně změní na nepořádek, je nutno zakročit a vrátit jej do výchozího bodu, zkrátka pořádek je třeba udržovat. Především ve vztazích, ovšem i ten materiální, se kterým se vypořádáme snáze. Jak na to?

Neulpívat a neshromažďovat!
V mém životě odešlo v poslední době několik blízkých a musela jsem se vypořádat s věcmi, které po nich zůstaly. Je neuvěřitelné, kolik věcí člověk během života nashromáždí s falešným pocitem, že bez nich nemůže žít. Absurdita hromadění majetku je snad nejzjevnější právě v okamžiku odchodu. Hromadíme věci, konzumní společnost nám v tom přitakává, reklamy dotírají. A my pracujeme, vyděláváme a nakupujeme, v horším případě se kvůli věcem, bez nichž takzvaně nemůžeme žít, zadlužujeme. Kolik jen energie věnujeme věcem, které vlastně vůbec nepotřebujeme, jen jim tuto důležitost přisuzujeme, lpíme na nich?
Moudrá jóga nás v rámci svých mravních pravidel (Jama) nabádá k neulpívání a nehromadění (Aparigraha) ve všech svých podobách. U věcí materiální povahy je to jednoduché, ty prostě vyhodíme, darujeme, zkrátka odstraníme ze svého dosahu. Ulpívání má však mnohem širší rozměr. Lpění na představách a očekávání, lpění na minulosti, lpění na partnerovi, na dětech, na svém postavení, vlastních postojích a myšlenkách. Možná si sami doplníte, na čem všem lze lpět. Lpění ve všech svých podobách nám bere nesmírné množství energie a brání nám plně prožívat život bez ohledu na to, co vlastníme.
Začněme s ulpíváním na věcech hmotné povahy, a to pěkně prakticky a z gruntu. Nedávno se mi dostala do ruky zajímavá kniha o úklidu a mluvila mi z duše. To, co jsem se snažila praktikovat celý život, zde bylo černé na bílém. Na úklid domácnosti je třeba si vyhradit nejlépe celý den a být nesmlouvavý a nekompromisní. Ideálně navršit věci na hromadu a beze špetky sentimentu zcela racionálně odkládat vše, co již nepotřebujeme. Vše, co vám nedělá radost, musí pryč. Může potěšit někoho jiného, ale u vás doma už svůj úkol splnilo. Zapomeňme na magické „to se ještě může někdy hodit“. Nemůže a nebude! Někdy rovná se nikdy.

Šatník
Šatník, především dámský, to je kapitola sama pro sebe a dokonalý příklad hromadění věcí. Samozřejmě ne každý, předem se vám, dámy, omlouvám. Já už léta razím zlaté pravidlo „jeden dovnitř, dva ven“, pokud si pořídím nějaký nový kousek. Samozřejmě, přijde nám líto vyhodit věci, které přece stály spoustu peněz, a co kdybychom do nich ještě zhubli, že? Ale tady není na místě změkčilost. Další pravidlo zní – co jste na sobě neměli déle než rok, musí pryč. Místo kontejneru doporučuji rozhlédnout se a zjistit, kdo ve vašem okolí má dospívající dívky, ty ocení vaše hadříky nejvíce. Zkrátka vše nepotřebné je třeba odstranit, a vytvořit tak prostor pro novou pozitivní energii. Líbí se mi francouzský styl, jak v oblékání, tak v zařizování interiéru. Jednoduchý, funkční. Je zajímavé, že Francouzky nemají příliš mnoho kusů oblečení, ale vybírají si kvalitní značky a hlavně umně kombinují. Až budete příště vybírat nějaký kousek oblečení, zapřemýšlejte, k čemu jej budete nosit, zda se vám barevně hodí, ať neskončí na dně vašeho šatníku jako smutný solitér. A nedegradujte starší oblečení na „oblečení na doma“, stejně je už nosit nebudete. Nedá se nic dělat, musí také pryč.

Knihy
Jsou samostatnou kapitolou, moje knihovna občas hrozí, že mne vystěhuje z mého mrňavého bytu. Jednou za rok je třeba nekompromisně přistoupit k činu. Knihy na podlahu a třídíme. Vytříděné sirotky odvážíme pokud možno okamžitě do antikvariátu, kde za ně sice téměř nic neutržíme, zato nás však může hřát naděje, že potěší někoho dalšího.

Rodina
Víte, po čem lidé v životě nejvíce touží? Po dobrých rodinných vztazích. Ty nám žádné hmotné statky nenahradí. Překvapuje mne, v kolika rodinách panují vztahy napjaté až nesmiřitelné. Lpění na svých postojích, na minulosti, na různých křivdách z dětství, na zatvrzelosti srdce. Ať už se nám ve vztahu s našimi blízkými událo cokoliv, a mnohdy je to hodně bolestivé, neulpívejme na starých křivdách a odpusťme. Osvoboďme se ze žaláře minulosti. Co se stalo, je již pryč, nyní jsme v bezpečí a získejme svou svobodu odpuštěním. Naše rány neléčí čas, ale my sami. A udělejme to co nejdříve, nejlépe ještě dnes, protože zítra už může být pozdě.

VARADA MUDRA – mudra odpuštění
Levou ruku otočíme dlaní ven s prsty volně nataženými, pravá ruka leží v klíně nebo na stehnu pravé nohy. Gesto odpuštění, které je už na první pohled odpouštějící.
Cviky – bojovníci + 3 malé malůvky – pokud bude místo
Vesmírná inteligence má velký smysl pro humor. V průběhu psaní tohoto článku jsem se chtěla vylepšit, chtěla jsem být krásná. Tak jsem se potřela ženšenovým kořenem, za pár hodin se dostavila silná alergická reakce a oteklo mi oko, jako po několik hodinách v ringu. Poučení – dalším nesprávným lpěním je lpění na těle a vlastním obraze v očích ostatních. Posílám díky tam nahoru za inspiraci.
A nezapomeňme, vše, co potřebujeme, je láska! (… jak už ostatně zpívali Beatles ve své nesmrtelné stejnojmenné písni… – takže All you need is love…)

                                        Yvona Švecová